Egypt – Egyptská arabská republika

1.9.2014  |  Cestování

Země byla po pádu starověké, velmi kultivované a vzdělané civilizace, často pod nadvládou sousedních říší, Persie, Římské říše a Byzance. Od počátku 16. století se Egypt stal součástí Osmanské říše s určitou mírou autonomie, ve 30. letech 19. století byla jeho závislost na Turecku už jen formální. Po rostoucím vlivu Velké Británie a následné okupaci byl nad Egyptem vyhlášen protektorát.

I přes vyhlášení nezávislosti země v roce 1922 si Británie udržela vliv v zemi až do 50. let. Poté následoval konflikt, tzv. druhá arabsko-izraelská válka, která byla ukončena na nátlak USA a SSSR. V 60. a 70. letech utrpěl Egypt porážku ještě ve 3. a 4. arabsko-izraelské válce. V současnosti roste v zemi islámský fundamentalismus.

KDY A JAK

Cestovatelé Egypt vyhledávají kvůli krásným památkám kdysi velmi rozvinuté civilizace, ale i kvůli pobytu u Rudého moře. Jeho hlubiny jsou ostatně vyhlášené bohatstvím korálových útesů, často těsně pod hladinou. V Egyptě vládne celý rok suché, slunečné a teplé počasí, po západu slunce však teploty rapidně klesají. Ve vaší výbavě proto nesmí chybět i trochu teplejší oděv. Nejlepší dobu pro návštěvu Egypta není možné jednoznačně určit, záleží na oblasti, do které se chystáte. Nejčastěji se do země faraónů jezdí v létě, kdy je tu horko a i moře je velmi teplé. Ale pozor! Pokud jsou cílem vaší cesty severní oblasti Egypta a pokud se chystáte poznávat, budou vás letní měsíce od června do září stát hodně sil, protože vedro je pro poznávání velmi zničující. Proto je lepší vypravit se do těchto oblastí v zimě. Měsíce leden a únor však mohou být nečekaně studené, to platí například pro Káhiru. V jejím případě udávají zahraniční zdroje jako nejlepší dobu návštěvy jaro a podzim. Pro návštěvníky, kteří jedou do Egypta především za krásnými plážemi, máme tuto radu: v teplých vlnách u pobřeží se můžete koupat prakticky v každé roční době. Pokud se však chcete vyhnout davům turistů, zvolte duben nebo začátek května, kdy jsou mořské vlny téměř liduprázdné.
Do Egypta se létá. Mezi Prahou a Káhirou funguje přímé spojení, letouny letí dvakrát týdně. Je samozřejmě možné využít i další evropská letiště. Let například z Londýna do Káhiry trvá necelých pět hodin, do Luxoru ještě o 45 minut déle. Cílovým městem nemusí být Káhira či Luxor, mezinárodní letiště je i El Nouzha u Alexandrie.
Do Egypta je možné přicestovat i po moři, a to z různých měst. Hlavní egyptské přístavy jsou Alexandrie, Port Said a Suez. Třikrát týdně pluje trajekt z Benátek do Alexandrie. Automobil je možné přepravit na lince Janov – Alexandrie. Kvalitní spojení funguje také mezi Suezem a Jiddah v Saúdské Arábii. Milovníkům romantických plaveb doporučujeme cestu ze Súdánu, kterou zajišťují parní lodi – plují po Nilu ze súdánského Wádí Halfa do Aswanu. Občas jsou plavby pozastavené. Do Egypta se můžete dostat i pravidelnou námořní linkou z Oděsy.
Silniční spojení má země s Libyí. Z Izraele vede do Káhiry hlavní silnice přes El Arish a Port Said, Suez nebo Ismailia. Zahraničním vozům přijíždějícím na Sinajský poloostrov z Izraele bude zakázán vjezd, pokud povezou více než sedm osob. Terénní vozy potřebují ke vstupu do Egypta z Izraele speciální propustku. Taxíky, minibusy a karavany se přes tuto hranici běžně nepouštějí. Nejsnazší je proto využít pravidelnou licencovanou autobusovou linku, která jede časně ráno z Tel Avivu a Jeruzalému v Izraeli přes El Arish do Káhiry. Jednosměrné jízdné je 25 až 30 USD, jízdné tam a zpět přijde na 45 až 50 USD.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Zdravotnický systém se opírá o síť státních a soukromých klinik. Ve státních nemocnicích se poskytuje léčebná péče při náhlém onemocnění bezplatně. V soukromých nemocnicích je poskytována zdravotní péče za úplatu. Cena za lůžko v soukromé nemocnici může činit až 1000 USD denně. Cizincům jsou doporučovány služby soukromých nemocnic, i když jsou nákladnější. Je v nich totiž větší čistota, bezpečí a vyšší standard pooperační péče. V Egyptě neexistuje systém zdravotního pojištění pro cizince. Je nezbytné se pojistit v ČR, a to u dobré a renomované pojišťovny.
Služby jsou na rozdílné úrovni – v turistických oblastech většinou dobré, v ostatních místech země velmi špatné. Nenáročný turista, kterému stačí nepříliš komfortní ubytování, nehodlá se stravovat v luxusních restauracích a chodí pěšky nebo hromadnou dopravou, vyjde s 20 USD denně. Naopak náročný návštěvník, který bude nocovat v zahraničních hotelech, jíst pouze ve známých restauracích a jezdit pronajatým vozem, utratí i 250 USD denně. Vzhledem k rozvinuté turistice jsou navštěvované oblasti a větší města plné hotelů, penzionů, hostelů a soukromých bytů.
Evropskému standardu však odpovídají hotely od čtyř hvězdiček výše, nižší kategorie jsou většinou špinavé a plné švábů. Ceny v lepších hotelích v Káhiře se pohybují okolo 30 až 40 USD za den a lůžko. U horších hotelů činí cena okolo 5 USD, někdy ještě méně. Kromě špičky letní sezóny není třeba rezervace. Další informace podává Egyptian Hotel Association, 8 El Sad El Ali Street, Dokki, Cairo, tel: (2) 2854363, fax: 2854788.
Milovníkům dobrodružství je určeno několik kempinkových míst v poušti. Doporučujeme si vyžádat aktuální informaci o jejich stavu po příletu v některé turistické kanceláři. Najdete ji například na adrese 5 Adly Street, Cairo, tel: (2) 3913454. Další informační kancelář je také na letišti v Káhiře. Při využívání pouštních kempinků mějte na paměti, že cestování po poušti je extrémně nebezpečné. Pokud už se k němu odhodláte, pak jedině se zkušeným průvodcem, dostatečnou zásobou pitné vody a automobilem v dobrém stavu.
Restaurací je v Egyptě dostatek. Ceny jídel v restauracích nedosahují cenové hladiny obvyklé ve světě. Turisté se nejčastěji stravují v husté síti bister a restaurací, kde cena jídla pro čtyři osoby nepřesáhne 15 USD. Nebezpečná může být konzumace jahod, zmrzliny prodávané na ulici, tepelně nezpracované zeleniny, zejména hlávkového salátu a lusků, a vody z veřejného vodovodního řadu. Mezi tradiční jídla patří foul (fazolová pochoutka), kebab a humus (pasta). Nejčastěji se pije čaj, limonády západní provenience jsou běžně k dostání. Ačkoliv je Egypt arabská země, cestovatelé tu bez problémů seženou alkoholické nápoje, nejčastěji v barech či dobrých restauracích. Elektrické napětí je 220 V, 50 HZ. V odlehlejších oblastech je ale stále používán proud o napětí 110 až 380 V.

DOPRAVA, ČAS

K řízení osobního vozu v Egyptě je nutný mezinárodní řidičský průkaz a doklad o tom, že má turista uhrazené pojištění. Pokud chcete jet vlastním vozem, potřebujete buď speciální doklad Carnet de Passage nebo musíte uhradit zálohu. Všechny automobily včetně motocyklů musí být vybaveny hasicím přístrojem a výstražným trojúhelníkem. Půjčovny automobilů jsou ve všech větších městech. Nabízejí kvalitní vozový park.
Jezdí se vpravo. Nejvyšší povolená rychlost je 90 km/h na hlavní silnicí a 100 km/h na pouštní dálnici z Káhiry do Alexandrie. Policie v tomto úseku dodržování rychlosti přísně kontroluje. Kvalitní komunikace jsou v okolí Nilu a podél Středozemního a Rudého moře. Na některých úsecích silnic jsou vybírány dálniční poplatky ve výši cca 0,50 USD.
Turistická místa jsou propojena relativně hustou a spolehlivou sítí vlakového, autobusového a leteckého spojení. Státní autobusy obsluhují údolí Nilu a pobřežní silnice. Hlavní trasy vedou z Káhiry do měst St. Catherine, Sharm el-Sheikh, Dahab, Ras Sudr, El-Tour, Taba a Rafah, ze Suezu do měst El-Tour a Sharm el-Sheikh, ze Sharm el-Sheikh do měst Taba, Newiba, El-Tour, Dahab a St. Catherine. Spojení zajišťují také soukromé mikrobusy a zejména relativně levné taxíky, které jsou ve všech větších městech. Většinou mají taxametry. Využít je možné také sběrných taxíků. Jsou velmi levné a zajišťují dopravu do všech míst země. Egyptská železniční síť je velmi rozsáhlá a kvalitní, což je znát především na trati ze Sallomu na libyjských hranicích do Alexandrie a Káhiry. Udržovaná trať vede i podél Nilu do Luxoru, Aswanu a mezi Port Saidem a Suezem. Vytížené vlaky jezdí z Káhiry do Alexandrie. Spojení z Káhiry do Luxoru a Aswanu zajišťují luxusní vlaky s klimatizací a spacími a restauračními vozy. Děti do čtyř let jezdí na egyptských železnicích zdarma, děti od čtyř do devíti let platí poloviční jízdné.
Zajímavým způsobem dopravy po Egyptu jsou lodě. Především v okolí Nilu jsou nezbytným dopravním prostředkem. Parní lodě plují po jezeře Nasser na hranicích Egypta a Súdánu nebo mezi Hurghádou a Sharm el-Sheikh na Sinajském poloostrově. Vnitrostátní letecká doprava je kvalitní. Každý den létají letadla mezi městy Káhira, Alexandrie, Luxor, Aswan, Hurgháda, Abú Simbel a New Valley. Ve městech funguje hromadná městská doprava, kterou zajišťují státní autobusy. Pro české turisty neznalých místních poměrů a jazyka jsou však autobusové spoje nepřehledné. Proto je lepší využívat taxíky. Egyptský čas je posunut o hodinu dopředu oproti našemu času. Zimní čas v Egyptě trvá od začátku října do konce dubna.

NEBEZPEČÍ

Egypťané jsou velmi citliví na některé projevy evropského chování, které urážejí jejich náboženské cítění. V této souvislosti je nezbytné upozornit na vhodné oblékání, zejména dívek, které by mělo být oproštěno od krátkých kalhot, dámských šatů bez ramínek, hlubokých výstřihů. Dále se připomíná nevhodnost pití alkoholických nápojů na veřejnosti a některých v Evropě běžných společenských projevů, jako vodění žen za ruku, polibky na veřejnosti.
Z bezpečnostního hlediska je Egypt do určité míry problematickou zemí. Důrazně se upozorňuje na naprostou nevhodnost návštěv středního Egypta, zejména guvernorátů Minia, Malawi, Sohag, Asijút a Kena, kde hrozí nebezpečí teroristických akcí. Držení, výroba, vývoz a dovoz drog, doprava, pěstování drog nebo rostlin, z nichž se drogy vyrábějí, obchod s drogou a jeho organizování se postihuje trestem smrti a pokutou ve výši od 100.000 EGP do 500.000 EGP. K trestu smrti nebo trestu doživotí s těžkou prací a pokutě od 100.000 do 500.000 EGP mohou být odsouzeny osoby, které za úplatu zajišťují pro jiné místo, kde mohou být užívány drogy, nebo dávají jiným drogy k prodeji.
Trestem doživotí s těžkou prací a pokutou mohou být postiženy osoby, které bezúplatně provozují místo sloužící k užívání drog či bezúplatně drogy nabízejí. Trestní postih za uvedené trestné činy, ale i za jiné trestné činy spojené s omamnými nebo psychotropními látkami, je velmi přísný. Důrazně se proto varuje před jakýmkoli kontaktem s omamnými či psychotropními látkami v Egyptě.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Abú Simbel
Starodávný chrám zachráněný před zatopením vodami Asuánské přehradní nádrže díky skvělé akci organizace UNESCO. Skalní chrámy v Abú Simbel u hranic se Súdánem byly vytesány do skály pro faraóna Ramesse II. kolem roku 1260 před naším letopočtem. Čelní stěnu většího chrámu zasvěceného bohu Amónovi i Ramessovi II. zdobí čtyři sochy faraóna. Každá má více než dvacet metrů. Stavba byla navržena tak, že sluneční paprsky každé ráno pronikají hluboko do útrob chrámu a ozařují vnitřní sochy. Odborníci z UNESCO zachránili komplex díky pečlivě připravené operaci, během které byly sochy rozřezány na menší bloky a přepraveny na místo, kde jim voda nemohla uškodit. Tady byl chrám opět sestaven, takže ho dnes mohou obdivovat tisíce turistů ročně.
Nedaleko odtud se nachází zděná vesnička slavného jména, ale smutné historie. Abú Simbel byl název původního sídla Núbijců neboli Dětí Nilu, zřejmě nejstarší kultury na světě, kterou si podmanili až vládci starověkého Egypta. Z tisíců Núbijců se tehdy stali otroci nebo vojáci.
Ještě před pár desítkami let stála vesnice u vod Nilu, ale otevření Asuánské přehrady ji smetlo z mapy světa. Núbijci byli nuceni přemístit svá města a vesnice, která po staletí omývaly vody známé africké řeky, do suchého vnitrozemí a navždy změnit způsob života. Aby nezapomněli na odkaz slavných předků, dávají alespoň novým sídlům názvy starých měst. Dnešní vesnice Abú Simbel je důkazem.
Navzdory nepřízni osudu si Núbijci stále ponechávají stejný způsob života. V jejich domech visí stejné symboly – luky či proutěné štíty, jako v příbytcích jejich předků. Dodnes funguje také rada starších, která rozhoduje o dělení půdy, záchraně jazyka i jiných artefaktů minulosti. Jen málokterý stařešina však ví, jak vypadal život Núbijců před lety, když žili svobodný život u vod Nilu.

Asuán
Město na jihu Egypta je vyhlášeným zimním letoviskem. Ano, slyšíte správně. V zimě tu totiž vládne příjemné klima s teplotami okolo 20 °C, proto se sem jezdí rekreovat mnozí Egypťané. Asuán byl odjakživa důležitým městem, protože představoval vstupní bránu do divoké Núbie. Karavany z jižní Afriky využívaly město k odpočinku. Důležitost si Asuán uchoval dodnes, protože je největším městem na Asuánské přehradě, často označované za Násirovo jezero.
Asuánská přehrada byla zprovozněna v roce 1971, po jedenácti letech od zahájení výstavby. Hráz přehrady měří téměř čtyři kilometry a je 111 metrů vysoká. U základny je široká necelý jeden kilometr. Podle odborných publikací obsahuje tolik stavebního materiálu, že by se z něj dalo postavit sedmnáct Cheopsových pyramid. Během stavby zahynulo 451 dělníků. Přehrazením Nilu vznikla obrovská vodní plocha dlouhá více než pět set kilometrů. Má rozlohu přes pět tisíc kilometrů čtverečních. Díky přehradě se zklidnilo okolní klima a přestaly ničivé potopy, které trápily obyvatele po staletí. Původní domovy ovšem muselo opustit šedesát tisíc Núbijců a Súdánců.
V okolí umělého jezera je mnoho zajímavých míst. Cestovatelé často míří k mauzoleu šacha Aga Khana, který zemřel v polovině 20. století. Další atraktivní body na turistických mapách jsou ruiny koptského kláštera, muslimské skalní hroby a antické rozvaliny.

Gíza
Nejslavnější místo Egypta. Jen málokterý obyvatel naší republiky nezná egyptské pyramidy a Sfingu, která jitří fantazii svých obdivovatelů. Ano, právě v Gíze se nachází jeden ze sedmi divů světa.
Největší pyramidou je Cheopsova pyramida. Postavit ji nechal faraón Chufew neboli Cheops, který vládl v letech 2590 až 2568 před naším letopočtem. Pyramida měří přesně 138 metrů, avšak původně měla o devět metrů více. Je postavena z více než dvou milionů kusů kamene, které dohromady váží neuvěřitelných šest milionů tun. Kolik zkušeností asi museli mít stavitelé, když dokázali takový kolos postavit. A kolik dělníků asi při stavbě zemřelo.
Důvod stavby pyramidy je zatím neznámý. Podle jedné verze měl div sloužit jako pohřebiště faraóna, ale k pohřbu nedošlo. Expedice našly vnitřní prostory bez mrtvého, jen se vzácnými artefakty typu spálených člunů, které měly zesnulého dopravit do nového života.
Druhou největší stavbou v Gíze je Chefrénova pyramida s výškou téměř 137 metrů. Nechal ji postavit faraón Chefrén, jeden z následníků Cheopse. Třetí Mykerinosova pyramida je pouze malý drobek s porovnání s oběma pyramidami. Je pouze 62 metrů vysoká. V komplexu je ještě několik chrámů, maličkých pyramid a hrobů významných úředníků. Teď ale rychle k symbolu všech nerozluštitelných hádanek, k tajemné Sfinze.
Sfinga stojí vedle Cheopsovy pyramidy. Byla postavena na příkaz faraóna Cheopse. Měří přesně 74 metrů na délku a je vysoká 21 metrů. Zpodobňuje ležícího lva s lidskou tváří, asi portrétem faraóna Cheopse. Pravděpodobně byla strážcem Města mrtvých, které se nachází za jejími zády. Ke Sfinze se váže zajímavá pověst. V jejím stínu odpočíval v 15. století před naším letopočtem faraón Thutmos IV. Podle legendy se mu tu zdálo, že když Sfinze zpola zaváté pískem vrátí svobodu, stane se vládcem Egypta. Nemeškal, povolal otroky, nechal Sfingu očistit a opravdu usedl na egyptský trůn.

Hurgháda
Proslulé egyptské letovisko na pobřeží Rudého moře bývalo nevýznamnou rybářskou vesnicí. Časy se však mění, dnes je Hurgháda rájem pro turisty z celého světa. Dvacet kilometrů podél pobřeží se táhne souvislý pás hotelů, penzionů, apartmánů i zábavních středisek. Návštěvníci tu najdou skvělé restaurace servírující egyptské speciality i kontinentální stravu.
Dobrou zábavu zajišťují tradiční kavárny s vodními dýmkami a břišními tanečnicemi. Mnoho podniků nabízí stylové egyptské slavnosti. Tady se předvádějí mágové, o kus dál vypravěči a tam si hraje snědý Arab s dvoumetrovým hadem.

Káhira
Metropole Egypta je městem kontrastů. Oproti jiným egyptským sídlům není právě nejstarší, přesto ji obyvatelé považují za matku měst. Současná Káhira stojí na základech starodávného křesťanského města Babylon, který však neměl vůbec nic společného se známým Babylonem. Samozřejmě kromě jména.
Káhira získala své jméno na konci 10. století, kdy ji založili Fátimovci. Postupem let se stala jedním z nejdůležitějších šíitských měst, ale ve 12. století se k moci dostali sunité. V polovině 16. století do Káhiry vstoupili turečtí nájezdníci. Vytrvali tu až do konce první světové války, ale jejich vliv upadl už o sto let dříve.
Mystická Káhira je plná starobylých památek, ale kroky turistů míří nejčastěji do zbrusu nové stavby – do Egyptského muzea na třídě Midan Tahir. Za zdmi komplexu se totiž nachází vše, kvůli čemu lidé do Egypta jezdí – Tutanchamónův sarkofág, jeho pověstmi opředený poklad, úžasně zachovalé mumie dokazující um starověkých balzamovačů, sochy faraónových sluhů, pergameny plné tajemných sdělení, zlaté pohřební masky a další památky.
Jako většina starých měst má i Káhira citadelu, která se během staletí rozrostla do nebývalých rozměrů. První kámen položil v roce 1176 samotný sultán Saladin. Jeho následovníci nechali přistavět nová křídla a nové budovy, takže dnes je citadela změtí nejrůznějších stylů. Ze všech stran viditelnou dominantou města je mešita Muhammada Alího. Do útrob opevněného kolosu byla přistavěna v 19. století.
Citadela je přesně na hranici mezi starým a novým městem. Nejstarší čtvrti se rozkládají mezi opevněnou stavbou na jihu a dvěma skvostnými branami na severu. Stará Káhira je půvabným místem. Ve spleti uzoučkých uliček stojí malé krámky, ve kterých kovotepci vyrábí po staletí stejným způsobem tepané vázy, masky i neodmyslitelné vodní dýmky. Jakoby skryté před zraky nezasvěcených jsou staré památky. Mnohé patří mezi skutečné milníky dějin, například Al-Azhar – nejstarší univerzita světa. V jejím sousedství se nachází i krásná mešita.
Stará Káhira je ostatně městem mešit, posuďte sami. Blízko u citadely stojí významné mešity sultána Hasana a Ar-Rifai. Vedle jižní brány Bab Zuvejla je mešita sultána Mujada Šejcha ze začátku 15. století. Opravdovou raritou však je mešita Ign Tulun z 9. století. Podle průvodců se totiž jedná o vůbec největší muslimský svatostánek na celém světě. Za návštěvu ve starém městě stojí také mauzoleum a medresa-univerzita Al-Ghouri.
Už mimo starou Káhiru se nachází visutý kostel Al-Mualaka. Nechali ho ještě před příchodem Arabů postavit křesťané. Součástí impozantní stavby je zajímavé muzeum, ve kterém najdete pozůstatky na doby předarabské. Jeden z kostelů je považován za místo, v němž Svatá rodina odpočívala při útěku před Herodem. Nové čtvrti Káhiry většinou připomínají doby anglické nadvlády po pádu turecké říše. Domy mají evropský střih, hlavní třídy jsou široké a plné palem. Obchody lákají zákazníky velkými výlohami. Kavárny jsou příjemným místem odpočinku po náročné pouti Káhirou.

Karnak
Chrámový komplex známý na celém světě se nachází na území, v němž jsou koncentrovány desítky nádherných staveb. Stačí jen jmenovat Wéset neboli Théby, Luxor nebo Údolí králů. Karnak je největším chrámovým komplexem v Egyptě. Je plný mohutných bran, nádvoří, sálů a obelisků. Největší z chrámů Karnaku je zasvěcený bohu Amónovi – vládci větrů a vzduchu. Nachází se tu však i další náboženské svatostánky, ke kterým vedou cesty původně lemované sfingami s beraní hlavou.
Wéset na východním břehu je známý také pod jménem Théby. Tak město označovali Řekové. Největší rozkvět zažil Wéset v 16. až 14. století před naším letopočtem, kdy býval metropolí Egypta. V roce 663 před naším letopočtem ho ale zcela zničili Asyřané. V sousedním Luxoru nechal faraón Amenhotep III. vybudovat monumentální chrám, ke kterému jeho následovníci přistavěli četné budovy. Arabové se dokonce připojili s mešitou.
Nejslavnější však je Údolí chrámů, ve kterém byli pohřbíváni panovníci Horního Egypta. Ve vyprahlé egyptské zemi archeologové do dnešních dnů nalezli více než šedesát hrobů, z nichž nejznámější je pohřební komora faraóna Tutanchamóna. V roce 1922 ji nalezl Howard Carter, kterému se z nálezu pořádně zatočila hlava. V místnosti se totiž nacházely stovky cenností ze zlata, stříbra a drahého kamení. Dnes je většina předmětů umístěna v muzeu v Káhiře.

Port Said
Dnes významné přístavní město bylo postaveno prakticky z ničeho až v šedesátých letech 19. století, kdy geniální francouzský manažer Ferdinand de Lesseps začal se stavbou Suezského průplavu – zázraku lidského umu. Pro cestovatele je Port Said důležitý tím, že se odtud pořádají výlety právě po vodách průplavu.
Suezský průplav byl s velkou slávou otevřen v roce 1869, kdy sem de Lessepsova společnost pozvala na šest tisíc hostů. Mezi nimi figurovalo mnoho slavných osobností. Byla tu například francouzská královna Eugenie, skladatel Giuseppe Verdi i významní obchodníci.
Plány na stavbu průplavu jsou ale podstatně starší. Vždyť první nápad na prokopání šíje mezi Středozemním a Rudým mořem měl egyptský král Nacho v 6. století před naším letopočtem. Do vyprahlé krajiny nahnal na 150 tisíc otroků, kteří opravdu začali s kopáním. Drtivá většina z nich však během stavby zahynula a tak se Nacho smělého plánu vzdal. Kolem roku 500 před naším letopočtem prokopal úzkou šíji král Dáreios. Za římských dob byl průplav zdokonalen, ale později ho zničilo zemětřesení a zavál písek.
Se stavbou novodobého průplavu začal až francouzský konzul v Káhiře Ferdinand de Lesseps. Založil Společnost Suezského průplavu, akcionáři se stali obchodníci z celého světa. Průplav totiž mohl zkrátit cestu do Indie o více než sedm tisíc kilometrů. Na stavbě, která trvala deset let, pracovalo 25 tisíc dělníků. Dnes má průplav šířku kolem 200 metrů a nejmenší hloubka je patnáct metrů.

Rozloha: 997 738 km2
Počet obyvatel: 59,3 milionu
Hlavní město: Káhira (6,8 milionu obyvatel)
Úřední řeč: arabština
Náboženství: islám
Měna: Egyptská libra (EGP) = 100 piastrů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •