Ekvádor – Ekvádorská republika

31.8.2014  |  Cestování

Po obsazení Španěly ve dvacátých letech 16. století bylo toto území španělskou kolonií, poté součástí místokrálovství Peru a místokrálovství Nová Granada. Když došlo ke svržení španělské nadvlády počátkem 19. století, stala se země součástí republiky Velká Kolumbie a v roce 1830 byla vyhlášena nezávislost. Ve 2. světové válce došlo pouze k přerušení styků s Itálií, Japonskem a Německem. Po válce docházelo k častému střídání vlád.

KDY A JAK

Navštívit Ekvádor můžete v kterékoliv roční období, i když obecně platí, že do některých oblastí je lepší se vydávat pouze v určitých částech roku. V období působení legendárního El Niňa jsou obvykle zničeny velké části silnic a železnic, takže se některé oblasti země stávají téměř nedostupné. Pokud se chystáte navštívit Galapágy, najdete tu teplé, ale deštivé počasí, a to od ledna do dubna. Toto období je nejvhodnější pro potápění, které se těší velkému zájmu. Zbytek roku je poněkud chladnější s teplotou vody okolo 20 °C. Pobřeží a pevnina mají stejný ráz, pláže jsou nejvíce zaplněny od ledna do května, kdy mají školy prázdniny. Během června, července a srpna počet návštěvníků pomalu klesá, protože teploty začínají klesat. Nejlepší dobou pro návštěvu hor se jeví období mezi červnem a srpnem, což je také doba nejvhodnější pro pěší turistiku i horolezectví, přestože jde o nejmokřejší měsíce roku. Časem vhodným pro provozování pěší turistiky je období od konce srpna do února, kdy tu panuje relativně suché počasí.
Ekvádor má dvě mezinárodní letiště. Jedno z nich, Mariscal Sucre, je od hlavního města Quita vzdálené téměř deset kilometrů a létají sem přímé linky z Evropy, například z Londýna. Let trvá necelých sedmnáct hodin. Do země se dá dostat i po moři, byť velmi omezeně. Cesta je přitom neúměrně dlouhá, trvá téměř tři týdny. Po souši můžete do Ekvádoru přijet hlavně z Kolumbie, z Peru je tato možnost velmi okleštěná. Mimo oficiální hraniční přechody je také kvůli dřívějšímu ozbrojenému konfliktu cesta mezi těmito dvěma státy relativně nebezpečná.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Existují státní a soukromá zdravotnická zařízení s velkými rozdíly v kvalitě poskytovaných služeb ve městech a na venkově. Pro poskytnutí první pomoci a následnou lékařskou péči a ošetření je nutné mít uzavřenou pojistku do zahraničí, jelikož veškeré léčebné úkony se hradí okamžitě, a to ve státních i soukromých zařízeních, bez ohledu na to, zda jde o ecuadorského nebo cizího státního příslušníka. Do Ecuadoru není vyžadováno zvláštní očkování, nicméně doporučujeme informovat se u lékařů. Také je doporučováno očkování proti tyfu a hepatitidě. Pro cestovatele do tropických oblastí země je vhodné očkování proti žluté zimnici a vybavení antimalariky, což nabývá na naléhavosti zejména v poslední době. V Ekvádoru totiž čas od času propuká ničivá epidemie malárie a horečky dengue. Poslední zahubila několik desítek lidí a postihla přes čtrnáct tisíc lidí.
Ecuador je rozvojová země ležící na rovníku, kde turista nalezne jak přímořskou krajinu tak krásné pohoří Andy. Není tu ale dostatečně vybudována infrastruktura pro rozvoj cestovního ruchu. Cestovatelé proto musí počítat ve většině případů pouze se základní úrovní služeb při přepravě a v hotelové infrastruktuře. Hotely jsou především ve velkých městech, v odlehlejších oblastech země je možnost zajištění kvalitnějšího ubytování velký problém. Vzhledem k malému počtu hotelů je dobré zamluvit si pokoj alespoň jeden týden předem. Ceny pokojů jsou přijatelné. V Ekvádoru existuje omezený počet kempů, informace vám podají turistické kanceláře v Quitu. Na Galapágách jsou dvě kempovací místa.
Ekvádor má výbornou kuchyni, ale stravování je stejně omezené jako ubytování v hotelu. Mezi speciality patří například llapindachos (palačinky s bramborovou kaší a sýrem). Restaurace, byť je tu příliš nepotkáte, jsou s obsluhou. Existují i přijatelné café-bary. Pije se v nich výborné pivo a mezinárodní alkoholické i nealkoholické nápoje, které jsou však neuvěřitelně drahé. Prodává se tu i skvělé chilské víno, rovněž velmi drahé. Národní nealkoholický nápoj se jmenuje Naranjilla a je to výtečný čerstvý džus s chutí mezi citrusem a broskví. Nejoblíbenějším místním tvrdým nápojem je Paico z čerstvého citrónu. Spropitné by se mělo pohybovat kolem deseti procent z účtované částky, především v lepších podnicích.
Nejlepším místem pro směnu peněz jsou banky a oficiální směnárny, v nichž však musíte počítat s vyšším poplatkem. Platit můžete bez problémů i dolary, které lidé mnohdy přijímají raději než místní měnu. Platební karty je možné využít pouze ve velkých hotelech a luxusních restauracích, nebo v hrstce zdejších bankomatů. Elektrické napětí je 110 V, 60 Hz.

DOPRAVA, ČAS

V případě cesty motorovým vozidlem je potřeba technický průkaz a řidičský mezinárodní průkaz. Čeští občané vstupující do země si obvykle zapůjčí vůz v místních půjčovnách, které mají veškeré dokumenty k dispozici včetně pojistek, vyžaduje se pouze mezinárodní řidičský průkaz. V Ekvádoru je řada půjčoven včetně renomovaných mezinárodních společností. Jezdí se vpravo. Stav silniční sítě je katastrofální také díky fenoménu El Nino, který zpustošil většinu komunikací a mostů, které zůstaly bez opravy. Dopravní značení na silnicích neexistuje, řidiči nerespektují dopravní předpisy. Silnice s pevným povrchem existují mezi metropolí Quitem a městy Guayaquil, Latacunga, Ambato a Riobamba.
Autobusy spojují všechna hlavní města země. Na lince mezi Quitem,Guayaquilem a většími městy je třeba předběžná rezervace. Autobusy jsou poměrně levným způsobem dopravy, ale nebezpečným, obzvláště v noci. Chaos na silnicích je obrovský a cestovatelé se navíc mohou stát obětí zločinu. Nejčastěji je čeká okradení, ale už se v autobusu přihodily i loupeže, únosy či znásilnění. Ve všech dopravních prostředcích je proto třeba dávat velký pozor.
Železniční doprava je v Ekvádoru pomalá, ale často nezapomenutelná. Například trasa mezi městy Quito a Guayaquil nabízí úžasné pohledy, protože lokálka se šplhá horami k nejvyšším místům a krásným panoramatům. Děti do tří let jedou zdarma, děti od jedenácti let za polovic. V Amazonii existuje několik splavných řek, jejichž využití však naráží na to, že je tato oblast pro cestovatele často uzavřená kvůli sporům s Peru. Vydlabané kánoe jsou častým dopravním prostředkem v oblastech velmi chudých na silnice – v džunglích i severozápadních pobřežních regionech. Městskou hromadnou dopravu ve městech Quito a Guayaquil zajišťují autobusy či minibusy. Letecká doprava spojuje desítky míst, letouny létají i na Galapágy. Jedná se ovšem o velmi drahý způsob dopravy. Časový rozdíl mezi Ecuadorem a ČR je v letním období plus sedm hodin, v zimním období plus šest hodin.

NEBEZPEČÍ

Doporučuje se využívat hotelové bezpečnostní schránky pro uložení cenností, cestovních dokladů a letenek a dále pořídit fotokopie dokumentů a letenek a originály podle možností uložit na bezpečném místě, nejlépe na konzulátu ČR. V případě krádeže je nutno se ihned obrátit na policii a sepsat příslušný protokolů pro likvidační řízení škody u pojišťovny. Při cestách do vnitrozemí konzultovat program s HK ČR a ponechat itinerář cesty. Hrozbou je vnitropolitická situace Ekvádoru, která zůstává nepřehledná a napjatá. Ministerstvo zahraničních věcí důrazně upozorňuje turisty, aby vzhledem k těmto skutečnostem zvážili cestu do Ekvádoru.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

COCA
Hrdé město na východě Ekvádoru, které často slouží jako výchozí bod k návštěvě národního parku Yasuni. Tento park je jedním z mnoha zelených zákoutí, které lákají cestovatele nezkaženou přírodou a vzácnou florou a faunou.
Národní park Yasuni je nejrozlehlejší chráněnou oblastí v Ekvádoru s jednou z nejvyšších úrovní biologické rozmanitosti na zemi. Je tvořen povodími několika řek a působivými lagunami, například Jatuncocha nebo Lagartococha. Dodnes tu žijí potomci divokých indiánských kmenů, které je však velmi těžké v jejich pečlivě střeženém teritoriu zastihnout, byť už si mnozí z nich na turisty zvykli a vidí v nich jednoduchou příležitost ke zbohatnutí. Mezi vzácné druhy v parku patří například říční delfíni, jaguáři a paviáni.

CUENCA
Třetí největší město země a jedno z nejkrásnějších míst Ekvádoru bylo založeno Španěly v roce 1557. Staré město tvoří kostely a domy z 16. a 17. století, kolem nichž je rozeseta většina hotelů, kteří z Cuency dělají příjemné místo ke strávení krátké dovolené. Cestovatelé však musí pamatovat na to, že zdejší obyvatelé jsou podstatně konzervativnější než v jiných ekvádorských městech, proto je vhodné střídmější oblečení i chování.
Pokud už máte dost koloniální atmosféry, kterou se Cuenca právem chlubí, můžete podniknout výlet do padesát kilometrů vzdálené pevnosti Inků Ingapirca. Jde o nejzachovalejší ekvádorskou stavbu z předkoloniální doby. Fascinující dílo dodnes budí úžas návštěvníků.

SALINAS
Město v nejzápadnějším koutu Ekvádoru působí velmi příjemným dojmem. Právě odtud se pořádají výlety do národního parku Machalilla. Park je jednou z několika mála dokonale zachovalých oblastí na pobřeží a je chráněna kvůli posledním suchým tropickým pralesům v Ekvádoru. Ve vyšších polohách se suchý tropický prales mění na vlhkou tropickou vegetaci. Kromě přírodního bohatství má Machalilla zajímavé archeologické oblasti, například Agua Blanca a údolí Buena Vista s důležitými pozůstatky mantesíské kultury. Ostrov La Plata je domovem ptáků, z nichž nejkrásnější je albatros. Zdejší fauna a flóra je velmi bohatá a rozmanitá, zahrnuje různé druhy nížinných tropických lesů, deštných pralesů a mnoho druhů savců. Mezi nejobvyklejší patří bíloocasí medvědi a paviáni.

QUITO
Hlavní město Ekvádoru se pyšní pověstí příjemného místa na planetě Zemi. Historie Quita se začala psát už před 12. stoletím, později se stalo metropolí severní říše Inků. V první polovině 16. století však do Quita pronikli dobyvační Španělé a guvernérem byl jmenován Gonzalo, bratr samotného uzurpátora Francisca Pizzara. O necelých deset let později vyrazila z Quita první z řady expedic, které měly najít slavné a bohatstvím přeplněné El Dorado. Marně.
Dnešní Quito je moderním městem, které ve svých žilách nezapře španělskou krev. Cestovatelé tu najdou široké třídy i romantická španělská náměstí s bohatě zdobenými kašnami. Nad městem se tyčí hrdá Pichincha, téměř pět tisíc metrů vysoká sopka, na kterou je úchvatný pohled prakticky z každého místa Quita.
Nejdůležitější stavbou ekvádorské metropole je však jezuitský kostel La Companía, údajně nejskvostnější a nejvelkolepější chrám v celé Latinské Americe. Základní kámen barokního kostela položili stavbaři na začátku 17. století, ale dokončen byl až po více než sto letech. Jeho zrod provázela snaha španělských dobyvatelů porobit si dosud svobodné indiánské obyvatelstvo nejen fyzicky, ale i duchovně. Katoličtí misionáři chtěli obrátit domorodé kmeny na svoji víru a k tomu potřebovali honosný svatostánek. Dosavadní chudé kostely a modlitebny už přestaly stačit. Nutno dodat, že La Companía je skutečně impozantní stavbou.
Stojí na Calle Garcia Moreno ve staré čtvrti Quita. Už na první pohled uchvátí návštěvníky bohatou venkovní fasádou, plnou točitých sloupů a krásných soch. Venkovní podoba je však jen pouhým odvarem toho, co cestovatele čeká uvnitř. Zlatou a červenou barvu nesou vnitřní stěny, nádherné fresky i oltáře, při jejichž stavbě stavitelé nešetřili ani nejvzácnějšími kovy. Podle strohých odhadů použili téměř sedm tun zlata, v tavících pecích proto musely skončit ty nejvzácnější umělecké poklady bohatých Inků. Právě z La Companía pochází jeden z nejvíce obdivovaných obrazů světa – Matka boží bolestná, která je dnes z trezoru Národní banky Ekvádoru vynášena jen při nejdůležitějších státních svátcích. V kostele jsou také uloženy ostatky Santa Marianity de Jesús, patronky Quita. Tato dívka z chudé španělské rodiny vždy pomáhala lidem v nouzi a když ve městě vypukl hladomor, vyměnila s Bohem svůj život za životy obyvatel Quita. Zemřela v roce 1645, svatořečená byla o tři staletí později.
La Companía je symbolem tzv. quitoské školy umění, která je proslulá bohatou výzdobou a prolínáním evropských a indiánských motivů. Ve stejném stylu stojí v Quitu i další kostely. V těsném sousedství La Companíi je kostel svatého Františka, o několik ulic dál kostel San Augustín, který však dnes slouží jako muzeum.
Ekvádorská metropole má však i další koloniální poklady i moderní budovy, jejichž výstavba je přísně kontrolována od roku 1978, kdy bylo Quito zapsáno do seznamů UNESCO. Staré centrum je plné nabílených budov s červenými střechami a koloniálních kostelů. Mezi velké zajímavosti patří klášter San Francisca ze 16. století, stejně stará katedrála, nádherně zachovalá alej La Ronda a El Panecillo – vršek, z něhož je báječný pohled na staré město a ohromnou sochu Panny Quita. Ve staré části města je mnoho slušných muzeí, působivých náměstí a najdete tu i staré indiánské tržiště na úpatí El Panecilla.
Avenida Amazonas, nádherná třída moderního Quita, je plná shonu a přímo láká k zastavení v některé z četných kaváren a pozorování zdejšího mumraje nad šálkem dobré silné kávy. Další zajímavou zastávkou je Vivarium v ulici Reina Victoria v novém městě, muzeum zasvěcené uznání a studiu ekvádorských plazů a obojživelníků. Z Quita se dají pořádat také výlety do nedalekého národního parku s nejaktivnější sopkou světa Cotopaxi. Vrcholky má pokryté sněhem a na první pohled spí, ale ve skutečnosti může kdykoliv začít soptit zlo a zkázu.

Rozloha: 283 560 km2
Počet obyvatel: 11,3 milionu
Hlavní město: Quito
(1,1 milionu obyvatel)
Úřední řeč: španělština, kečuánština
Náboženství: křesťanství
Měna: Dolar (USD) = 100 centů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •