Alžírsko – Alžírská demokratická a lidová republika

1.9.2014  |  Cestování

Prvními osadníky na alžírském území byli Féničané. Později se země stala součástí Římské a Byzantské říše, ale hornaté oblasti na jihu země ovládaly divoké berberské kmeny. V 7. století získali území Arabové, ale Berbery ovládané oblasti se jim podmanit nepodařilo. Po staletí se Alžírsko snažili dobýt Španělé, ale zemi nakonec spolkla Osmanská říše. V roce 1830 získala zemi Francie, která ji prohlásila za kolonii.

Odpor Alžířanů proti kolonizaci vyvrcholil v roce 1954, kdy vypukla válka alžírských nacionalistů s Francií. Boje skončily v roce 1962, kdy se Alžírsko definitivně osamostatnilo. V nestabilním státu se k moci dostali v roce 1991 islámští fundamentalisté, ale armáda vzala moc do vlastních rukou. Po státním převratu nastaly krušné časy, protože islámští fundamentalisté začali s teroristickými útoky proti představitelům státní správy, cizincům i civilnímu obyvatelstvu. Zemřelo kolem sedmdesáti tisíc lidí. V roce 1999 se situace začala uklidňovat.

KDY A JAK

Alžírsko je nevyzpytatelnou zemí s čistým pobřežím a fascinující Saharou. Přítomnost pouště je na podnebí Alžírska opravdu znát, protože teploty jsou na celém území státu velmi vysoké. Největší vedra panují na jihu země, především během dlouhého léta. V letních měsících je cestování po Alžírsku prakticky nemožné. Severní pobřežní oblasti jsou díky svěžím mořským větrům příjemnější, průměrná teplota je 25 °C. V létě ale na pobřeží vane proslavený pouštní vítr Široko, který přináší oslepující jemný písek a divoké bouře.
Mystická Sahara stojí za kapitolu sama o sobě. Teploty tu jsou nesnesitelně vysoké, mohou přesahovat 50 °C. Srážky na Sahaře prakticky neexistují. Cestování po vyprahlé zemi znesnadňuje i fakt, že v noci teploty prudce klesají, v extrémních situacích se mohou změnit i z 50 °C na – 10 °C.
Nejlepší dobou pro návštěvu Alžírska jsou vzhledem k těmto skutečnostem měsíce, kdy u nás vládne zima. V prosinci a v lednu se průměrné teploty na pobřeží Středozemního moře pohybují kolem 18 °C, v jižních oblastech Alžírska kolem 23 °C.
Do Alžírska se létá, pravidelné linky míří do hlavního města Alžíru především z Paříže. Další významné evropské letiště, odkud můžete do Alžírska přiletět, je Londýn. Let trvá přes dvě hodiny. Pravidelné letecké spojení má Alžírsko také s dalšími africkými státy, například s Egyptem, Marokem, Tunisem nebo arabskou Sýrií. Alžírsko má více mezinárodních letišť. Nejdůležitější se nachází v Alžíru, další jsou u měst Annaba, Constantine a Oran.
Po souši se do Alžírska dostanete ze všech okolních zemí, jen hraniční přechody s Marokem jsou údajně v současné době uzavřené. Hlavní přechody jsou Souk-Ahras, Tebessa a El Kala při cestě z Tunisu, Fort Thiriet z Libye, In Guezzam z Nigeru a Bordj Mokhtar z Mali. Dobré železniční spojení má Alžírsko s Tunisem, vlak jede každý den. Stejně intenzivně jezdí vlak i z Alžíru do marockého Marrakeše. Do Alžírska se můžete dostat také po Středozemním moři. Do měst Alžír, Annaba, Arzew, Béjaia, Oran plují lodi například z francouzské Marseille.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Zdravotnická zařízení v Alžírsku mají velmi pochybnou kvalitu. Nezbytnou první pomoc by lékaři měli poskytnout zdarma. Vážnější případy vyžadující hospitalizaci jsou odkazovány na místní státní nemocnice s nízkou úrovní hygieny a služeb. Jejich využití lze doporučit jen ve stavu krajní nouze. Doporučuje se sjednat pojištění léčebných výloh, protože jakoukoliv jinou lékařskou službu než první pomoc budete muset uhradit v hotovosti. Služby pro turisty nejsou na příliš vysoké úrovni, ale nejsou nejdražší. Pokud se ubytujete ve velmi levném hotelu, stravovat se budete potravinami z obchodů a cestovat budete pěšky, pak vám postačí kolem 15 USD denně. Pokud nebudete šetřit, ale ani rozhazovat, připravte si asi 50 USD denně. Pokud se ubytujete ve skutečně kvalitním hotelu, stravovat se budete v barech a pronajmete si vůz, připravte si i 200 USD denně.
Ubytování je nejsnáze dostupné ve velkých městech a na pobřeží Středozemního moře, kde je slušný počet hotelů. Řada z nich má vlastní restaurace, bary a noční kluby. Obecně však platí, že přijatelných hotelů je v Alžírsku poskrovnu. Pokud nabízejí kvalitní služby, jsou neúměrně drahé. Pokud jsou levné, nejsou příliš čisté ani pohodlné. Mnoho ubytovacích zařízení vlastní státní agentura ONAT, která má pobočky po celé zemi. Jejich prostřednictvím si můžete hotel zamluvit, a to i v pouštních oázách. V jižních oblastech je ubytovacích kapacit málo.
Tady přinášíme seznam nejnavštěvovanějších hotelů. V Alžíru jsou hotely El Aurasssi Hotel (pokoj s televizí, telefon, restaurant, bar, noční klub, sauna, turecké lázně, tel. 213-2-748858), El-Djaazair Hotel (velká sportoviště, bazén, restaurant, bar, noční klub, tel: 213-2-591000), Les Hammadites Hotel (hotel u pláže, pokoje s telefonem a výhledem na moře, restaurant, sportoviště, tel: 213-5-926680), Algiers Hilton (luxusní pokoje s televizí i minibarem, sauna, restaurant, kasino, bazén, tel: 213-2-42732328).
V Annabě je hotel Seybouse International (pokoje s telefonem, televizí, restaurant, bar, noční klub, tel: 213-8-837036). V Constantine je Cirta Hotel (tel: 213-943033) a Panoramic Hotel (pokoje s telefonem a televizí, dva restauranty, bar, tel: 213-4-942477). V Oranu je hotel Les Andalouses Village (velký hotel s restaurantem, barem, obchody, saunou, tel: 213-6385251). V Sidi Fredj je El-Riadh Hotel (restaurant, bar, bazén, tel: 213-2-397860). V Tipasa je hotel Sables D’or (pokoje s telefonem, restaurant, bar, diskotéka, bazén, tenisové kurty, tel: 213-812465). Je nutné dodat, že turisté jsou často nuceni zaplatit hotelové služby v dolarech.
Ubytovat se můžete i v hostelech, kterých je na území Alžírska dostatek. Kempy se nacházejí v mnoha místech, nejlepší jsou ve městech Ain el-Turk a Annaba. Volné kempování může být velmi nebezpečné.
Obchodní síť je v Alžírsku na nízké úrovni, většina potravin evropské úrovně se však prodává zcela běžně. Státní obchody mají velmi omezený výběr zboží, nabízejí jen základní potraviny. Zato restaurace jsou poměrně kvalitní. Dostatek restaurací je především v městech na severu Alžírska a samozřejmě na turistickém pobřeží Středozemního moře. Nabízejí evropská jídla, nejčastěji francouzská a italská. Existuje ale mnoho restaurací, které servírují tradiční alžírské pokrmy. Výborné jsou rybí speciality.
Menu se obvykle skládá z několika chodů. Začíná se salátem, polévkou, následuje předkrm a hlavní chod, často maso. Končí se záplavou ovoce i zeleniny. Variantou zdlouhavého pokrmu je strava na ulici, kde vám nejčastěji připraví kebab, tedy drůbeží nebo skopové maso nařezané na drobné kousky a zabalené do tradičního kulatého arabského chleba.
Pije se skvělá arabská káva, mátový čaj, limonády a ovocné džusy. S alkoholem je to v zemi problematické. K dostání je pouze v luxusních restauracích a nejlepších hotelech a je patřičně drahý. Hotelové bary touhy zahraničních turistů po dobrém alkoholickém nápoji respektují a většinou zůstávají otevřené, dokud je neopustí poslední zákazník. Alžírsko produkuje výtečné víno, ale paradoxně se v zemi kvůli prohibici prakticky neprodává. Pokud budete mít štěstí a na víno narazíte, ochutnejte především červené víno Medea, Mansourah a Mascara. Skvělé je i růžové víno Medea, Mascara a Lismara. Buďte si vědomi toho, že muslimové nebudou brát ohled na opilého turistu křepčícího na ulici. Elektrické napětí je 220 V, 50 Hz.

DOPRAVA, ČAS

K řízení osobního vozu na území Alžírska potřebujete náš i mezinárodní řidičský průkaz. Při cestě vlastním vozem do Alžírska neplatí tzv. zelená karta. Na hraničním přechodu je potřeba uzavřít turistickou pojistku na dobu jednoho měsíce. Pro vůz se vyplňuje tzv. turistická karta platná maximálně tři měsíce (po uplynutí této doby je možné prodloužení na celnici).
Půjčovny automobilů jsou ve velkých městech. Je možné zajistit vůz prostřednictvím hotelu a turistické organizace ONAT. Jezdí se vpravo. Stav silniční sítě je přijatelný, komunikace mají pevný povrch. V pouštních oblastech je nutný terénní vůz s pohonem všech čtyř kol a značná zásoba pohonných hmot a vody. Silniční poplatky se v Alžírsku neplatí. Síť opraven většinou francouzských vozů je poměrně hustá.
Autobusová a minibusová doprava je velmi rozsáhlá. Za mírný poplatek je možné cestovat do značných vzdáleností, ale jedná se o velmi zdlouhavý způsob dopravy. Centry autobusů jsou města Alžír a Oran, odkud vyjíždějí jednotlivé linky paprskovitě do celé země.
Na území Alžírska je kolem čtyř tisíc kilometrů kolejí. Hlavní železniční trati vedou z Alžíru do měst Oran, Béjaia, Skikda, Annaba a Constantine. Na jih Alžírska jede vlak jednou denně z Annaby přes Souk Ahras do Tebessy, dvakrát denně z Constantine přes Biskru až do města Touggourt a z Mohammadie do Becharu. Tyto vlaky mají pouze druhou třídu. Státem řízené trajekty plují mezi přístavy Alžír, Annaba, Arzew, Béjaia, Djidjelli, Ghazaouet, Mostaganem, Oran a Skikda. Letecká doprava spojuje většinu velkých měst. Čas je v Alžírsku stejný jako u nás.

NEBEZPEČÍ

Alžírsko je řadu let zmítáno krvavými boji. Proti současnému režimu, který se k moci dostal bez řádně vypsaných parlamentních voleb, bojují muslimští ozbrojenci. Srážky se však nevyhýbají ani civilnímu obyvatelstvu. Běžně dochází k vraždám civilistů, loupežím nebo dalším násilným činům. Vzhledem k bezpečnostní situaci důrazně nedoporučujeme turistiku. Pokud jste nuceni do Alžírska cestovat, zkonzultujte cestu s ministerstvem zahraničních věcí.
Výroba, držení a distribuce omamných nebo psychotropních látek jsou alžírskými zákony přísně zakázány. Užívání a držení těchto látek, včetně tzv. měkkých drog, pro osobní potřebu je trestáno odnětím svobody na 2 měsíce až 1 rok a pokutou ve výši 500 až 5.000 DZD. V případě držení a distribuce uvedených látek (obchodu s nimi) hrozí pachateli trest odnětí svobody na 10 až 18 let, v závažnějších případech až na 20 let, případně i trest smrti. Alžírské zákony nerozlišují uvědomělé-vědomé, neuvědomělé-nevědomé držení drog. Specializované jednotky na boj proti drogám jsou vybaveny nejmodernější technikou a spolupracují s protidrogovými centrálami na celém světě.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

V Alžírsku můžete koupit všechny tradiční suvenýry z arabských zemí – tepané mísy, vodní dýmky, ručně tkané koberce, bubínky, stylové hábity i zahnuté dýky. Nejlepší výběr suvenýrů je na tržištích, kde se však nevyhnete smlouvání. Pamatujte na to, že obchodníkem navržená cena je zhruba třikrát vyšší, než za jakou můžete předmět koupit. Vyplatí se zahrát skutečné divadlo, mávat rukama, vykřikovat, že živíte dvanáct dětí, nebo lamentovat, že vás manželka zabije, až zjistí, co jste to koupili. Alžířané budou dělat to samé.

Pokud vás smlouvání uráží nebo se cítíte trapně, zamiřte do ulice Didouche Mourad. Tady se nachází jeden ze dvou státních obchodů se suvenýry. Druhý je na letišti. V žádném z nich nemusíte smlouvat.

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Alžír
Hlavní město země a nejdůležitější středomořský přístav severozápadní Afriky. Alžír leží v romantickém kraji pod zalesněnými horami. Nejstarší část města, Icosium, založilo podle legendy dvacet rytířů bájného hrdiny Herkula. Roku 146 před naším letopočtem se Icosium stalo součástí Římské říše a v jejím područí zůstalo do 5. století, kdy ho dobyli Vandalové. Po jejich úpadku se Icosium stalo součástí Byzance, které ho odňali v 7. století Arabové.
Dnešní Alžír založil v roce 950 berberský vládce Bologhine Ibn Ziri. Během několika let se město stalo důležitým obchodním centrem. V následujících staletích se v Alžíru vystřídalo několik úspěšných dobyvatelů a jejich dynastií, například Hafsidové ve 13. až 15. století či Merinidové ve 14. století. Roku 1510 město dobyli Španělé, ale o osm let později Turkové prohlásili Alžír za nedílnou součást Osmanské říše. Obyvatelům se však turecká nadvláda příliš nelíbila a po třináctileté partyzánské válce získali nad městem opět kontrolu.
Následovala tři staletí pirátských bojů a snahy Britů a Španělů o získání vlády nad městem. Stephen Decatur, kapitán americké námořní flotily, nakonec přístav dobyl a donutil vládce Alžíru k podpisu smlouvy o ukončení pirátských útoků. Nájezdy přesto pokračovalo, proto spojené anglo-holandské námořní síly město napadly a pirátské loďstvo zničily. Definitivní tečku za pirátskou historií Alžíru napsali Francouzi, kteří město dobyli v roce 1830.
Dlouhých 132 let byl Alžír a s ním i celá země pod nadvládou Francie. Město hrálo velkou roli ve druhé světové válce, kdy tady sídlilo velitelství De Gaulleovy francouzské armády. S vyhlášením nezávislosti v roce 1962 se stal Alžír hlavním městem nové republiky.
Dnešní Alžír se skládá ze dvou hlavních čtvrtí. Dolní část je nové město postavené během kolonizace Francií. Má široké bulváry a kulturní památky z koloniálního období – muzea, operu, katedrály, divadla, galerie a kavárny. Sídlí tu i vzdělávací instituce, nejvýznamnější je Univerzita Alžíru. Horní část města tvoří Casbah neboli staré město, labyrint průchodů a zděných pevností ze 16. století.
Alžír je především městem muzeí. V Parc de la Liberté stojí Národní muzeum starověkých památek, v němž jsou nádherně zachovalé antické mozaiky, románské skleněné výrobky a ukázky islámského umění. Muzeum lidového umění a tradic vám nabízí původní řemesla, například ručně tkané koberce, šperky nebo keramiku. Toto muzeum najdete v Osmanském paláci z roku 1570, který byl později přestaven Francouzy.
Na třídě Franklina Roosevelta stojí Historické muzeum a Muzeum historie přírodních věd. Domovem expozic je původní prezidentský palác, který roku 1987 věnoval státu prezident Chadli ben Djedid. Historické muzeum má unikátní sbírku předmětů osmanské éry včetně osmanských mečů a šperků. Brado muzeum na Franklinově třídě vám nabídne působivou expozici původních předmětů z různých oblastí Alžírska – prehistorické nálezy, oblečení či zbraně. Na Náměstí mučedníků je Válečné muzeum. Mezi nejcennější exponáty patří mapa Alžíru z roku 1830 a pravá gilotina. Nedaleko odtud stojí Muzeum krásného umění. V jeho útrobách se ukrývá skvělá sbírka evropských obrazů a prací moderních alžírských umělců.

Constantine
Mohutná městská pevnost nad řekou Rhumnel se rozkládá na skalnatém výběžku. Různé části Constantine spojují čtyři mosty. Město pojmenované původně Cirta založili Féničané. V roce 203 před naším letopočtem se stalo hlavním městem silné říše Numidie, které vládl berberský panovník Massiniss. Nakonec se však dostalo do římských rukou. Římský vliv pokračoval po dlouhá století a na Cirtu měl blahodárný vliv – město prosperovalo a patřilo mezi nejbohatší v severní Africe. Během 4. století sice během vzpoury vyhořelo, ale císař Konstantin ho vybudoval znovu a dal mu jeho současný název. V 8. století Constantine dobyli Arabové, jimž patřilo až do 16. století, kdy připadlo Osmanské říši. Constantine se stala definitivně baštou islámu a francouzským kolonizátorům odolávala až do roku 1837.
Také v současné Constantine jsou stále silné islámské tradice. Hlavní pamětihodností je palác Ahmed Bey a mešita Djamma el-Kebir. Turisticky zajímavé je historické muzeum, ve kterém můžete obdivovat mnoho ukázek starověkých památek z období Numidie a Římské říše.
Prvořadým důvodem, proč do Constantine zavítat, je ovšem podoba opevněného města. Čtyři mosty, které pojí nejdůležitější čtvrti, už samozřejmě nevypadají jako dříve, kdy tu visely jen tenké provazové lávky. Přesto dokáží parádně zrychlit tep každého turisty. Uklidnění nabízejí četné kavárny. Silnější duše si v nich mohou poručit kávu a slabší ještě přiobjednat pořádnou dávku tabáku do vodní dýmky.

Oran
Druhé největší město Alžírska s 800 tisíci obyvateli je obchodním centrem a skladištěm ropy. Oran založil roku 937 jeden z andaluských námořníků. V následujících staletích rozvíjelo čilé obchodní styky se Španělskem, až se dostalo pod španělskou nadvládu. Na začátku 18. století byl Oran dobyt osmanskými silami. Španělé se dva roky snažili o opětovné získání města, ale marně. V roce 1790 byl navíc Oran zpustošen ničivým zemětřesením. Do bojů o důležitý Oran se v roce 1831 zapojila francouzská koloniální armáda, která ovládla celé Alžírsko. Město pak proslulo především díky držiteli Nobelovy ceny, romanopisci Albertu Camusovi, který se tady narodil. Jeho dvě nejlepší knihy pojednávaly právě o Oranu. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1962 město opustilo na 200 tisíc evropských obyvatel. Trvalo celé roky, než město opět ožilo. Dnes je Oran jedním z nejdůležitějších měst v Alžírsku.
Cestovatelé míří především do muzea Demaeght na třídě Zabana, v němž se nachází famózní ukázky prehistorických archeologických nálezů, modely typických alžírských domů a obrázky zvěře, která žila na území dnešního Alžírska.
Západní pobřeží kolem Oranu tvoří směsice pláží, historických pozůstatků a mešit. Turisté tu však najdou i mnoho překrásných pláží, například Ain El Turk, Canastel, Mostaganem nebo Sablettes. Nejlépe vybavenou pláží je Les Andalouses. Můžete se tu věnovat vodním sportům a ve zdejších barech a klubech na vás čeká skvělá zábava.

Sahara
Pozoruhodná, mystická a nebezpečná poušť přitahuje stále více turistů. Nejlepším místem pro vstup na Saharu je rokle El Kantara jižně od města Constantine. Ne nadarmo říkají místní lidé rokli Fouur Es Sahra – Ústí Sahary. Nečekaný pohled na obrovskou Saharu z tohoto místa až bere dech. Mohutnými dunami se prohání pouštní vítr, mrtvolné ticho ruší jen meluzína mezi skalami, které jste nechali za sebou.
Málokdo ví, že uvnitř vyprahlé pouště leží mnoho zajímavých měst. Jsou důkazem toho, že se lidé nevzdávají ani na místech, kde je život velmi trudný. Fantastický je například Laghouat, město přesných geometrických tvarů. V údolí Mzab se zase nachází několik posvátných míst obydlených muslimskou sektou Mozabitů. Jejich města jsou nápadná dominantním minaretem se čtyřmi věžičkami. Nejznámějším mozabitským městem je Ghardaia. Nachází se uprostřed holých okrových skal. Jílovité nebo dlážděné ulice města se vinou podél modrých a béžových domů a směřují k bílému minaretu. Nedaleko odtud stojí na pahorku svaté místo Beni-Isguen, které chrání čtyři brány. Jeho specialitou je stále činné tržiště.
Důležitému saharskému městu Ouargla se říká Zlatý klíč k poušti. Zajímavostí tohoto města je minaret další sekty, tentokráte Malekitů. Pod minaretem se rozkládá trhové náměstí, sloupoví tradičního súku a terasovité domy místních obyvatel.
Hlouběji v poušti leží El Goléa – Perla pouště nebo také Kouzelná oáza. Díky bujné vegetaci a dostatku vody je totiž neustále zelená. Městu vévodí zachovalá pevnost. Dále na jih se k nebi tyčí mohutné pohoří Hoggar. V srdci pohoří leží malebné město Tamanrasset, které je plné života. Odjakživa bývalo důležitým zastávkovým místem pro obchodníky ze západní Afriky.
V místě zvaném Tassili N´Ajjer neboli Planina propastí nalezli archeologové mnoho vzácných skalních maleb, jejichž původ sahá do neolitu. Prehistorická umělecká díla znázorňují běžný život, lovecké scény a stáda zvěře. Jednotlivé malby jsou rozsety na ploše více než 130 tisíc čtverečních kilometrů a tvoří originální otevřené muzeum.

Rozloha: 2 381 741 km2
Počet obyvatel: 29,6 milionu
Hlavní město: Alžír (3,7 milionu obyvatel)
Úřední řeč: arabština
Náboženství: islám
Měna: Alžírský dinár (DZD) = 100 centimů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •