Bolívie – Bolivijská republika

31.8.2014  |  Cestování

Území Bolívie bylo po dobytí říše Inků Španěly ve druhé polovině 16. století součástí místokrálovství Peru. Země byla pojmenována na počest generála Simona Bolívara, který se počátkem 19. století stal jejím protektorem. Po zrušení Unie s Peru a dalších bojích s Chile se části území zmocnila Argentina a Brazílie. Během 1. světové války zachovala země neutrální postoj, pouze byly přerušeny styky s Německem. Za 2. světové války pod nátlakem USA vyhlásila formálně válku státům Osy. K obnovení ústavního režimu došlo teprve počátkem osmdesátých let tohoto století, kdy se vystřídaly vojenské junty a dlouhé partyzánské války.

KDY A JAK

Bolívie se vyznačuje mírným počasím, ovšem s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí, která je velmi studená především v horách. Nejvíce prší v období mezi listopadem a březnem, kdy je sice nejtepleji, ale cestování mohou překazit nejen rozbahněné cesty, ale i nefunkční služby kvůli neustálým záplavám. Letní sezóna navíc může být nepříjemná i díky otravnému hmyzu. Proto je lepší cestování od června do září, kdy je sice chladněji, avšak neprší. V tuto dobu také do Bolívie míří nejvíce turistů.
Do Bolívie létají americké společnosti z velkých evropských měst. Z Londýna trvá cesta do La Pazu i do Santa Cruz de la Sierra 17 hodin. Variantou může být let do Miami na Floridě, odkud sem létají pravidelné linky. Vlakem se dá přijet dvakrát týdně z argentinského Buenos Aires a dvakrát měsíčně z chilského městečka Arica. Nejjednodušší silniční spojení vede po Panamerické dálnici.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Zdravotnická péče je postačující, ale její kvalita kolísá. Zdravotnická zařízení dokonce ani v La Pazu nedisponují kvalitním zařízením pro řešení vážných zdravotních potíží, což může ohrozit například kardiaky. Většinou se vyžaduje platba v hotovosti ve značné výši, takže je nezbytné kvalitní cestovní pojištění. Před odjezdem doporučujeme vzhledem ke zdejší vysoké nadmořské výšce (La Paz se nachází 4000 metrů na mořem) konzultovat případné zdravotní problémy s lékařem. Cesta se v žádném případě nedoporučuje lidem, kteří mají nemocné srdce, plicní choroby či jiné neduhy. Všichni cestovatelé do jednoho, dokonce i ti zdraví a v dobré kondici, budou po příjezdu do Bolívie pociťovat příznaky hypoxie – nedostatečného zásobování tkání kyslíkem. Většině návštěvníků se zrychlí dýchání a stoupne jim tlak. Mnoho turistů budou trápit bolesti hlavy, špatné spaní, nechuť k jídlu, žaludeční a střevní potíže i jiné nepříjemnosti.
Bolívie je velmi levnou zemí. Nenáročný cestovatel potřebuje kolem 10 USD denně, náročný turista, který chce spát v kvalitních hotelech a jíst v dobrých restauracích, zaplatí asi 40 USD denně. Bolívie má jen několik luxusních hotelů první třídy, existuje však pestrá škála levných ubytovacích možností. Několik soukromých penzionů v La Pazu,Cochabambě a Santa Cruz de la Sierra poskytuje turistům dobrý komfort za rozumnou cenu. Stejně jako v jiných zemích Jižní Ameriky je i v Bolívie nedostatek kempů. Dobrodružní cestovatelé nicméně mohou najít adekvátní nocleh za malý poplatek na soukromé parcele. V těsném okolí La Pazu se například doporučuje Mallasa, Valencia a Palca u předměstí La Florida. Bezpečný nocleh lze najít také v Chinguihue, které je od města vzdálené 10 kilometrů. Obecně se dá říci, že pokud nezvolíte vysloveně nevhodný pozemek, můžete kempovat kdekoliv.
Dobré restaurace jsou především ve velkých městech, ale levné jídlo i pití můžete koupit i za jejich hranicemi. Především v horách nabízejí své služby často podniky bez licence, které ale nabízejí sortiment stejné kvality jako podniky s licencí. Bolivijská jídla jsou všeobecně dobrá.
Mezi národní jídla patří empanada saltena (na nudličky nakrájené maso smíchané s pažitkou, rozinkami, bramborami, horkou omáčkou a suchary), lomo montado (smažený steak s vejci, rýží a smaženými banány) či picante de pollo (smažené kuřecí maso s rajčaty, rýží a salátem s pálivou paprikou). Pije se bolívijské pivo, které je jedním z nejlepších na kontinentu, a silná chicha ze zkvašeného obilí a kukuřice. Telefonování je možné, ale drahé. Telefonních automatů také není v zemi mnoho. Listovní zásilka jde do ČR čtyři dny, pohlednice i známky jsou ke koupi ve všech centrech turistického ruchu. Elektrické napětí je 220 V, 50 HZ, v některých místech 110 V. Potřebujete adaptér.

DOPRAVA, ČAS

K řízení automobilu potřebujete náš i mezinárodní řidičský průkaz. Tuzemské i mezinárodní půjčovny fungují především v La Pazu. V Bolívii je velmi hustá silniční síť, její kvalita však není příliš dobrá, a to především kvůli neexistenci pevného povrchu. Dobré, rovné silnice bez výmolů proto najdete většinou jen mezi velkými městy. V období dešťů je navíc většina tras rozbahněná, takže se neobejdete bez vozů s pohonem všech čtyř kol. Jízda je hazard, protože zdejší řidiči často jezdí opilí, pod vlivem drog, v noci nesvítí, nedávají směrovky ani pozor na cestu, nerespektují dopravní předpisy, rychlostní limity ani stav vozovky.
Autobusová doprava je velmi levná, využívají ji zejména místní. Většina dálkových autobusů jede přes noc. Pamatujte na to, že pokud jedou mimo hlavní trasy, mohou dopadnout všelijak, uvíznutím v bahně počínaje, dopravní nehodou konče. Jízdní řády neexistují, jednotlivé spoje se po zemi pohybují v intervalech i několika dnů. Ještě levnější je, když si zastavíte kamión, velmi populární způsob cestování. Řidiči zaplatíte polovinu toho, co autobus, ale cesta je značně nepohodlná. Železniční síť není v Bolívii příliš hustá. Existují dvě trasy. Východní je naprosto chaotická, ale ani západní není příliš organizovaná. Nevěřte názvům typu expres, všechny vlaky tu jsou neskutečně pomalé. Pokud přesto zvolíte tento způsob cestování, pamatujte na to, že mezi La Pazem a Cochabambou jezdí vlaky denně, ale na jiných trasách jen dvakrát týdně. Vlaky mají restaurační, ale už ne spací vozy. Na jazeře Titicaca fungují přepravní lodi, které vás odvezou na jakýkoliv ostrůvek. Letecká doprava je drahá.
V La Pazu zajišťují hromadnou dopravu společnosti Trufi a Trufibus s pestře pomalovanými autobusy. Jízdné je regulované. Také taxislužba má pevné ceny, spropitné se většinou nedává. Čas je minus pět hodin.

NEBEZPEČÍ

Bolívie je relativně bezpečnou zemí, cestovatelé však musí počítat s tím, že pouliční zločiny, kapesní krádeže, vykrádání osobních automobilů i jejich zcizování, zejména pak posledních modelů terénních aut, jsou bohužel na denním pořádku. Je proto třeba neustále sledovat okolí a počítat s možností, že se stanete obětí trestného činu. Přepadení jsou problémem v některých částech La Pazu, především v centru města poblíž Calle Sagarnaga a v oblasti Cementerio. Typické přepadení probíhá tak, že zločinec vyhlédnutou oběť chytí a začne ji škrtit, zatímco ji komplic uloupí o pas, peníze, kreditní karty a vše cenné. Často je oběť odhozena doslova v bezvědomí. Cestovatelé by se proto měli vyvarovat návštěv těchto čtvrtí, zejména po 18 hodině, kdy se přihodí většina útoků. Mnohé turistky oznámily omámení drogou a znásilnění průvodci ve městě Rurrenabaque v regionu Beni. Návštěvnice by proto měly být opatrné, když vybírají tyto průvodce a nesmějí užívat žádné typy léků nebo drog z neznámých zdrojů. Upozorňujeme také na časté násilí a občanské nepokoje v regionu Chapare mezi Santa Cruz de la Sierra a Cochabambou, především v souvislosti s protinarkotickými aktivitami vládních úředníků, kteří se snaží vymítit tradiční rostlinu – koku. Běžným důsledkem vření v tomto regionu je použití slzného plynu a policejní síly proti obyvatelům. K tomu dochází i v hustě obydlené zástavbě. Pumové útoky, které jsou orientovány na soukromý majetek, se turistům obvykle vyhýbají, maximálně znepříjemňují dopravu. Přesto je však na místě ostražitost.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

COCHABAMBA
Město s údajně nejlepším světovým klimatem a nejtvrdšími bolívijskými pijany leží v úrodné krajině polí a nízkých kopců. Cochabamba založená ve druhé polovině 16. století je největším trhovým městem v zemi a bývalou zemskou zásobárnou. Dnes stále prosperující a progresivní město je i domovem historických a architektonických památek, mezi něž patří například čtyři staletí stará katedrála Convento de Santa Teresa. Častým cílem návštěvníků je také zajímavé Museo Arqueológico.

CHOJILLA
Právě tady začíná, nebo končí, jedna z nejvíce zachovalých cest původních inckých obyvatel Jižní Ameriky, stezka Takesi. Táhne se po úbočích vysokých hor i uprostřed vlhkých kamenů a pochází přibližně z 15. století. Je dlážděná velkými, perfektně opracovanými kameny, takže se cestovatelé nemusejí prodírat hustou džunglí a namáhavým terénem. Přesto patří stezka Takesi k nejvíce namáhajícím, neboť stoupá do výšky téměř 4600 metrů.
Začíná v Chojille ve výšce 2100 metrů, odkud klesá k řece Takesi a k Rio Quimasa Chata. Poté se line kolem hory Palli-Palli, aby se opět plazila podél tmavé Takesi až do stejnojmenné vesnice. Další kilometry patří k nejhorším, protože stezka neúprosně míří ke svému nejvyššímu bodu, aby se v průsmyku zlomila a prudce klesla do Ventilly, kde končí.
Stezka Takesi patří mezi kilometry a kilometry cest, které Inkové a možná i jejich předchůdci postavili na celém území Jižní Ameriky. Odhaduje se, že příslušníci těchto nezdolných národů vybudovali 16 tisíc kilometrů důmyslné silniční sítě, jejíž jednotlivé cesty vždy směřovaly do hlavního inckého města – Cuzka v Peru. Stezky Inkům sloužily jako nejjednodušší dorozumívací nástroj, po němž běhali speciálně trénovaní poslové. Zprávy v podobě kódovaných vláken z lamí srsti vždy s určitým počtem uzlíků, které informovaly o úrodě, nemocích i nepřátelích, putovaly po stezkách stejně jako štafeta. Každý posel uběhl určitý úsek, aby ho vystřídal další. Tímto způsobem mohla zpráva nebo drobné zboží denně urazit i pět set kilometrů!
Stovky inckých stezek jsou na území Bolívie i ostatních zemí vidět dodnes, ale nejzachovalejší je právě stezka Takesi. Další z půvabných cest vede od průsmyku La Cumbre do Corioka. Je méně náročná, ale nabízí stejně romantické pohledy z úbočí hor, jako stezka Takesi, a to také díky tomu, že cestou překonává několik visutých mostů a proplétá se hustou džunglí, ve které zní nejroztodivnější zvuky zdejší divoké přírody. Desítky více a nebo méně zachovalých stezek je možné vidět také v nejbližším okolí La Pazu.

LA PAZ
Údajně nejvyšší hlavní město světa vypadá trochu jako měsíční kráter. Leží čtyři kilometry nad mořem na dně kaňonu s minimem zeleně, které se tu příliš nedaří kvůli nedostatku kyslíku. V La Pazu proto nemůžete hledat život a barvy v krajině, ale v místních lidech. Jednoduše si najděte dobré místo a sledujte ženy, které nosí buřinky (posazené na straně, jsou-li svobodné, nebo na vrcholku hlavy, jsou-li vdané) a objemné sukně, obchodníky v bílých košilích, ozbrojené vojáky i žebráky spící pod markýzami obchodů.
Jedním z největších turistických magnetů je kostel Iglesia de San Francisco z 16. století, který v sobě ukrývá originální směs místního stylu. Opodál se rozkládá Čarodějnický trh, kde můžete koupit fantastické věci, například nejrůznější amulety, prapodivné elixíry, křehké stříbrné ozdoby i výborně chutnající sladkosti. Ve městě se nachází hned několik poutavých muzeí, například Museo Costumbista Juan de Vargas, v jehož expozicích uvidíte skvělá dioráma města nebo Museo de Metales Precioso Pre-Columbinos, které se pyšní hned třemi výstavami věnovanými předkoloniální těžbě a zpracování zlata, stříbra i mědi. Širému okolí dominuje hora Illimani, nejslavnější bolívijská hora, vysoká téměř 6500 metrů. Pokud hledáte zábavu, můžete navštívit přestavení místní hudby, bary s často nevybíravou ochrankou, několik dobrých diskoték nebo celou řadu kin.
V okolí města stojí za návštěvu příhodně nazvané Valle de la Luna, údolí plné miniaturních kaňonů i pozoruhodných skalních věžiček, které leží jen o něco málo více než deset kilometrů od města. Údolí Zongo Valley, vzdálené přibližně 50 kilometrů severně je proslulé ledovými jeskyněmi, jezírky a vrcholkem Huayna Potosí.

RURRENABAQUE
Věčně uspěchané hraniční místo na řece Río Ben je malebnou bolivijskou nížinnou vesnicí, která je proslulá statečností svých obyvatel Tacana. Na rozdíl od ostatních osídlenců dlouhou dobu odolávali vlivům západní civilizace a udržovali při životě staré tradice a zvyklosti, i když nakonec stejně podlehli. Dnes je Rurenabaque výborným výchozím bodem pro výpravy do okolního deštného pralesa, který stejně jako ostatní amazonská džungle, oplývá obrovským množstvím divoké zvěře a zvláštními rostlinami. Výlety do nedotčené přírody jsou proto jedinečným zážitkem.

TIHUANACO
Bohaté kultovní město starověké Bolívie, které bylo postaveno v neúrodné a chudé oblasti možná už v 1. století před naším letopočtem. Podle jiných odhadů se tak stalo až o devět staletí později, kdo ví? Otazník halí i to, k čemu vlastně Tihuanaco sloužilo. Nejspíše bylo určeno k náboženským účelům, ovšem některé fantasmagorické teorie tvrdí, že tady byla přistávací plocha pro mimozemské vesmírné lodě.
Dnešní Tihuanaco je každopádně jen slabým odvarem toho, jak impozantně vypadalo před tisíci lety. Velká část soch, zdí i kamenných bran totiž byla odvezena a použita v pozdějších letech ke stavbě obyčejných domů nebo železničních tratí. Dominantou zbývajících rozvalin a nejobdivovanějším místem je Brána slunce. Na první pohled sice vypadá, že jde o dva svislé mohutné bloky kamene, na které byl položen další monolit, ale ve skutečnosti jde o dovedně vytesanou bránu z jediného kusu tmavě šedé skály. Horní část je pokryta krásnými reliéfy, jimž vévodí bůh Viracocha s náhrdelníky z hlav divokých koček.
Centrem Tihuanaca je však Kalasasaya, obrovská hradba ve tvaru obdélníku. Ohraničují ji mohutné sloupy ve tvaru vysokých kamenných bojovníků i další stavby, například pyramidy nebo podzemní chrám. Vzhledem k tomu, že archeologický průzkum Tihuanaca ještě zdaleka neskončil, budou tu moci budoucí cestovatelé spatřit ještě další divy historie.
V těsném sousedství Tihuanaca pak leží slané jezero Titicaca. Je nejvýše položeným splavným jezerem na světě, měří téměř 8300 kilometrů čtverečních. Roste tu obrovské množství rákosu, a proto je většina staveb v okolí jezera postavena právě z této suroviny. Fantastickým dojmem působí především plovoucí vesnice indiánů. Jsou upletené z jednotlivých stébel rákosu, která se neustále připlétají, protože plovoucí rákosové vory se pomaličku potápějí a části ve vodě uhnívají.

TUPIZA
Město leží v samotném srdci snad nejkrásnější části bolívijského venkova. Proto je drahokamem pro každého, kdo rád obdivuje krásnou a civilizací výrazněji nezasaženou krajinu. Tupiza je kulturním městem v úzkém údolí. Obklopuje ho členitá krajina Cordillera de Chichas, která je atraktivní mnohobarevnými skálami, horami, průzračně čistými řekami, lesy kaktusů, jasným podnebím a širokými rozlehlými pláněmi.
Z nepříliš vzdáleného okolí stojí za zmínku vesnice San Vicente v jižní Altiplano, která láká cestovatele poutavou historií. Právě tady se v roce 1908 vzdala bolivijské armádě legendární dvojice psanců Butch Cassidy a Sundance Kid. Nachází se zde mnoho údajných míst posledního odpočinku této neblaze proslulé dvojice, ale to pravé zřejmě nezná nikdo.

Rozloha: 1 098 590 km2
Počet obyvatel: 8 milionů
Hlavní město: La Paz
(1,2 milionu obyvatel)
Úřední řeč: španělština, kečuánština, ajmarština
Náboženství: křesťanství
Měna: Boliviano (BOB) = 100 centavů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •