Čína – Čínská lidová republika

31.8.2014  |  Cestování

První známky osídlení pocházejí z poloviny 3. tisíciletí před naším letopočtem, od 7. století před naším letopočtem vzniká velké množství států. Dynastie Čchin (odtud jméno Čína) zemi sjednocuje a další dynastie Chan dosahuje zhruba dnešních hranic na západě.

K dalšímu rozmachu říše dochází za dynastie Tchang, mongolské dynastie Juan, domácí dynastie Ming a za mandžuské dynastie Čching, za jejíž vlády v polovině 19. století se však země stává malou kolonií. Další oslabení následuje během čínsko-japonské války a neúspěšného Boxerského povstání na přelomu století. Obrat k lepšímu nepřináší ani zrušení monarchie a vznik republiky v roce 1911. Vlivem revoluce v Rusku ztrácí Čína velkou část území Mongolska, ve 30. letech přichází i o Mandžusko. Po 2. světové válce ovládá Čínu komunistický režim.

KDY A JAK

Vzhledem k obrovské rozloze Číny není možné jednoznačně říci, v jakém období je nejlepší do země jet. Klimatické podmínky se totiž liší oblast od oblasti. Severovýchod země má často horká a suchá léta a krutě studené zimy. Severní a centrální část trápí neustálé srážky, léta tu jsou horká a zimy studené. Jihovýchodní region je proslulý vydatnými dešti, středně horkými léty a studenými zimami. Většina cestovatelských příruček nicméně tvrdí, že nejlepší dobou pro návštěvu Číny je jaro a podzim.
Nejčastějším způsobem dopravy do Číny je letecká, z Prahy však neexistuje přímá linka. Je proto letět třeba přes Paříž, Curych, Moskvu, Vídeň nebo další města, záleží na tom, kterou leteckou společnost zvolíte. Do Číny lze cestovat i autobusem nebo po železnici, je však třeba kombinovat několik spojů i přestupů a cesta je velmi zdlouhavá. Automobilem či na motorce není možné do Číny přijet, protože je nejdříve potřeba získat povolení, a to se vydává obvykle jen expedicím.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Zdravotnická péče je v Číně na přijatelné úrovni. Speciální zařízení pro cizince jsou ve všech větších městech, hovoří se v nich mezinárodními jazyky a poskytují špičkové služby. Všude, ve všech zdravotnických zařízeních v Číně, však požadují hotovostní platbu nákladů za veškerá ošetření občanů ČR, kteří nejsou připojištěni u renomovaných evropských pojišťoven. Ve srovnání s cenami v ČR jsou léčebné výlohy v ČLR vyšší.
Doporučujeme se před uzavřením pojistky řádně seznámit s podmínkami pojištění, a především s možnostmi jeho uplatnění v ČLR. Adresy některých nemocnic: International Medical Center, Lufthansa Business Center (pobočky se nacházejí v Šanghaji, Kantonu a Tiencinu) tel. 64651561. Sino-Japanese Friendship Hospital, Heping Dajie Beikou, Chaoyang Distr. tel. 64221122. AEA International Yuan International Office Bldg., 2-2-11, 14 Liangmahe South Rd., tel. 64629112 (klinika), 64629100 (alarm).
Podle dosavadních zkušeností lze Čínu zařadit mezi rizikové oblasti pro osoby se srdečními obtížemi a problémy s krevním tlakem. Doporučuje se proto, aby se cestovatelé do Číny před cestou seznámili s místními podmínkami a rozhodli se pro nejvhodnější formu zabezpečení péče o své zdraví, včetně uzavření zdravotního pojištění.
Ceny zboží každodenní spotřeby a služeb se v posledním období výrazně zvýšily (především pro cizince). Trh je velmi dobře zásoben. Existuje relativní dostatek hotelových kapacit. Ceny za ubytování se pohybují v rozmezí 20 až 200 USD/noc. Lze ale vyhledat levnější ubytování, nejlevnější možnost je však dvouhvězdičkový hotel. Platit v nich můžete nejen v hotovosti, ale také kreditními kartami. Běžně jsou přijímány například Visa, Master Card, Dinners Club nebo American Express. Nocování pod širým nebem se příliš nedoporučuje.
Průměrné denní náklady na stravování činí 10 až 15 USD, v hotelu až 50 USD. V Číně je pestrá škála restaurací, cena i kvalita jídla jsou variabilní. Doporučuje se vyhýbat stravě, která neprošla tepelnou úpravou. Pitná voda z vodovodního kohoutku je sice nezávadná, ale raději doporučujeme pít kupovanou vodu z lahví s neporušeným uzávěrem. Kávu, alkohol i další druhy nápojů seženete bez problémů. Elektrické napětí je 220 V, 50 HZ.

DOPRAVA, ČAS

Automobilem ani na motocyklu se do země nedostanete, je však možné si vozidlo vypůjčit přímo na místě. Půjčoven však není mnoho. Stav silniční sítě není nejlepší, byť její budování velmi pokročilo. Mimo města také na silnicích vládne chaos, dopravní předpisy se tady příliš nedodržují a značení často neexistuje.
Proto je lepší se po Číně pohybovat po železnici, která je tu velmi rozvinutá. Dnes pokrývají koleje velkou část země a vlakem se tak dostanete poměrně rychle ke všem důležitým místům vaší cesty. Zpoždění tu prakticky neexistují, ve vozech se nesmí kouřit, je však třeba pečlivě střežit svoje věci. V lůžkových vagónech je čisto, povlečení je kvalitní. Čínská nádraží jsou velmi rozlehlá a schází se tu nebezpečná společnost. Jízdenky je jednodušší koupit v cestovní kanceláři, která sídlí na každé vlakové stanici.
Autobusová doprava není tak kvalitní, protože je odkázána na silnice, jejichž kvalita vás příliš neoslní. Vozy však jsou vzhledem k velké konkurenci poměrně spolehlivé a čisté, dokonce se po Číně můžete pohybovat ve speciálních spacích autobusech. Taxislužba převládá hlavně ve velkých městech a je cenově dostupná, cenu je ale mnohdy lepší sjednat dopředu. Zajímavým prostředkem dopravy jsou jízdní kola, která si můžete za malý poplatek půjčit ve městě. Mezi domorodci je obvyklým způsobem dopravy rikša. Jízda stopem tady není příliš obvyklá, řidiči často požadují peníze. V hlavním městě Pekingu je o sedm hodin více než u nás. V celé Číně platní několik časových pásem, rozdíl mezi západní a východní částí země činí čtyři hodiny.

NEBEZPEČÍ

Cizinci nemají přístup do zakázaných oblastí (jejich seznam není pro veřejnost k dispozici), míst a objektů. Problémům s tímto spojeným lze předejít dodržením trasy uvedené v žádosti o vízum. Za každý den strávený v ČLR po skončení platnosti víza musí turista zaplatit pokutu 500 čínských juanů (maximálně 5.000 juanů). Za nelegální vstup na území ČLR, nelegální výdělečnou činnost, vstup do oblastí nepřístupných cizincům bez platného povolení, falšování čínského víza či povolení k pobytu se platí pokuta, případně je uvalena vazba a vyhoštění. Je zaznamenán nárůst kriminality. Nejčastější formou trestné činnosti vůči cizincům jsou krádeže a přepadení. Na vnitrostátních leteckých linkách a pro železniční dopravu platí zvláštní tarify pro cizince. Cena vstupenek do historických objektů často mnohonásobně převyšuje cenu vstupenek pro občany ČLR. Pro cesty cizích státních příslušníků do Tibetu je nutné získat zvláštní policejní povolení. Nedodržením tohoto předpisu se cizinec vystavuje riziku vysoké pokuty, vyhoštění ze země. Letecké zájezdy do Tibetu, které jsou pořádány cestovními kancelářemi, jsou neúměrně nákladné. Doporučuje se občanům ČR, kteří plánují pěší turistiku, a především horolezectví, v oblasti Tibetu, aby se na zastupitelském úřadu ČR v Pekingu zaregistrovali, sdělili jméno a adresu kontaktní osoby v ČR a oznámili pojišťovnu, u které jsou pojištěni.
V případech pašování, výroby a rozšiřování drog v množství větším než 1000 g opia, 50 g heroinu nebo velkého množství jiných drog je pachatel odsouzen k trestu odnětí svobody od 15 let výše, na doživotí nebo k trestu smrti. Veškerý majetek konfiskuje stát. Pokud se jedná o množství v rozpětí 200 až 1000 g opia; 10 až 50 g heroinu nebo jiných drog v ekvivalentním množství, hrozí trest odnětí svobody od 7 let výše a uložení pokuty. Pašování, výroba a rozšiřování drogy v množství menším než 200 g opia, 10 g heroinu nebo ekvivalentním množství jiných drog jsou postihovány trestem odnětí svobody do 7 let nebo vazbou, policejním dohledem a pokutou. V případech nezákonného držení drog v množství větším než 1000 g opia, 50 g heroinu nebo velkého množství jiných drog může být pachatel odsouzen k trestu odnětí svobody od 7 let výše až k trestu doživotního vězení. Se snižujícím se množství držené drogy klesá výše trestního postihu. Za trestný čin je rovněž považováno ukrývání pachatelů trestné činnosti a přeprava látek vhodných k výrobě drog. Vzhledem k obrovskému nárůstu kriminálních deliktů spojených s výrobou, přechováváním, pašováním a distribuci drog, přistoupila čínská justice v posledního době podle mnoha zdrojů k podstatně přísnějším trestům, především k trestu smrti zastřelením. Rozsudky bývají nezřídka vykonávány na veřejnosti. Rychle se také zvyšuje případů nakažení virem HIV. Častěji se vyskytuje hepatitis A i B a TBC.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Harbin
Dnes třímilionové město na mohutné řece Sungari bylo ještě v polovině 19. století malou rybářskou vesničkou plnou tradičních lodí, sítí a pachu rybiny. Na konci 19. století však carské Rusko uzavřelo tajnou dohodu s mandžuskou vládou o výstavbě moderní železnice právě přes Harbin. Díky tomu se město začalo rychle rozrůstat. Ve 2. světové válce se však dráha stala předmětem urputných bojů mezi Rusy a Japonci. Harbin proslul i jako místo, kde japonští „vědci“ prováděli hrůzné biologické pokusy na válečných zajatcích, především Rusech a Číňanech. Později se tu začaly stavět monstrózní betonové bunkry, a to především kvůli ochlazení vztahů mezi Čínou a SSSR.
Dnes je Harbin moderním městem, v němž je silně patrná neustálá přítomnost Ruska. Pravoslavné chrámy a typické ruské domy najdete především v centru. V bývalém výzkumném ústavu, ve kterém se prováděly pokusy na lidech, je dnes muzeum. Depo zase skýtá krásný pohled na desítky parních lokomotiv. Největší atrakcí Harbinu je Ledový festival, který sem i přes šílené mrazy láká tisíce turistů. Ledové sochy, lucerny, lampióny, to vše je nedílnou součástí festivalu.
Jižně od Harbinu leží Changchun, který získal statut města teprve v polovině 20. století. O jeho rozmachu svědčí fakt, že dnes má téměř dva miliony obyvatel. Changchun je známý i tím, že se tu začaly vyrábět nákladní automobily značky Osvobození. Hlavní pamětihodností města je Palác loutkového režimu, bývalé sídlo jednoho z panovníků Mandžuska. Na ploše 45 tisíc metrů čtverečních je řada budov, dnes přestavěných na muzea. Ve filmovém městečku je zase možné vidět z blízkosti chod filmového studia, výrobu zvláštních efektů i kulisy k historickým filmům.
Nedaleko od Changchun se rozkládá milionový Jilin s obrovským konfuciánským chrámem. Muzeum deště meteoritů dokumentuje největší zvláštnost města. V roce 1976 totiž město zavalil vesmírný prach a největší, dvoukilogramové kusy meteoritů jsou v muzeu vystaveny. Jilin je i místem několika krásných parků, například parku Kopce dračího jezera s pozůstatky nejstarších částí města nebo park Jingnan s botanickou zahradou. Z Jilin se pořádají výlety například k malebnému jezeru Songua Hu nebo do Věčně bílých hor plných vyhaslých sopek, špičatých skal i vodopádů.

Hongkong
Moderní velkoměsto západního střihu, plné výškových budov, moderních bank, luxusních soukromých rezidencí. Mezi nejznámější domy patří dvojice mrakodrapů Lippo centre, zahanbit se však nedají ani superdrahé hotelové komplexy.
Často navštěvovaným místem jsou zahrady Aw Boon Haw s barevnými pagodami, sochami, jeskyněmi a dalšími zajímavostmi, které se vztahují k čínské mytologii. Centrální obvod je pestrou směsicí moderních budov se starou zástavbou. Happy Valley je obrovské dostihové závodiště, v jehož útrobách se ukrývá i muzeum s touto tématikou. Významnou moderní čtvrtí je Wan Chai, plná světových bank, kanceláří i drahých nočních klubů.
Oázou klidu uprostřed města je naopak Hongkongský park. Jeho součástí jsou nejen zelené zahrady, ale také jezírka s vodními ptáky, fontány, přírodní restaurace a muzeum čaje. V Chrámu Man Mo je 150 let starý zvon a sochy božstev. Velmi atraktivní je také Ocean Park, největší akvárium na světě s obrovskou předváděcí síní. Svůj kumšt tady ukazují delfíni i kosatky, k vidění je tu spousta zajímavých obyvatelů světových moří. Pěkný obrázek toho, jak hongkongský poloostrov před stovkami let vypadal, skýtá původně rybářská osada Stanley. Mezi klikatými uličkami se skrývá tržiště, jakoby stovky kilometrů vzdálené od rušného velkoměsta.
Naproti zálivu leží bývalá portugalská kolonie Macao, jehož symbolem je barokní průčelí katedrály Sao Paolo. Vybudovali ho podle evropské předlohy japonští křesťané, kteří museli před jasnou smrtí ze své vlasti uprchnout. Mezi další historické stavby patří pevnost Monte Fort z 17. století nebo chrám A-Ma zasvěcený mořeplavcům. V Macau jsou i rozkvetlé zahrady, například Camoes s muzeem čínské historie nebo Lou Lim Ioc.

Chengdu
Město brokátu a ibišku, které svou přezdívku dostalo díky rozsáhlé manufakturní výrobě a obrovským zahradám. První zmínky o Chengdu pocházejí z 2. století, o pár set let později už bylo hlavním městem oblasti. Cestovatelské zraky potěší nejvíce mohutná hrobka panovníků za městskými zdmi, jejíž součástí jsou i nádherné sochy a cennosti, které byly z pohřebních místností vyzvednuty archeology. Součástí Chengdu je i zoologická zahrada, v jejíž těsné blízkosti leží buddhistické chrámy a další památky.
Ztělesnění neobvyklých druhů zvěře nabízí taoistický chrám Quingyanggong. Sousedství však patří jiné pamětihodnosti – chýši proslaveného básníka čínské historie Du Fua. Mezi vysokými bambusy vypadá velmi něžně a ukazuje mnoho vzpomínek na umělce, který měl v polovině 8. století, kdy pobýval právě v Chengdu, pochopení především pro prostý lid. Právě tomu patří v dílech Du Fua mnoho krásných básní. Chengdu však poskytlo útočiště ještě jedné slavně postavě čínských dějin – básnířce Xue Tao. Mimo to je samozřejmě město plné muzeí, z nichž zmiňme alespoň muzeum provincie Sichuan s desítkami tisíc exponátů z této lokality.
Významné pamětihodnosti naleznete také v okolí města, které je doslova protkáno krásnými buddhistickými a taoistickými chrámy, svatyněmi a jeskyněmi. Teď se však chvíli zaměřme na další půvabná města.
Severovýchodně od Chengdu leží Sian, proslulý především nedalekou terakotovou armádou panovníka Quin Shihuanga. Na ploše téměř 13 tisíc kilometrů čtverečních stojí téměř sedm tisíc terakotových bojovníků, lučištníků i jezdců na koních a na kočárech. V okolí je zřízeno působivé muzeum s ostatním nálezy. V samotném Sianu stojí za návštěvu především Velká a Malá pagoda divoké husy, mohutné opevnění se zachovalými zdmi nebo nedaleké horké prameny a lázně.

Lhasa
Hlavní město Tibetu, který je od roku 1951 přičleněn k Číně. Duchovní vůdce zdejšího lidu dalajláma žije od roku 1959 v Indii. Dominantou města je impozantní palác Potala, kdysi hrdé sídlo dalajlámů, dnes muzeum.
Na první pohled vypadá jako jedna velká pevnost. Třináctipatrová mohutná stavba s bílými zdmi a drobnými okny v horních patrech stojí na Červeném pahorku. Prvopočátky Potaly se dají vysledovat už v 7. století, kdy tu stál palác buddhistického krále Songsten Gampo, který Tibetu v té době vládl. Současnou Potalu nechal v polovině 17. století postavit pátý dalajláma, jemuž však nebylo dopřáno, aby dokončený palác spatřil. Jeho smrt také mniši až do dokončení monumentální stavby tajili.
Potala je z hlíny, kamení a dřeva. Za bílými zdmi se skrývá tisícovka místností, desetkrát tolik svatyní a dvacetkrát tolik krásných soch. V části budovy je muzeum, o které pečlivě pečuje několik desítek mnichů. K vidění tu jsou předměty denního života dalajlámů, obřadní předměty a vzácné obrazy. Horké letní dny dalajlámové od 17. století trávili v Letním paláci, který je vzdálen jen několik kilometrů od Potaly. Ve skrytu zeleně zdejšího rozkvetlého parku se ukrývají četná bohatě zdobená stavení i zoo se vzácnými druhy tibetské zvěře.
Stranou zájmu cestovatelů však nezůstávají ani ostatní významné stavby, například chrám Jokhang ze 7. století, nejposvátnější stavba v celém Tibetu. Věřící se sem přicházejí poklonit vzácným náboženským relikviím i pozlaceným sochám Buddhy. Významné jsou i kláštery Sera a Drepung s výstavními freskami, zlatem zdobenými sochami a pohřebištěm, na němž se mrtví připravovali tak, aby si je poté mohli odnést ptáci.
Druhé největší město Tibetu se jmenuje Xigaze, jeho historie se začala psát už před půl tisíciletém. Nejvýznamnější stavbou města je klášter Tashilhunpo, v němž dodnes žije několik set mnichů. Ti všichni se stále klaní téměř třicetimetrové soše Buddhy v jednom ze zdejších chrámů. Měděná socha ze začátku 20. století váží úctyhodných téměř 170 tun, váha zlata na soše činí téměř 300 kilogramů. Chrámy jsou i v okolí Xigaze stejně jako trosky pevnosti, jakési druhé Potaly, zničené v roce 1961.
Jihozápadně od Lhasy leží město Tsethang a vůbec celá oblast, v níž tibetská kultura vznikla. Důkazem mohou být nejen archeologické nálezy, ale také nejstarší buddhistický klášter v Tibetu vůbec – Samye z 8. století. Je směsicí různých vlivů, ať už čínských nebo indických. Významné jsou i další kláštery například Mindroling nejstarší buddhistické sekty Červených čepic nebo Trodrug se vzácnými buddhistickými relikviemi z celého Tibetu. Pozoruhodný je také hrad Yongbhu Lakangh, sídlo tibetských panovníků, jehož základy byly položeny už ve třetím století před naším letopočtem. Dnes slouží jako chrám.

Peking
Hlavní město Číny prošlo bouřlivou historií, jehož počátky lze spatřovat už před třemi tisíci lety. Postupem let se neustále rozšiřovalo a získávalo na významu, proto se stalo terčem výbojů sousedního Mongolska. Ve 13. století bylo kompletně vydrancováno vojsky krutovládce Čingischána. Během dalších dvou staletí se město vzpamatovávalo z porážky, aby se v 15. století stalo nejdůležitějším městem Číny. Až do 19. století se stále rozšiřovalo, pak však mnoho z výstavních budov padlo za oběť opiovým válkám. Další škody město utrpělo během druhé světové války. Dnes se v Pekingu snoubí historie se současností, moderní stavby vyrůstají vedle staletých památek.
Hlavní atrakcí je Zakázané město z 15. století v srdci metropole, sídlo císařů. Od ostatních částí města bylo odděleno mohutnými příkopy a hradbami. Směl se tu zdržovat jen císař s doprovodem, ostatním smrtelníkům sem byl vstup pod hrozbou smrti přísně zakázán. Má čtvercový půdorys, za vysokými zdmi se jsou skryty honosné paláce s devíti tisíci místnostmi, chrámy, modlitebny, svatyně. Mystickým místem je plocha před Halou nejvyšší harmonie s císařským trůnem, na kterou se vešlo až dvacet tisíc lidí. V útrobách paláce dnes má své místo tisíce krásných exponátů, které dokumentují luxus, v jakém čínští vládci žili.
Jižně od Zakázaného města leží Náměstí u brány nebeského míru, na němž v roce 1949 diktátor Mao-Ce-Tung vyhlásil Čínskou lidovou republiku. Nedaleko odtud je impozantní Chrám nebes v obrovském zeleném parku, v němž se kdysi pořádaly kruté rituály a lidské životy tu padaly jako dar bohům.
Peking je sídlem mnoha dalších krásných chrámů, například Chrám Pramene zákona se stovkami tisíc vzácných knih, nebo Konfuciánský chrám s pamětním obloukem. Mezi vyhlášená muzea patří Pekingské muzeum umění, Vojenské muzeum nebo Muzeum čínské revoluce. Vyhlášenými místy jsou také parky s oltáři, k nimž se chodí modlit obyvatelé. Za zmínku stojí Oltář bource morušového, Oltář slunce nebo Oltář bohů oblohy.
Z čínské metropole se pořádají zájezdy k Velké čínské zdi, jedinému lidskému dílu, které je z vesmíru viditelné pouhým okem. Její stavbě padly za oběť stovky tisíc lidských životů. Příkaz k její stavbě vydal ve 3. století před naším letopočtem panovník Čhin Š-Chuand-tiho, jeden z největších despotů světové historie. Měla tvořit baštu proti rozpínavé mongolské říši. Pověst pravý, že jeden z mágů císařovi předpověděl, že zeď bude dokončena teprve poté, co v ní bude pochován Wan. Krutovládce skutečně našel muže jménem Wan, nechal ho popravit a pohřbít v základech. Ve zdech je údajně zazděna většina těl dělníků, kteří v nelidských podmínkách při stavbě zahynuli. Údaje o délce zdi se liší, protože se vine před údolí i pohoří a její součástí je mnoho doprovodných hradeb. Vzdušná čára mezi oběma koncovými body měří téměř 2500 kilometrů, zeď může mít údajně až sedm tisíc kilometrů.
Mezi významné cíle cest z Pekingu patří také hroby dynastie Ming, v nichž spí svůj věčný spánek třináct císařů., nebo Chrám odpočívajícího Buddhy, v němž je možné vidět bronzovou sochu Buddhy o délce pět metrů a váze 55 tun. Jižně od Pekingu leží posvátná taoistická hora Tchaj-šan, která se zvedá do výšky 1524 metrů nad Žlutou řekou. Od pradávna po jejích sedmi tisících schodech šplhají poutníci k chrámu Nefritového císaře na samém vrcholku. Bez pomoci do schodů šlapali i čínští císaři. Hoře totiž byla připisována vláda nad osudy všeho tvorstva na světě a lidé si namáhavým výstupem na ní chtěli mocnosti naklonit.

Šanghaj
Jedno z nejvýznamnějších měst Číny leží na soutoku mohutné řeky Huangpu Jiang a známé Dlouhé řeky, na dohled od Jihočínského moře. Původně malá rybářská vesnička se během staletí propracovala na jedno z center země, za které byl Šanghaj považován už v 17. století. Dnes tu žije kolem 13 milionů obyvatel.
Šanghaj je městem, v němž se snoubí mystická minulost se žhavou současností. Vedle sebe tu stojí starobylé památky i moderní mrakodrapy. Často navštěvovaným místem je chrám jadeitového Buddhy, původně soukromý chrám se dvěma vzácnými plastikami, dnes místo všech zájemců o historii. Zahrada příjemného odpočinku ze 16. století rozhodně není svému jménu nic dlužna. Panuje tu pohodová atmosféra a klid, se kterým si můžete dopřát i několik doušků lahodného čaje ve zdejší čajovně. Chrám Longhua si co do krásy nezadá se sousední sedmipatrovou pagodou, založenou podle pověstí už ve 3. století. I dnes, téměř dva tisíce let poté, sem stále míří kroky buddhistických poutníků.
Jednou z nejživějších šanghajských tříd je Nanjing Lu s obchůdky, kavárnami, čajovnami i vyhlášenými restauracemi, v nichž vám mistři kuchařského oboru připraví především výtečné dary moře. Mezi další atrakce města patří místní zoologická i botanická zahrada a především vyhlášené šanghajské muzeum. V úctyhodných interiérech se nacházejí tisíce zajímavých exponátů – keramických mís, zbraní i předmětů denního života starých Číňanů.
V okolí Šanghaje stojí za návštěvu především zahrada Starobylé krásy v Nanxiangu s velmi starými objekty nebo město Songjiang se Zahradou jezera Opilého básníka, muzeem, ruinami starého chrámu a zdí duchů.
Významným městem je také Nanjing, jehož si Číňané cení zejména kvůli jeho tři tisíce let staré historii. Pětimilionové město je dnes důležitým obchodním i kulturním centrem země. Dominantní jsou zejména mohutné hradby, které dosahují délky téměř čtyřiceti kilometrů. Na mnoha místech jsou dvanáct metrů vysoké a stejně tak široké. Jejich součástí je i pevnost Džbán, obrovská opevněná stavba pro několik tisíc vojáků. Podobně impozantním dojmem působí také Kamenná citadela.
V samém centru města stojí Bubnová věž, na níž vojáci dlouhým bubnováním upozorňovali na nebezpečí. Mezi nejkrásnější památky Nanjingu pak patří císařský dvůr. Výstavní komplex plných nádherných místností, tajných úkrytů i chrámů. Muzeum, které dnes část objektu zaujímá, dokonale mapuje starověký život v oblasti. Úlevu znaveným nohám cestovatelů pak může přinést jedna ze dvou věčně zelených zahrad – Mochouchu či Xuanwuhu. Z Nanjingu se také dají podnikat příjemné výlety do okolí, například do Purpurových hor, do chrámu Údolí duše s botanickou zahradou nebo ke hrobkám významných císařů.

Taipei
Metropole Taiwanu plná lidí, automobilů a smogu. Taipei nepůsobí příliš relaxačně, ale zato vám nabízí skvělé jídlo, přátelské obyvatele a vynikající památky. Mezi nejpůsobivější patří například Palác Národního muzea. V jeho útrobách se nachází 720 tisíc předmětů, ale mohou být vystaveny po 15 tisících najednou v tříměsíčních opakováních. Obyčejnému smrtelníkovi by trvalo rovných dvanáct let, než by shlédl celou sbírku.
Také osudy exponátů jsou mimořádně zajímavé. Sbírka vznikala od roku 960, několikrát byla přestěhována, aby na dlouhých pět staletí zůstala deponována v Zapovězeném městě Pekingu. V roce 1931 byla narychlo přemístěna do Šanghaje, aby unikla japonské invazi. V roce 1939 ji dělníci umístili v malé vesničce na jihu Číny. Poté se dočkala ještě několika míst, než natrvalo zakotvila v Taipei.
Další krásnou stavbou je stará usedlost Lin Antai. Je jednou z mála, které zůstaly do dnešních dnů téměř dokonalo uchovány. Byla postavena v roce 1783, v roce 1978 byla rozebrána cihlu po cihle a přemístěna na o kilometry dále, kde se nacházela až do roku 1984. Teprve pak byla vrácena na své dnešní místo.
Pulsujícím turistickým lákadlem je Noční tržiště Huashi, známější jako Hadí alej. Leží přesně na jihozápad od centra. Úderem sedmé hodiny večerní ožívá řadou obchodníků posmívajících se živým kobrám předtím, než je servírují vařené, smažené či naložené. Stejně jako hadí maso tu můžete koupit hadí žluč a další části hadího těla. Údajně působí jako afrodiziakum.
Když už máte všudypřítomného shonu dost, můžete zamířit do botanické zahrady. Najdete ji na třídě Nanhai jižně od centra města, kde je jakýmsi ostrůvkem klidu a pohody. Její součástí je Muzeum historie přírodních věd se sbírkou hrnčířských výrobků a Sál národního umění.

Ürümchi
Původně pastevecké centrum, v němž je zřetelný vliv sousedního Mongolska. Název města také v mongolštině znamená Pěkné pastviny. Dnes je Ürümchi značně kosmopolitním městem, protože tu žijí nejen potomci mongolských pastevců a honáků, ale i příslušníků mnohých armád.
Milionová metropole oblasti má moderní ráz, není tu proto příliš mnoho památek. Zájem cestovatelů se tak nejčastěji upíná k muzeu, v němž je možné vidět především ukázky šikovnosti jednotlivých národnostních menšin včetně jejich folklóru.
Ürümchi slouží také jako výchozí bod pro cesty na pastviny Jižních hor – dlouhých travnatých plání, na nichž dodnes stojí jurty Kazachů. Z města se pořádají i výlety k Nebeskému jezeru, vodní ploše ledovcového původu. Je hluboká více než sto metrů a její rozloha činí impozantních pět kilometrů čtverečních.

Rozloha: 9 397 970 km2
Počet obyvatel: 1,2 miliardy
Hlavní město: Peking (11 milionů obyvatel)
Úřední řeč: čínština
Náboženství: konfuciánské, buddhistické, taoistické
Měna: Renminbi Juan (RMBY) = 10 ťiao = 100 fenů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •