Afghánistán – Afghánský islámský stát

31.8.2014  |  Cestování

Afghánistán byl odjakživa důležitým obchodním místem, centrem většiny obchodních cest. Právě proto byl středem zájmu sousedních mocností – Persie, Indie i Turecka. Už v 7. století se země stala součástí mocné Arabské říše, ve 13. století byla terčem výpadů Mongolska. Z područí cizích vládců se Afghánistán vymanil až koncem 18. století, později země odolala koloniálním snahám Velké Británie. Republika byla vyhlášena na začátku sedmdesátých let 20. století, už o pět let později však do Afghánistánu vnikla vojska SSSR. Občanská válka tu zuřila až do roku 1989, kdy vydal tehdejší prezident Michail Gorbačov příkaz k opuštění Afghánistánu. Dnes ovládá většinu země militantní islámské hnutí Taliban.

KDY A JAK

Afghánistán je zemí klimatických kontrastů. Díky svému hornatému vzezření má Afghánistán poměrně studené klima, navíc tu panují obrovské teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, zejména v údolích. Proto je nejlepší se do Afghánistánu vypravit v létě, nesmíte ovšem zapomenout na teplejší oblečení kvůli chladnějším večerům.
Letecké spojení do Afghánistánu je velmi komplikované, protože letiště v Kábulu je většinou pro mezinárodní spojení zavřené. Při troše štěstí je možné letět do Pákistánu či Íránu, odkud by měly létat menší letadla. Pozemní cesta je riskantní v mnoha částech Afghánistánu, a proto ji nedoporučujeme. Pokud se přesto rozhodnete cestovat po souši, zvolte dálnici, která spojuje Afghánistán s Íránem a Pákistánem. Dobré spojení je z Mazar-i-Sharif a Heratu do severních zemí, například do Tádžikistánu a Turkmenistánu.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Lékařská péče je velmi omezená a na nedostatečné úrovni. Lékaři a lékařská zařízení mohou vyžadovat placení předem a v hotovosti i konvertibilní měnou. Mezi ČR a Afghánistánem je sice v platnosti dohoda o bezplatné nezbytné péči v případě akutního onemocnění nebo úrazu občanům ČR, nepředpokládá se ale, že by její ustanovení byla v praxi dodržována. Očkování není povinné, cestovatelé by se o doporučeném očkování měli informovat před cestou.
Služby jsou na nízké úrovni. Podle dostupných informací lze získat ubytování například v bývalých mezinárodních hotelích v Kábulu, Džalálábádu nebo Mazáre Šarífu, jsou však velmi předražené. Spaní pod širým nebem se důrazně nedoporučuje. Na trhu není dostatek ani těch nejzákladnějších potravin. Elektrické napětí je 220, 50Hz, je však nestálé.

DOPRAVA, ČAS

Při cestě vlastním automobilem je třeba na zastupitelském úřadu předložit žádost obsahující identifikační znaky vozidla (typ, rok výroby, identifikační čísla, SPZ). Žádost je postoupena příslušným orgánům v Afghánistánu a schválena či zamítnuta do jednoho týdne. Ministerstvo však z bezpečnostních důvodů zásadně nedoporučuje cestovat vlastním vozem. Půjčovny aut v Afghánistánu prakticky neexistují. Silniční síť je většinou ve špatném stavu, existují ovšem komunikace, které jsou za každého počasí perfektní – mezi Mazar-i-Sharif a Kábulem a mezi Kandahárem a Heratem. V zemi je nedostatek pohonných hmot. Místní silniční daně mohou být vybírány podle aktuální situace v jednotlivých oblastech. Jezdí se vpravo.
Levné autobusy operují mezi Kábulem a provinčními městy, jejich jízdní řády jsou ale velmi nevypočitatelné. Letecká doprava spojuje Kábul, Herat, Kandahár a Mazar-i-Sharif. Samotný Kábul obsluhují minibusy a trolejbusy, které jsou však nespolehlivé. Čas je plus 3,5 hodiny.

NEBEZPEČÍ

Islámské milice vykonávají na většině území funkce policie. Z bezpečnostních důvodů zásadně doporučujeme vždy vyhovět pokynům a předpisům islámské milice Talibanu. Cestování po zemi je omezeno vždy aktuálními ohnisky bojů nebo případných nepokojů. Afghánistán je jednou z nejvýznamnějších zemí produkce narkotik. Produkce opiového máku v posledních letech vzrůstá. Tato produkce je v Afghánistánu nebo v pákistánských pohraničních oblastech zpracovávána a jako opium či jeho deriváty dále nelegálně vyvážena přes sousední země. Za pašování a přechovávání drog může být podle fundamentalistického výkladu islámského náboženského práva, uplatňovaného současnou administrativou hnutí Taliban, vyměřen a bez velkého odkladu vykonán i trest smrti. Vzhledem k pokračující občanské válce i přísným náboženským předpisům vlády hnutí Taliban, ministerstvo zásadně varuje před cestami českých občanů do Afghánistánu. Pokud se občané i přes toto varování rozhodnou vycestovat, měli by cestě i pobytu věnovat mimořádnou pozornost. Především v těch oblastech, které jsou místem bojů mezi jednotlivými frakcemi a místem produkce a zpracování drog. Cizinci se mohou stát objektem nábožensky, politicky a nebo kriminálně motivovaného násilí (krádeže, únosy, rukojmí). Při cestování a pobytu představují nebezpečí miny a nevybuchlá munice. V nevyhnutelných případech doporučujeme, aby se cestovatelé informovali o aktuální bezpečnostní situaci na ministerstvu zahraničních věcí.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Bamiyan
Díky archeologickým památkám nejvýznamnější turistické místo země. Vesnice Bamiyan leží ve vysokých horách a ročně přitahuje tisíce návštěvníků, kteří obdivují nejen zasněžené vrcholky hor Kohe Baba na jihu, ale také příkré srázy, v nichž je vytesán obraz Budhy.
Největší slávu zažil Bamiyan během vlády Kaniška Velikého, kdy byla postavena menší socha Budhy, která je téměř čtyřicet metrů vysoká. O dvě staletí později tady vznikla další, tentokráte téměř šedesát metrů vysoká socha Budhy. Tisíce zdobených jeskyní, ve kterých stále žijí mniši ve žlutých hábitech, lákají poutníky z celého světa.

Bande Amir
Největší přírodní zázrak Afghánistánu, který už učaroval stovkám cestovatelů a objevitelů od Alexandra Velikého po Marca Pola. Přes veškerý věhlas afgánských měst totiž zůstává pravdou, že návštěvníci vyprahlého Afghánistánu obdivují především její přírodní scenérie, ať už se jedná o hrozivý Hindúkuš, ohromné prérie nebo právě jezera Bande Amir.
Průzračně čisté vodní plochy se nacházejí v horách Hazarajat ve výšce asi 300 metrů. Ojedinělé přírodní scenérie jako vystřižené z romantických filmů podtrhují podmanivou krásu blankytně modrých ploch chladivé vody.

Herat
Významné město s historií plnou opakovaného ničení a obnovování. Dobyvatel po dobyvateli se od dob Alexandra Velikého zmocňovali Heratu nejrůznějšími způsoby. Mnohokrát bylo město vypáleno, ale vždy ho obyvatelé znova vystavěli do nové krásy.
Od roku 1040 do roku 1175 bylo město ovládáno Seldžuky, kteří město uvrhli do nouze. Později se Herat zmítal pod nadvládou Ghoridů až do doby, kdy se oblast dostala do rukou Chorezemské říše. V roce 1221 obsadili Herat Mongolové a vlády se ujal Tuli, syn Čingischána. Obyvatelé se proti nenáviděnému režimu vzbouřili a Mongoly svrhli. To však nezůstalo bez odezvy mocného Čingischána, který se velice rozzlobil a zaútočil na město s armádou čítající 80 tisíc mužů. Herat obléhal šest měsíců a po jeho odchodu zůstalo údajně naživu jen čtyřicet obyvatel. Během vlády Timuridů se v obnoveném městě narodil básník a malíř miniatur Behzad. V roce 1718 vzplanul boj o nezávislost Heratu, který trval do roku 1880, kdy se město stalo součástí Afghánistánu.
Jednou z nejznámějších památek je citadela. Tato pevnost postavená za časů Alexandra Velikého během dlouhé historie mnohokrát odolávala útokům nejrůznějších nájezdníků a dodnes dominuje okolní krajině. V současnosti je připomínkou blyštivé přítomnosti mnohých vladařů.
Dalším zajímavým místem je mešita Masjide Jami v srdci města, která během existence doznala mnoha úprav. Často navštěvovaným místem je také Gazargah, hrobka slavného básníka Khaja Abdullaha Ansari. Byla restaurována šáhem Ruchem v roce 1428. Rovněž mauzoleum Gawhard Šad je častým cílem turistů. Přestože jde o pochmurné místo, stavba září mnoha barvami.
Další významnou budovou je hrobka významného básníka 15. století s dlouhým jménem Maulan Nuruddin Abdurrahmane Jami. Narodil se roku 1414 a zemřel roku 1492 v Heratu, proto je tady i pohřben. Přímo z hrobky vyrůstá obrovský strom pistácie. Vašemu zraku neuniknou ani vysoké minarety. Dnes už jich zůstalo jen šest z původních dvanácti, které zdobily velký komplex z 15. století. Stavba byla příspěvkem královny Gawhard Šad říši. Skládá se z madrassy (místa učení) a z musally (místa rozjímání). Fascinující jsou zdejší bazary. Dříve bývaly důležitým obchodním centrem, dnes lákají turisty zejména proslulými ručně tkanými heratskými koberci a nádhernými modrými skleněnými výrobky.

Kábul
Od roku 1776 hlavní město Afghánistánu je rychle rostoucí metropole, v níž se vysoké moderní budovy choulí u tradičních bazarů, široké ulice jsou plné mnohobarevných květinových turbanů a pruhovaných šatů. Město rozdělují dvě strmé vyvýšeniny se starobylými baštami, mezi kterými protéká úzkým průsmykem řeka. Cestovatelé psali v minulosti oslavné ódy na krásy Kábulu a i dnešní návštěvníci pokračují ve vychvalování šarmu tohoto města.
Mezi nejnavštěvovanější pamětihodnosti patří citadela Bala Hissar, odjakživa sídlo zákonodárců. Hrála významnou roli při většina strategických rozhodnutí o vývoji země až do roku 1880, kdy byla během druhé anglo-afghánské války zničena. Uvnitř citadely se nachází řada zajímavých staveb, mimo jiné palác ARG, který v letech 1880 až 1901 postavil Amir Abdur Rahman. Sloužil k obsluze prostor citadely. Za jejími zdmi je i Dvorana pozdravu a palác Dilkosha. Dnes fungují jako prezidentské kanceláře. Od Bala Hissar se táhnou sedm metrů vysoké a tři metry široké zdi z 5. století.
Ve městě najdete i několik zajímavých mauzoleí, které mají u místních obyvatel veliký význam. Jedná se například o hrobku Timura, syna šáha Ahmada Durrani, který přemístil hlavní město Afghánistánu z Kandaháru do Kábulu. Hrobka pochází z roku 1817. Krásnou pamětihodností je také Mauzoleum Amira Abdura Rahmana, jednoho z největších afgánských vládců. Najdete ho v parku Zarnegar ve středu města. Majestátním dojmem působí další mauzoleum, tentokráte šáha Nadira. Dokonalé je hlavně obložení z bílého mramoru. Stavba stojí na vrchu Tapa Marajan, z něhož je fantastický výhled na město.
Mezi další architektonické památky patří palác Baghe Bala. Velkolepý zámek s mnoha kopulemi se tyčí na severní straně Kábulu. Původně byl palác postaven jako letní sídlo, nyní je domovem skvělé restaurace, která je proslulá orientací na tradiční afgánské speciality.
Místem jako stvořeným pro rekreaci obyvatel i znavených cestovatelů jsou Baburské zahrady ze 16. století. Jsou pojmenované po Baburovi, zakladateli Moghulské dynastie. Najdete v nich letní pavilon Amira Abdura Rahmana, pamětní mešitu postavenou císařem Jahanem a hrobku Babura samotného. Babur zemřel v roce 1530. Do svých zahrad byl tak zamilovaný, že tady byl pohřben na přání jeho ženy Bibi Mobaraka. Dalším místem, které by vám nemělo uniknout, je Národní muzeum v Darulamanu.
Ke Kábulu neodmyslitelně patří i pestré bazary. Turisté tu obvykle obdivují záplavu barev, vůní a zvuků a pochopitelně i výrobky šikovných řemeslníků. Najdete tu jako v každém muslimském městě i bezpočet mešit. K nejkrásnějším náleží tzv. Modrá mešita Masjide Šerput.

Kandahár
První hlavní město moderního Afghánistánu bylo založeno v roce 1747. V současnosti je druhým největším městem země na půli cesty mezi Kábulem a Heratem. Mezi nejnavštěvovanější místa patří kaple Cherqa Šarif, v jejíž zdech údajně najdete ostatky proroka Mohameda. Zákonitě tedy jde o jedno z nejsvatějších míst celé země.
Jiným poutavým místem je památník Chel Zina. Skládá se ze čtyřiceti schodů vedoucích do síně vytesané do skály. Uvnitř najdete nápis, který říká, že zdejší prostory nechal vybudovat Babur, zakladatel Moghulské říše. Mezi zajímavosti Kandaháru patří i staré město Zor Shar, kaple Baba Wali, kaple Haratji Baba a bazar Charsuq.

Rozloha: 652 095 km2
Počet obyvatel: 21 milionů
Hlavní město: Kábul (1,1 milionu obyvatel)
Úřední řeč: perština, paštu
Náboženství: islám
Měna: Afghání (AF) = 100 pulů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •