Honduras – Honduraská republika

31.8.2014  |  Cestování

Území Hondurasu bylo objeveno na začátku 16. století Kryštofem Kolumbem a stalo se španělskou kolonií. Počátkem 19. století stát vyhlásil samostatnost, ale potom se stal součástí Spojených středoamerických provincií. Po definitivním osamostatnění byla část území okupována Velkou Británií. Ke konci 19. století došlo k přechodnému spojení se Salvadorem a Nikaraguou, potom stát čelil válkám s Nikaraguou. Většinu 20. století zemi provázely četné vojenské puče a povstání, situace se stabilizovala až v 90. letech.

KDY A JAK

Dobu návštěvy Hondurasu volte podle toho, jakou oblast chcete poznat. Pobřežní oblasti jsou po celý rok horké, avšak hornaté vnitrozemí může být velmi studené a deštivé, obzvláště mezi květnem a říjnem. Počítejte také s tím, že na pobřeží v karibské oblasti prakticky nepřetržitě prší. Pokud chcete zažít typické poutě, oslavy nebo karnevaly včetně toho nejslavnějšího v La Caiba, přijeďte mezi květnem a červnem.
Cesta do Hondurasu je poměrně komplikovaná, neboť přímé linky nelétají ani z londýnského či frankfurtského letiště. Proto je třeba letět do některého ze severoamerických měst, třeba do Miami, Houstonu nebo Los Angeles. Odtud létají některé americké společnosti nebo národní aerolinky Hondurasu na letiště u hlavního města Tegucigalpy. Cesta po moři je možná, byť se využívá zejména pro přepravu nákladu, ale je neúměrně zdlouhavá. Po silnici se dá do země přijet z okolních zemí, odkud sem jezdí i autobusy. Železniční spojení neexistuje.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Neexistuje dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče. Občané ČR, nacházející se přechodně v Hondurasu, mohou vyhledat lékařskou pomoc v urgentních případech. Pokud cizinec nedisponuje akceptovaným mezinárodním zdravotním pojištěním, musí být veškeré náklady na lékařské ošetření v plné výši uhrazeny. Ve většině případů je vyžadována platba na místě. V Tegucigalpě existuje několik zdravotnických zařízení se solidním standardem lékařské péče, z nichž většina udržuje nepřetržitou pohotovostní službu. Mimo hlavní město je hustota zdravotnických zařízení menší a jejich úroveň značně nízká.
Služby jsou v Hondurasu spíše na nižší úrovni, tomu také odpovídají ceny. Nenáročný turista bude potřebovat 10 USD denně, náročnější host musí počítat s trojnásobkem. Platit je možné v dolarech. Běžné kreditní karty (nejrozšířenější VISA nebo Mastercard) akceptují spíše lepší podniky, hotely a restaurace.
Slušné hotely jsou dostupné v Tegucigalpě a San Pedro Sule, kde jsou nižší ceny i kvalita. Ve venkovských oblastech je možné ubytování zajistit, ale počítejte se spartánskými podmínkami (podrobný seznam vám poskytne Instituto de Turismo, Edificio Europa, 5to Piso, Colonia, San Carlos, Avenida Ramon Cruz, Tegucigalpa, Honduras, tel: 2222124, 2226621). Nocování pod širým nebem se rozhodně nedoporučuje.
Stravování je snadné ve velkých městech, největší výběr restaurací a barů je v hlavním městě Tegucigalpě. Mezi typická jídla patří curiles (mořské dary) a placky tortillas. Často se podává čerstvé ovoce, mango, ananas a banány. Vodu doporučujeme kupovat balenou. Elektrické napětí se liší podle oblastí, někde je 110 V, 60 HZ, někde 220 V, 50 HZ.

DOPRAVA, ČAS

Pokud hodláte po Hondurasu jezdit vozidlem, potřebujete náš i mezinárodní řidičský průkaz. Půjčovny jsou ve velkých městech, ale většinou nenabízejí příliš kvalitní vozový park a navíc jsou velmi drahé. Stav silniční sítě je katastrofální, protože na údržbu nejsou peníze a země je stále ještě otřesená hurikánem Mitch. Důsledkem jsou zničené mosty, stržené značení a příliš pomalé opravy, které ztěžují deště. Jediné silnice s pevným povrchem, ale mizerně udržované, jsou mezi velkými městy. Během období dešťů je úřady nechávají zavřít kvůli sesuvům půdy a kamení. Dopravu po honduraských silnicích ztěžuje nedostatek světel a dopravních značek. Zdejší řidiči jezdí i po setmění bez světel a často opilí, dopravní předpisy se příliš nedodržují a přes cestu neustále přebíhají zvířata a lidé. Jako nejnebezpečnější jsou udávány čtyři úseky: Tegucigalpa až Choluteca kvůli ostrým zatáčkám, El Progreso až La Ceiba kvůli obrovskému množství zvířat na silnici a chatrným mostům, Limones a Olancho až La Union kvůli častým silničním zločinům a Tegucigalpa až Copan kvůli katastrofální silniční síti.
Příliš bezpečnější však není ani ostatní doprava. Autobusy sice jezdí často do mnoha měst, ale jsou přecpané i špinavé, zato levné. První vyjíždějí za úsvitu a poslední odpoledne. Železniční síť je zničená hurikánem Mitch, vlaky jsou pomalé a nemusí vždy fungovat. Lodě, ač nepříliš kvalitní, jsou běžné u pobřeží Karibiku. Taxikáři jezdí bez taxametrů a turisty se snaží ošidit. Domácí letecká doprava obsluhuje řadu měst, ale je drahá. Zato pro stopaře je Honduras zemí zaslíbenou. Zejména na venkově rádi staví řidiči kamiónů. Čas je minus sedm hodin.

NEBEZPEČÍ

Honduras patří mezi země s vysokou mírou obecné kriminality, v posledních letech jsou časté i únosy majetných osob. Turistům je doporučováno dodržovat zvýšené bezpečnostní opatření, hlavně ve velkých městech. Dále se doporučuje dodržovat některé základní zásady: uschovat cestovní pas a další doklady, letenku a další v hotelovém trezoru a cestovat pouze s fotokopií pasu a minimem finanční hotovosti, nenosit šperky, dávat pozor na cenné věci – videokameru, fotoaparát, parkovat na hlídaném parkovišti, nenechávat nic v autě, nebrat stopaře, jezdit vždy se zamčenými dveřmi a zavřenými okny, objednávat taxi prostřednictvím recepce.
Násilné zločiny se v poslední době stupňují ve městech San Perdo Sula a Tegucigalpa, kam se po útoku hurikánu Mitch stáhli lidé bez střechy nad hlavou a bez práce. V Hondurasu existují ozbrojené zločinecké bandy, které se soustřeďují na turisty. Nebezpečí hrozí už na letišti, kde operuje mafie vyzbrojená mobilními telefony, jejíž členové si vytipují oběť s velkými batohy a zavazadly, sledují ji a na příhodném místě přepadnou. Tento zločin často končí smrtí oběti.
Velmi nebezpečné jsou také silnice, zejména v severních oblastech země. Ozbrojené loupeže tu jsou bohužel na denním pořádku. Například v roce 1999 byl na jedné z hlavních tras ze San Pedro Sula do Guatemaly unesen autobus s turisty. Únosci jej odvezli mimo lidnatou oblast, pasažéry okradli a ženy znásilnili. Častým terčem zločinců je i Panamerická dálnice. Pověstí nejnebezpečnějšího místa Hondurasu se pyšní oblast Olancho, byť není turistickou destinací. Ozbrojené útoky na autobusy, střelba na soukromá vozidla a vraždy, k tomu všemu dochází zejména mezi městy Limones a La Union.
Policie má v boji se zločinem jen málo zkušeností, nepříliš kvalifikovaný personál a zastaralé vybavení. Ačkoliv vláda počítá s větším přílivem peněz pro policii, nákupem nutného zařízení i zřízením speciálních jednotek, například turistické policie, zůstává schopnost národní policie odolávat zločinům limitovaná.
Samostatnou kapitolou v bezpečnostní charakteristice země zůstávají neoznačená minová pole po obou stranách hondurasko-nikaragujské hranice, pozůstatek krvavé války. Cestovatelé by proto měli být v těchto oblastech extrémně opatrní a omezit cestování jen na hlavní dopravní tepny a křižovatky.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Copan
Překrásná vesnice s dlážděnými uličkami kolem bílých domů s charakteristickými červenými střechami se nachází pouhý kilometr od slavných stejnojmenných mayských ruin. Vesnička má malebný koloniální kostelík a všude je cítit příjemná míruplná atmosféra. Archeologická místa při ruinách jsou návštěvníkům přístupná denně a zahrnují Stelae of the Great Plaza s portréty panovníků Copanu z roku 613, kulaté náměstí, schodiště s hieroglyfy a Akropolis, kde se nacházejí vzácné řezbářské tváře zobrazující šestnáct vládců Copanu. Hodinu jízdy od vesnice navíc nabízejí příjemnou relaxaci horké termální prameny. Leží tady i malebná horská vesnička Santa Rita de Copán s překrásným náměstí a koloniálním kostelem.

Tegucigalpa
Metropole Hondurasu je pulsujícím městem v rozlehlém údolí. Leží téměř tisíc metrů nad mořskou hladinou, město obklopují romantické vrcholky hor a panuje tu svěží klima. Název Tegucigalpa znamená v místním nářečí Stříbrná hora. Město se tak jmenuje už od založení na konci 16. století, kdy tu Španělé odstartovali tradici významného důlního centra. Místní obyvatelé říkají městu zkráceně Tegus, což těší především nás cizince, když s vyslovováním celého názvu míváme jisté problémy.
Tegucigalpa se stala hlavním městem země v roce 1880 a o necelých šedesát let později byla i čilým centrem obchodu, protože tu začalo fungovat tržištní centrum Comayaguela. Srdcem města je kopulovitá katedrála z 18. století, v jejíž barokních interiérech máte možnost spatřit také vzácná umělecká díla. Centrální park před katedrálou je jakýmsi rozcestníkem města, které se pyšní mnoha dalšími vzácnými památkami – budovou staré university a dnes Muzea umění Antiguo Paraninfo Universitaria, moderním Palacio Legislativo postaveném na kůlech, budovou Casa Presidencial a kostelem Iglesia de San Francisco z 16. století.
Městem protéká Río Choluteca. Ve východní části města za řekou se rozkládá Comayaguela, chudá a špinavá tržištní oblast se stanicemi dálkových autobusů i levnými hotely. Pokud se tady rozhodnete nocovat, pamatujte na to, že oblast není příliš bezpečná a v noci je rozumné nevycházet. Nejlepší z levných hotelů jsou v okolí El Ray a autobusové stanice Aurora, kde najdete i celou řadu levných čínských restaurací. Třídy Boulevard Morazán a Avenida Juan Pablo II. jsou pak známé svým rušným nočním životem.

Trujilo
Ač malé, hrálo městečko významnou roli v historii Hondurasu. Rozkládá se na širokém výběžku Bahía de Trujill a je proslulé především pohádkovými plážemi, háji kokosových palem a vlídným mořem. Přestože se těší pověsti jednoho z nejlepších karibských plážových měst, nejsou tu obvyklé davy turistů s výjimkou každoročního festivalu na konci srpna.
Stranou od přitažlivých pláží leží pevnost ze 17. století, hrob Williama Walkara a Museo Arqueológico s expozicemi nabízejícími lačným turistů mnohé z důležitých archeologických nálezů v okolí. Na západě leží Barrio Cristales, místo proslulé hudbou, tancem a veselím.

Rozloha: 112 090 km2
Počet obyvatel: 6 milionů
Hlavní město: Tegucigalpa (800 tisíc obyvatel)
Úřední řeč: španělština
Náboženství: křesťanství
Měna: Lempira (HNL) = 100 centavů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •