Albánie – Albánská republika

16.9.2014  |  Cestování

Ve starověku bylo území nynější Albánie součástí Římské říše a po jejím rozdělení koncem 4. století součástí říše Východořímské. V dalších staletích ovládaly jednotlivé kousky Albánie okolní státy. Počátkem 16. století se Albánie stala součástí Osmanské říše. Po skončení tzv. Balkánských válek (1912 až 1913) bylo vytvořeno nezávislé Albánské knížectví.

Konečné hranice státu však byly určeny především kvůli nárokům sousedních zemí až kolem roku 1920. V krušných dobách druhé světové války byla Albánie okupovaná Itálií a po skončení světového konfliktu byl nastolen komunistický režim. Ten se však i v rámci zemí komunistického bloku dostal do jisté izolace, a to zejména kvůli diktátorovi Enveru Hodžovi, který stát uvedl do totálního zoufalství, chudoby a bídy. Obrat k demokratickému režimu se odehrál v roce 1990. V roce 1991 se konaly první svobodné volby, v nichž zvítězili komunisté. Po krachu podvodných pyramidových her v roce 1996 v zemi nastaly ozbrojené nepokoje a anarchie. Následovalo vyhlášení výjimečného stavu. Z tohoto důvodu vyslaly západní mocnosti v roce 1997 do Albánie speciální vojenskou misi, která měla zajistit bezpečí a humanitární pomoc. V předčasných volbách pak zvítězila Albánská dělnická strana a krátce na to odešly zahraniční vojenské jednotky. V roce 1999 se v důsledků válečného konfliktu v Kosovu uchýlilo do Albánie více než sto tisíc kosovských Albánců.

Klimatické podmínky: Podnebí je středozemní, horké a suché, s mírnými teplotami v zimě. Směrem od pobřeží se podnebí mění. Ve vnitrozemí, směrem k horským regionům, je v zimě mráz a záplavy sněhu. V zimních měsících vane směrem z hor studený vítr Bora, v deštivém období vane od jihu horký vítr Scirocco. Obecně je možné říci, že mírné klima s horkými a suchými obdobími vládne od června do září, studenější období od října do května.

Nejlepší doba návštěvy: Nejvhodnější měsíce pro cestování po Albánii jsou duben, květen a červen a dále pak období od poloviny září přibližně do poloviny října. V této době je podnebí relativně stálé a teplé. Slunce svítí nejdéle od května do září, červen je nejteplejším měsícem, ale v dubnu a v říjnu tu může být také velmi příjemně.

Charakteristika: Bezpečnostní situace se po nepokojích v roce 1997 postupně zlepšuje, stále však neodpovídá běžným evropským standardům. Některé provinční oblasti jsou i dnes velmi rizikové a hrozí reálné nebezpečí výbuchů a násilí. Proto je vhodné informovat se před cestou na bezpečnostní situaci v oblasti, kterou chcete navštívit. Tyto informace zpravidla získáte na zastupitelském úřadu Albánské republiky nebo na Ministerstvu zahraničních věcí ČR.

Kriminalita: Albánie se potýká s vysokou mírou kriminality. Organizované skupiny zločinců působí prakticky v každém regionu. Specializací organizovaného zločinu je vydírání, loupeže, přepadávání, únosy a vraždy. Podle některých informací je cestování mimo obydlené oblasti velkým hazardem. Ve vzdálených venkovských regionech a na málo využívaných silnicích se objevují případy ozbrojených přepadení. Krádeže automobilů jsou vcelku běžnou záležitostí, ze strany lupičů je zájem především o sportovní a terénní vozy. Při přepadení platí, s ohledem na vlastní život, pravidlo odevzdat požadovanou věc a neklást žádný odpor. Drobná kriminalita v podobě kapesních krádeží je běžným jevem prakticky ve všech hlavních městech, a to především v nočních hodinách. Cizinci jsou automaticky pokládáni za majetné, a tak se právě oni velice často stávají cílem kriminálních živlů.

Drogová kriminalita: Výroba, příprava, distribuce, držení a nabízení drog k prodeji postihují albánské úřady odsouzením k trestu odnětí svobody na 5 až 10 let. Organizace, řízení nebo financování činnosti spojené s prodejem narkotik a jiné související aktivity jsou postihovány odnětím svobody na 10 až 20 let.

Automobilová doprava: Turisté potřebují náš (lépe mezinárodní) řidičský průkaz, osvědčení o vlastnictví vozu a zelenou kartu. Jezdí se vpravo. Maximální rychlost je u osobních vozů 50 km/h v obci, 80 km/h na všech ostatních silnicích. Není povoleno ani tolerováno vůbec žádné množství alkoholu v krvi. Neznalé řidiče může zaskočit to, že místní obyvatelé běžně porušují i základní dopravní předpisy, což vede ke skutečnému chaosu na silnicích. Albánie má kolem 19 tisíc kilometrů silnic, ale pouze zhruba polovina z nich se dá označit za udržované a vhodné pro provoz motorových vozidel. Opravy má na bedrech vláda, která se však potýká s nedostatkem financí, a tak modernizace a rekonstrukce postupují velmi pomalu. Přestože rozšiřování stávající silniční sítě už začalo, plánované dálnice jsou prozatím hudbou budoucnosti. Na silnicích se turisté setkají s chodci, cyklisty, dobytkem, koňskými povozy a zemědělskými stroji. To vše navzdory tomu, že v posledních letech zaznamenal počet vozidel v zemi doslova drastický nárůst. Proto doporučujeme řídit obezřetně a jezdit pomalu, po setmění se pak řízení vyvarovat zcela.

Autobusová doprava: Minibusy a autobusy hrají v albánské dopravě první housle. Hlavní linky jsou provozovány z měst Shkodër, Korçë, Sarandë, Gjirokastër, Peshkopi a Durrës do Tirany, a to soukromými přepravci. Autobusové zastávky i nádraží jsou bez jízdních řádů, protože ty jsou mezi obyvateli notoricky známé. Cestování autobusem je levný způsob dopravy, ale také velmi nepohodlný a nepříjemný, protože autobusy jezdí extrémně špinavé. Mnoho turistů proto dává přednost dopravě dodávkami soukromých dopravců (furgón), které suplují činnost autobusů. Také furgóny jezdí bez pevně stanovených jízdních řádů. Vyjíždějí až tehdy, když jsou zcela zaplněné. Cena této dopravy je asi o 30 procent dražší než v případě autobusů.

Autostop: Stopování v Albánii je možné, místní lidé dokonce někdy sami zastaví turistům a nabídnou jim svezení. Často se ale stává, že za svezení žádají peníze a tvrdí, že jsou taxikáři. Důležité je nenechat se obrat o takto stanovenou částku.

Městská doprava: Ve velkých městech je možné využít pravidelné autobusové linky městské dopravy, které ale bývají přeplněné. Najmout je možné i taxíky, kterých je nejvíce v metropoli Tiraně. Většinou také postávají před hotely, ve kterých se ubytovávají turisté.

Železniční doprava: Celková délka železniční sítě v Albánii je kolem 720 kilometrů. Většina tratí není zcela elektrifikována a vlaky jezdí na naftu. Cestování vlakem je levné, ale rozhodně nejde o příjemný způsob dopravy, protože vozový park albánských drah je ve velmi špatném stavu a vlaky bývají přeplněné. Hlavní trasy jsou mezi metropolí Tiranou a Skhoderëm, Fierem, Ballshi, Pogradcem, Vlorou a městem Durrës (podle některých informací ale došlo v posledních měsících k výrazné redukci těchto tras).

Letecká doprava: Komerční letecká doprava v zemi prakticky nefunguje s ohledem na vysoké ceny a nedostatek civilních letišť.

Charakteristika zdravotnictví: Úroveň zdravotnictví je nižší než v České republice. Lékaři se většinou potýkají s nedostatkem zdravotnického vybavení, léků i vlastní odbornosti. Hlavní nemocnice (poliklinika) by se měla nacházet v metropoli Tiraně a má podle některých zdrojů tísňové telefonní číslo 17. Mezi Českou a Albánskou republikou neexistuje dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče. Je proto důležité sjednat odpovídající cestovní pojištění. Není předepsané žádné povinné očkování, nicméně bývá doporučováno očkování proti tyfu, dětské obrně, žloutence typu A i B a tetanu.

Léky a lékárny: Léky jsou v Albánii nedostatkovým zbožím a lékárny fungují jen ve větších městech. Pokud se cestovatelům podaří nějaké léky sehnat, jsou většinou předražené. Proto je vhodné vybavit se nezbytnými léky před cestou.

Další rady: Voda z vodovodního řadu by měla být pitná (podle některých zdrojů je extrémně nebezpečná), přesto (a nebo právě proto) může turistům působit bolesti břicha. Doporučujeme konzumovat balenou vodu, zejména mimo Tiranu. Vodu z lahví je dobré používat také pro čištění zubů, omývání ovoce a při tvorbě ledu. Mimo hlavní město může být voda v různých vodních zdrojích kontaminovaná, proto by samotnému požití měla předcházet důkladná sterilizace. Kupované mléko je pasterizované a i další běžné potraviny by měly být bez nebezpečí. Maso, ovoce a zelenina je podle oficiálních albánských údajů pod kontrolou státního hygienického úřadu, takže ani v tomto případě by turistům nemělo hrozit žádné nebezpečí. Skutečnost však může být jiná. Doporučujeme se vyhýbat jídlům z pouličních stánků a od pouličních prodejců, pokud nemáte jistotu, že jsou čerstvě připravená. V Albánie se můžete setkat se vzteklinou, proto byste měli před cestou zvážit možnost vakcinace. V případě pokousání zvířetem je důležité bez prodlení navštívit lékaře. Milovníci pobytu ve volné přírodě, zejména v hustých albánských lesích, by se měli očkovat proti klíšťové encefalitidě.

Charakteristika ubytování: V Albánii není turistická infrastruktura příliš kvalitní a rozsáhlá, a to se týká také ubytování. Společnost Albturist provozuje síť státních hotelů. Řada bývalých státních hotelů se nyní proměňuje v soukromá ubytovací zařízení díky postupné privatizaci. Hotely jsou klasifikovány do pěti kategorií v závislosti k rozsahu vybavení a poskytovaných služeb. Pokud se vydáváte do Tirany a nemáte hluboko do kapsy, je vhodným ubytovacím zařízením tříhvězdičkový hotel Diplomat nedaleko městského centra. Může se pochlubit službami na evropské úrovni i příjemným prostředím. Mezi služby pro hotelové hosty patří také bezplatná doprava mezi hotelem a mezinárodním letištěm Rinas.

Charakteristika kuchyně: Albánské pokrmy jsou typicky balkánské a nezapřou vliv turecké kuchyně. Mezi typické albánské speciality patří fërgesë tiranë – smažené maso, játra, vejce a rajčata. Další pochoutkou jsou tavllë kosi nebo tavllë elbanasi – skopové a jogurtové pokrmy. Rybími specialitami jsou koran, pstruh z Ohridského jezera, a kapr ze Skadarského jezera. V letním horku je velmi osvěžující studený jogurt a okurková polévka. Na počest důležitým hostům se předkládají opečené ovčí hlavy. Na jihu Albánie je populární kukurec (nadívaná ovčí střeva). Oblíbeným dezertem je oshaf, fíky a puding z ovčího mléka, koláče s medem a kandovaným ovocem. S kontinentální snídaní se obvykle setkáte v hotelové restauraci, typicky albánskou snídaní je však pilaf (rýže) či paça (výživná polévka ze zvířecích vnitřností). Ta se ale každému netrefí do chutě. Dobré soukromé restaurace najdete po celé zemi. V nejoblíbenějších podnicích je zapotřebí rezervovat stůl dopředu a být dochvilný. V pouličních občerstveních často koupíte gyros, dobře známý z Řecka. Na tržištích je také možné koupit velmi levné ovoce a potraviny, které se dovážejí z Makedonie, Řecka nebo Itálie.

Vína a nápoje: Všechny bary a restaurace nabízejí tradiční albánskou rakiji, červená a bílá vína místní produkce a likéry. Populární je i albánský koňak s charakterickým aroma. K sehnání je také řada dovážených nápojů, například rakouské pivo, makedonské víno a řecké ouzo. Z teplých nápojů patří k nejoblíbenějším typická turecká káva, mnohé restaurace však připravují tradiční italské espreso.

Obchody: Většinou jsou otevřené ve všední dny a v sobotu od 8 do 12 hodin a od 15 do 19 hodin. V některých regionech však může být realita úplně jiná. Součástí větších hotelů jsou malé obchůdky, ve kterých je možné koupit od potravin po suvenýry. Potraviny v obchodech jsou většinou dovážené, a to z Makedonie, Řecka nebo Itálie. Mezi klasické prodejní artikly, za nimiž turisté míří, patří koberce, výrobky ze stříbra a mědi, řezbářské práce, keramika a nejrůznějších druhy výšivek. Staré bazary je dobré důkladně prozkoumat, protože se na nich najde téměř vždy něco velice zajímavého. Výměnný obchod je v Albánii běžnou praxí, a to pro místní i pro turisty. Takže pokud vám budou chybět peníze na vysněný suvenýr, nebojte se nabídnout třeba své staré hodinky.

Poštovní a telekomunikační služby: Poštovní úřady mají otevřeno ve všední dny od 8 do 17 hodin, v sobotu od 8 do 13 hodin. Z pošty je většinou možné odeslat telegram i fax. Albánská pošta je známá běžným zpožděním zásilek, které směřují ze země i do ní. Vzácné nejsou ani případy, kdy se zásilka ztratí. Chcete-li tedy zásilku doručit řádně a včas, nezbývá než využít služeb DNL, jež sídlí v Durrës. S telefonními budkami se setkáte ve větších městech. Kód Albánie je 355. Pro veškeré hovory ze země je třeba vytočit nejdříve dvě nuly. Telefonní předvolby měst jsou: Tirana 42, Durrës 52, Elbasan 545, Shkoder 224, Gjirokastër 726, Korçë 824, Kavajë 574. Pro ostatní oblasti je telefonické spojení zajištěno přes nejbližší velké město. Veškeré poštovní a telekomunikační systémy procházejí v současnosti modernizací.

Elektrické napětí: 220 voltů, 50 Hz.

Charakteristika: V Albánii je nedostatečná turistická infrastruktura, a proto i možností vyžití je tady méně než v jiných zemích. Od roku 1967 do roku 1990 byla Albánie jedinou oficiálně ateistickou zemí na světě. Přímým důsledkem tak bylo uzavření většiny mešit a kostelů nebo jejich přeměna na kina a divadla. Mnohé z nich nepřežily začátek devadesátých let 20. století.

Albánské svátky: Nový rok (1. ledna), Velikonoční pondělí (březen/duben), Den osvobození a nezávislosti (28. listopadu), Vánoce (25. prosince). Dále se slaví dva významné muslimské svátky – Ramadán a Bajra.

Zábava: Oblíbenou večerní a noční zábavou je v Albánii tzv. xhiro, večerní procházka podél hlavních tříd a náměstí v každém městě i vesnici. Za kulturním vyžitím míří místní obyvatelé i do divadel, oper a koncertních hal. Pomalu se objevují i taneční kluby. Některé lepší hotely mají vlastní taverny s hudbou a tancem.

Sport: Albánie se chlubí krásnými čistými plážemi na pobřeží Jaderského a Jónského moře, které se přímo nabízejí k provozování různých druhů vodních radovánek. Vnitrozemí je zase doménou pěší turistiky mezi farmářskými usedlostmi, v rozlehlých a hlubokých lesích a lůně krásné přírody. Vzhledem k velkým vzdálenostem je pro delší túry mimo větší města vhodné zajistit si dostatek potravin a tekutin na cestu. Četná horstva a útesy v Albánii jsou výzvou pro horolezce. Podpora horolezectví ze strany státu je však výrazně limitována nedostatkem financí. Pobřeží i vnitrozemí je rovněž rájem cyklistů, kteří se bohužel často potýkají s katastrofálním stavem silnic.

Zajímavá místa

Gjirokastër
Rodiště diktátora Envera Hodži, který uvedl Albánii do totálního zoufalství a beznaděje, staré a turisticky velmi zajímavé město, nazývané také Městem bílých střech. Jeho dominantou je mohutná pevnost na kopci, zbudovaná Turky v polovině 15. století. Dnes je tu muzeum zbraní, které obsahuje rovněž řadu moderních vojenských skvostů. Pevnost a ostatně celé staré město zásoboval vodou téměř deset kilometrů dlouhý akvadukt. Vedle rodného domu Envera Hodži stojí za zmínku mešita v centru města, v němž je mnoho půvabných historických domů s břidlicí pokrytými střechami a vnitřním trámovím s krásnými dřevořezbami. Jižně od města, úplně v nejjižnějším cípu Albánie, pak najdete historické městečko Butrint, ke kterému vedou kroky cestovatelů především kvůli řeckému divadlu ze 3. století před Kristem. V jeho sousedství najdete také veřejné termální lázně, v lese je pak zeď s vytesanými řeckými nápisy a mozaikami. Za starou bazilikou leží mohutná zeď ze 4. století před naším letopočtem postavená z kyklopského zdiva.

Korçë
Město s historií začínající ve 14. století, důležité kulturní, obchodní, politické a společenské centrum země dřívějších dob. Během 1. světové války bylo město Korce okupované Francií, dokonce prohlášené autonomní republikou. Z této doby také pochází většina širokých bulvárů, vil a budov ve francouzském stylu, kvůli kterým se městu říká také Paříž Albánie. Kolem dvou významných náměstí vede rušná okružní třída, poblíž je i Muzeum středověkého umění, Muzeum vzdělání a Galerie albánských malířů. Nejlepší je Galerie Vangjusje Mio, což byl známý malíř, krajinář a impresionista. Najdete ji v rodném domku umělce. Poblíž Korce leží také krásný národní park Brendhi Drenoves.

Skhodër
Město s bohatou tradicí. Staré uličky jsou překvapivě restaurované, opečovávané a tudíž velmi dobře zachované. Vedle staré čtvrti stojí za návštěvu i mešita Mehmeda Paši, Muzeum lidové architektura a Muzeum ateizmu. Dominantou města je ale pevnost Rozafat, ze které je úžasný rozhled na samotný Skhodër a přilehlé okolí. Pevnost i katedrála sv. Štěpána, později muslimy přestavěná na mešitu, pochází ze 13. století. V té době zřejmě vznikla také pověst, která dala mohutné stavbě jméno. Rozafat se totiž jmenovala dívka, která prý byla zaživa zazděná v hradebních zdech jako oběť bohům, aby byla pevnost dostavěna bez problémů. Poblíž města jsou tisíce vojenských betonových bunkrů. Skhodër je také nejlepším výchozím bodem k výpravám do čarokrásných albánských hor.

Tirana
Hlavní město Albánie se 400 tisíci obyvateli a rozlohou 35 km čtverečních je sídlem vlády, parlamentu, ministerstev a všech důležitých státních institucí. Byla založena ve dvacátých letech 17. století Sulejmanem pašou a původně se jmenovala Teherán. Své nynější jméno získala až v průběhu dalších staletí. Od roku 1920 je hlavním městem Albánie, neboli Země orlů. Centrálním náměstím Tirany je Skanderbergovo náměstí se sochou Skanderberga – národního hrdiny, za něhož byla Albánie soběstačnou zemí odolnou vůči tureckým výbojům. Na náměstí najdete také Palác kultury, Národní historické muzeum a mešitou Etem Bey z přelomu 18. a 19. století se starým orlojem. Z minaretu, který je vysoký bezmála 40 metrů, je parádní rozhled po okolí. Nedaleko od centrálního náměstí leží rušné veřejné tržiště, k němuž vede ulice s mešitou. Hlavním bulvárem z náměstí se dostanete až k univerzitě a řadě honosných budov, ke Kongresovému paláci ve tvaru pyramidy (dříve mauzoleum albánského tyrana Envera Hodži) a Archeologickému muzeu s více než dvěmi tisícovkami exponátů. Za zmínku stojí také tiranská zoologická zahrada, která má kupodivu dost co nabídnout, či botanická zahrada s několika tisíci druhy albánské květeny. Ve městě pak najdete i Hřbitov obětí. Nad Tiranou se tyčí hora Dajti, jejíž součástí jsou i působivé vápencové rokle, právem vyhlášené za národní park. Jižně od albánské metropole je město Elbasan s mohutnou a působivou pevností, s nejstaršími mešitami v zemi a krásnými úzkými historickými uličkami. Za zmínku stojí také turecké lázně nebo torza městských zdí. Za návštěvu stojí Elbasan i přesto, že má velmi znečištěné ovzduší. Dalším zajímavým městem v okolí Tirany je Berat, který leží na půli cesty mezi Tiranou a Gjirokastërem. Město červených střech je jedním z nejstarších měst země. Dominuje mu velmi stará a mohutná pevnost ze 14. století s více než čtyřmi stovkami kamenných kostelíků, muzeem s řeckými ortodoxními ikonami a řadou dalších zajímavých budov. Působivou starou muslimskou čtvrť odděluje od křesťanské čtvrti kamenný most z konce 18. století. V Olověné mešitě (nazvané podle obkladových materiálů) najdete muzeum architektury, v mešitě Dervišů zase muzeum archeologie. Mešita bakalářů v sobě ukrývá muzeum lidového umění. Západně od Tirany je přístav Durrës, jedno z nejstarších měst Evropy. Dnes je hlavním přístavem Albánie a najdete tu vedle mnoha pravidelných linek do Itálie také některé památky, například Římský amfiteátr z přelomu 1. a 2. století našeho letopočtu nebo byzantský kostelík s mozaikami. Za návštěvu stojí také Archeologické a Etnografické muzeum. Jižně od města se nacházejí pláže s velmi jemným pískem, některé jsou hlídané pro zastupitele různých ambasád.

Zkušenosti turistů

Oficiální název: Albánská republika
Rozloha: 28.748 km2
Počet obyvatel: 3,41 mil.
Hlavní město: Tiranë (Tirana) – 275 tisíc obyvatel
Úřední jazyk: albánština
Náboženství: islámské 70 %, řecké ortodoxní 20 %, římskokatolické 10 %
Měna: 1 lek (Lk) = 100 qindarů (quindarků)
Státní zřízení: republika s jednokomorovým parlamentem
Nejvyšší hora: Korabi (2.751 m)
Nejdůležitější vodstva: řeka Drina, Skadarské jezero
Gramotnost: 92%
Datum vytvoření: 1912
Správní členění: 26 okresů
Členství: CE, EBRD, ECE
Čas: stejný jako u nás (GMT + 1), v létě o hodinu více

  •  
  •  
  •  
  •  
  •