Indie – Indická republika

31.8.2014  |  Cestování

Indie je zvláštní zemí, jejíž nejstarší historii provázejí pokusy o sjednocení, které však bylo neustále střídané opětovným dělením. Významnější sjednocení má na svědomí až mongolská dynastie Velkých Mughalů. Současně se v zemi začínají usazovat evropští obchodníci, postupem času se Indie stává kolonií Francie, kterou posléze vystřídá Británie. Ta se v zemi drží i během 1. světové války.

V této době ale získávají na vlivu protibritské nálady podporované významnými osobnostmi (Gándhí). Za 2. světové války si Indie zachovává neutralitu, byť se netají svou sympatií k Japonsku. Po válce se moc dostává mezi lidi, země je rozdělena mezi islámský Pákistán a Indickou unii, která zahrnuje na pět set knížectví. Začleňování těchto státečků probíhá až do toku 1950, kdy je oficiálně vyhlášena Indická republika. Pak zemí otřásají vojenské střety s okolními státy, například s Pákistánem či s Čínou, se kterou má Indie nevyřízené účty kvůli její násilné anexi Tibetu. Dodnes jsou v Indii silné snahy různých separatistických hnutí.

KDY A JAK

Indie je krásnou zemí s úchvatnou přírodou a památkami, z nichž nejslavnější je Tádž Mahal. V dubnu až červnu, kdy je suché a velmi horké počasí, je vhodné poznávat Himaláje, Kašmír a hory jižní Indie. Červen až srpen na severu nebo prosinec na jihovýchodě je ve znamení vytrvalých dešťů. Říjen až listopad je vhodný pro pobyt v horách severní Indie, zato listopad až březen je ideální pro poznávání celého zbytku země.
Mezi Indií a Pákistánem je jen jeden hraniční silniční přechod Lahore (Wagah) – Amritsar (Atari), železnice cestující nepřepravuje. S ohledem na bezpečnostní situaci na severovýchodě Srí Lanky byla přerušena lodní osobní doprava mezi Indií a Srí Lankou. Doporučuje se použít k cestě na Srí Lanku letecké spojení. Pozemní spojení mezi Indií a Nepálem je závislé na počasí a ročním období – jde o oblast častých záplav v monzunovém období (červen až srpen), mimo záplavové oblasti jsou přechody Biratnagar a Jaynagar. V případě cestování do Indie po souši přes Írán a Pákistán se doporučuje požádat o íránská a pákistánská víza na více vstupů už v Praze. Úplně nejlepším způsobem dopravy do Indie je letecká cesta do Dillí, Kalkaty nebo Bombaje, například přes švýcarský Curych.

NEMOCNICE, SLUŽBY

V Indii existuje síť soukromých i státních zdravotnických zařízení. Ošetření ve státních zařízeních je sice bezplatné, zato často nekvalitní. Návštěvu takových zařízení nebo dokonce hospitalizaci nelze doporučit. Soukromá zdravotnická zařízení vyžadují zaplacení úkonu ihned po jeho provedení, ať již se týká první pomoci, drobného ošetření nebo náročnější operace. Zahraniční zdravotní pojištění zpravidla není akceptováno. Proto je nutné, aby turisté (především v odlehlejších oblastech) byli vybaveni odpovídající hotovostí, neboť přijímání kreditních karet je spíše výjimkou. Cestující, zejména ti s probíhajícími nebo pravděpodobnými zdravotními problémy, by se přesto měli před cestou do Indie zdravotně připojistit a konzultovat s příslušnou pojišťovnou možnost zpětného proplacení nákladů za ošetření, léky, léčení či hospitalizaci (oproti předložení příslušných dokladů).
V některých turisticky atraktivních místech místní „podnikatelé“ nabízejí ubytování cizincům zdarma oproti předložení platného dokladu o zdravotním pojištění pro cesty do zahraničí. Cenu za ubytování pak podnikaví Indové deklarují jako hospitalizaci a vymáhají ji na příslušných pojišťovnách. V tomto případě se jedná o zneužití pojistky ze strany pojištěnce se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Zdravotní pojišťovny v ČR o některých těchto podvodných zařízeních (například v Ágře) vědí, a proto využití takových lákavých nabídek ubytování občanům ČR nedoporučujeme.
Před odjezdem do Indie se doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, proti poliomyelitidě a virové hepatitidě typu A, při delším pobytu i proti typu B, popřípadě proti meningokové meningitidě a japonské encefalitidě. V době epidemií cholery se doporučuje i očkování proti choleře, zejména při cestování po venkovských oblastech. Každý by si měl zkontrolovat platnost očkování proti tetanu. Značné je riziko nákazy malárií (kromě velkých měst a indických států Himáčalpradéš, Džammú a Kašmír, Sikkim). Je proto třeba se chránit před komáry, jež onemocnění přenášejí. Jinak se doporučuje chemoprofylaxe chlorochinem v dávce 300 mg báze jednou týdně v kombinaci s proguanilem v dávce 200 mg jednou denně. Je také možné pohotovostní samoléčení meflochinem (Lariam).
Velkým problémem cizinců jsou průjmová onemocnění. Zpravidla se jedná o tzv. cestovní průjem, jenž se dostavuje čtvrtý až pátý den po příjezdu do Indie. Pokud po 2 až 3 dnech neustane, je třeba vyhledat lékaře, neboť by se mohlo jednat o amébózu (včetně jaterního abscesu) nebo baciliární dyzenterii, častá je též lamblióza a na venkově cholera. Vzhledem k nebezpečí infekčního onemocnění se doporučuje pít zásadně nápoje z uzavřených lahví či krabic. Voda z řek, rybníků i veřejných vodovodů je kontaminována nebezpečnými látkami. Doporučuje se vyvarovat se sladkostí prodávaných na ulici, veškeré ovoce a zeleninu pečlivě omývat, nepít nápoje s ledem. V období od listopadu do května se zvláště v severní Indii (včetně Dillí a okolí) vyskytuje meningokoková meningitida.
Vážným problémem je v Indii vzteklina. Vzhledem k značnému riziku nákazy se doporučuje chránit se před volně pobíhajícími psy. V pohraničních oblastech sousedících s Tibetem a Nepálem existuje v době od srpna do listopadu riziko nákazy japonskou encefalitidou, ta se vyskytuje i na nejjižnějším cípu Indie v době od března do května. Místní obyvatelstvo je nakaženo různými tropickými nemocemi, jež jsou přenosné i na cizince (např. horečka dengue). Pobyt v terénu je spojen s nebezpečím uštknutí jedovatými hady. Značné je riziko nákazy HIV. Například v Bombaji je HIV pozitivních téměř padesát procent prostitutek a jedno procento dárců krve.
Služby jsou na nízké úrovni. Ubytování je nekvalitní, výjimkou jsou pětihvězdičkové drahé hotely ve velkých městech a turistických střediscích. Hotely a ubytovací zařízení jsou soustředěny především ve větších městech a známých turistických centrech, v přírodních rezervacích a v horách jsou častější bungalovy a lodge. Ceny se pohybují od 2 až 3 USD do několika set USD, platby by měly být uskutečněny ve volné měně. Některé hinduistické a buddhistické kláštery poskytují bezplatné ubytování a sikhské gurudwary i stravu. Kempink v Indii není běžný.
Ceny základních potravin jsou na stejné úrovni jako v ČR. U potravin jsou státem stanoveny maximální maloobchodní ceny, které se mohou v jednotlivých svazových státech lišit. Maximální cena (Maximum Retail Price) je vytištěna na obalu. Dovážené zboží je předražené. Až na výjimky neexistují obchody typu supermarket. Ceny v průměrných restauracích jsou nižší. Strava je hlavně vegetariánská, často silně kořeněná. Doporučuje se vyzkoušet indická jídla ještě před cestou v některé indické restauraci v ČR. Ne každému indická strava vyhovuje. Indie patří mezi země s nejznečištěnějším životním prostředím na světe. Kontaminována je i voda. Z nejlevnějších nápojů je zpravidla chutná a bezpečná citronáda Fresh Lime Soda, jinak se doporučuje pít vodu či jiné nápoje dodávané v plastikových lahvích či krabicích. Alkohol je k dostání pouze ve zvláštních k tomu účelu zřízených prodejnách nebo ve vybraných restauracích. V indickém svazovém státě Gudžarát je zavedena přísná prohibice. Alkohol se nesmí prodávat a pít na veřejných místech vždy první a sedmý den v měsíci (ve státě Rádžastán vůbec nikdy) a často i o svátcích. Tyto dny jsou tzv. Dry Day.
Doporučuje se nebrat natržené peníze, nikdo je nebude chtít vzít zpět. Díry od sešívačky uprostřed bankovek však nikomu nevadí. V případě nedostatku peněz existuje několik způsobů rychlého finančního transferu z ČR do Indie (např. služby Western Union, American Express, Thomas Cook apod.). Dodávka elektřiny je v Indii velký problém a v některých venkovských lokalitách dosud není zavedena. Výpadky proudu jsou každodenním jevem. S tím souvisí skutečnost, že indické domácnosti zpravidla nejsou vybaveny chladničkami.
Místní turistické brožury a materiály jsou značně zkreslující, často obsahují zastaralé a neúplné údaje. V Indii neexistují telefonní budky, ale telefon je k dispozici většinou na poštách, v obchodech, hotelech a vždy je domorodci obsluhován. Telefonní „obchod“ je označen černým nápisem na žlutém podkladě, a to v případě možnosti meziměstského volání „STD“ a v případě možnosti mezinárodního spojení „ISD“. Telefonní „obchody“ se vyskytují téměř ve všech vesnicích po celé Indii a kromě telefonu jsou vybaveny i faxem. Použití telegrafu se nedoporučuje, je nespolehlivé.
Indové se nerozčilují. Na žádosti odpovídají kladně, na stížnosti No problem. Většina z nich je na peníze, i když to nepřipouští. Lidský život pro ně nemá takovou cenu jako pro nás, proto nechápou některá hygienická, zdravotní nebo bezpečnostní opatření cizích turistů. Chudí a nevzdělaní Indové mají pocit, že všichni lidé s bílou pletí jsou bohatí. Dávat bakšiš žebrákům na ulici ve městě se nedoporučuje. Elektrické napětí je 220 V, 50 Hz.

DOPRAVA, ČAS

Co se týče automobilové dopravy, je velmi nebezpečná. Jezdí se vlevo. Hlavní cesty a dálnice jsou mimo velká města špatně udržovány a neustále plné. Hlavní cesty nemají více než dva pruhy, vodorovné značení pruhů buď neexistuje nebo je jen slabě vidět. Naprosto chybějí adekvátní dopravní značky nebo upozornění. Těžké nákladní automobily, včetně kamionů a autobusů, motocykly, chodci i dobytek se běžně vyskytují na všech silnících i na dálnicích (tzv. national highway). Cestování v noci je hazard. Cestovat do Indie vlastním motorovým vozidlem v žádném případě nedoporučujeme. V případě cesty je nejdůležitější si pamatovat, že viníkem dopravní nehody je zpravidla ten, kdo má nabouraný předek vozidla. Půjčování aut je v Indii možné, ale lepší je pronajmout si automobil s řidičem, který zná místní specifika, cena se prakticky neliší.
Rychlá je železniční doprava, ale podobně jako silniční má vysokou nehodovost. V železniční dopravě doporučujeme využít možnosti zakoupení zlevněného jízdného pro cizince, tzv. Indrail Passes, k dostání na letištích a hlavních nádražích nebo u největších cest.kanceláří, na neomezený počet cest s platností až 90 dní ve třech třídách. Ve vagónech je však většinou hlava na hlavě a cestování je velmi úmorné.
V Indii existuje poměrně hustá autobusová síť. Její použití je relativně levné, ale vzhledem ke stavu indických silnic toto cestování není příliš pohodlné. Je nutno věnovat pozornost balení zavazadel, neboť ta se přepravují na střeše autobusu a hrozí možnost krádeže. V taxislužbě platí fixní ceny stanovené místní vyhláškou. Taxikáři je však zpravidla nechtějí dodržovat a po cizincích žádají sumy několikanásobně vyšší. Proto lze doporučit systém tzv. Prepaid Taxi, kdy se cena taxi platí předem. Tento systém funguje na všech mezinárodních indických letištích. Jinak by měli turisté žádat natáhnutí taxametru, jinak platí smluvní cena stanovená taxikářem. Pozor, částka, kterou taxametr ukazuje, neodpovídá částce, jež bude požadována. Žádejte převodní tabulku, kterou musí mít každý taxikář u sebe. Doporučujeme zeptat se místních lidí, za jakou cenu se lze do žádaného místa taxíkem dostat. Je také dobré během cesty sledovat na mapě cestu, neboť se nezřídka stává, že taxikář jede úplně opačným směrem, než kam by měl jet. Z hlediska bezpečnosti je mnohem lepší jet automobilem než rikšou.
Nejbezpečnějším druhem dopravy v Indii je doprava letecká. V Indii existuje mnoho soukromých leteckých společností a dvě státní: Air India a Indian Airlines. Ceny jsou regulovány státem, pro cizince platí vyšší ceny než pro Indy. Ceny letenek jsou u různých leteckých společností přibližně stejné. Jako nejlepší byla několikrát za sebou vyhodnocena indická letecká společnost Jet Airways. Společnost Indian Airlines nabízí cizincům za 500 USD službu Discover India, což je okružní letenka, na níž je možné libovolně cestovat po Indii touto leteckou společností během 21 po sobě jdoucích kalendářních dnů. Podmínkou však je, že cizinec si musí naplánovat nějaký okruh, pokud se tedy vrátí do místa, ze kterého už jednou vyjížděl, platnost letenky končí. V Indii je v zimě o čtyři a půl hodiny více, a v létě o tři a půl hodiny více.

NEBEZPEČÍ

Indie je pro Evropany bezpečná země. K největšímu počtu okradení turistů dochází v levných hotelích, ve vlacích a při pouliční směně valut. V některých místech Indie, především v Kašmíru a ve velkých městech v době voleb, je však nutno mít se na pozoru před teroristy. Ministerstvo zahraničních věcí důrazně žádá občany na soukromé cestě, aby se vyvarovali cest do Kašmírského údolí v indickém svazovém státě Džammú a Kašmír. Každoročně zde dochází k případům zastřelení cizích turistů a mnoha dalším nebezpečným situacím, z nichž nejčastěji se jedná o zadržování jako rukojmí. Ve zmíněném státě není teroristickým násilím dotčena oblast kolem Ladakhu (Lehu). Jinak město Šrínagar, Kašmírské údolí a Džammú nadále zůstávají nebezpečnými místy, kde pokračují teroristické aktivity a násilné občanské nepokoje. Sporadické násilné incidenty etnických povstaleckých skupin, včetně výbuchů bomb v autobusech a vlacích, jsou hlášeny z indických svazových států Ásám, Manipur, Nagaland, Tripura a Meghalája. Občané ČR by tímto územím neměli cestovat mimo velká města a v noci. Ve zmíněných oblastech operují indické ozbrojené bezpečnostní jednotky, které sem vyslala ústřední indická vláda. Situace na indo-pákistánské hranici je velmi napjatá, především v oblasti Kašmíru. Je zakázáno fotografování vojenských zařízení, nádraží, mostů a letišť.
V roce 1985 přijatý zákon o omamných drogách a psychotropních látkách znamená zejména posílení kontroly zneužívání omamných drog, zpřísnění trestního postihu především za nepovolený obchod s omamnými látkami a zvýšení trestního postihu za trestné činy spojené s pašováním a zneužíváním omamných drog, včetně zavedení trestu smrti za opakované spáchání některých trestných činů a za trestné činy, při kterých množství omamných drog přesahuje stanovený limit. Za nedovolený obchod s omamnými drogami a psychotropními látkami, který znamená mimo jiné pěstování rostliny koka nebo sběr její libovolné části, činnost spojenou s výrobou, zpracováním, držením, prodejem, nákupem, přepravou, schraňováním, ukrýváním, používáním nebo spotřebou, dovozem a vývozem do a z Indie nebo přepravou přes území Indie, či za zpracování těchto látek, pokud se nejedná o činnost k lékařským nebo vědeckým účelům, činnost povolenou úřady a v souladu s platnou licencí nebo povolením, a vývoz stébel máku k dekorativním účelům, hrozí zpravidla trest odnětí svobody na 5 až 20 let spolu s pokutou do 50 až 200 tisíc INR nebo i vyšší. Za nezákonné držení malého množství libovolné omamné drogy nebo psychotropní látky pro osobní spotřebu se stanovuje trest několikaměsíčního odnětí svobody, popřípadě i s pokutou. Důkazní břemeno o tom, že držená látka měla být určena k osobní spotřebě, a ne na další prodej nebo šíření, leží na osobě, v jejímž držení byla látka zjištěna. Za opakované spáchání, pokus o spáchání, úmysl spáchat nebo spoluúčast na spáchání některých trestných činů je možné uložit i trest smrti.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

Pitná voda není ve většině případů vhodná pro Evropany. Nejbezpečnější je voda minerální nebo převařená. Doporučuje se vyvarovat se sladkostí prodávaných na ulici, omývat ovoce a zeleninu, nepít nápoje s ledem.

Při cestě do Indie přibalte bavlněné oděvy, kšiltovku či šátek a sluneční brýle s UV filtrem. Do posvátných chrámů není povolen vstup s odhalenými rameny a koleny. Proto dbejte na to, aby váš oděv měl delší rukávy a dlouhé nohavice.

Indická kuchyně je proslulá používáním kari a pálivých ingrediencí. Národním jídlem je tu rýže s kari, stejně jako na blízké Srí Lance. V restauracích často prodávají grilované jehněčí Rogan Josh, kořeněné mleté maso v jogurtu Gushtaba a kuřecí maso v rýži s pomerančovou příchutí Biryiani. Pije se čaj, specialitou je kokosové mléko, pivo a brandy. Spropitné by se mělo pohybovat kolem deseti procent.

Typických suvenýrů si můžete v Indii koupit mnoho, například hedvábí, šperky, ručně tkané koberce, kožené výrobky, oblečení, ručně řezané výrobky ze dřeva či ručně malované obrázky s indickou tématikou.

Nejčastěji se v Indii domluvíte anglicky, tímto jazykem tu totiž vládne poměrně velká část obyvatelstva. Mimo angličtinu se nejvíce používají domorodé jazyky, například Hindi, Urdu, Punjabi nebo Bengali.

Horolezectví je možné v Indii provozovat jen na základě povolení vystaveného Indickou horolezeckou nadací. Povolení je vydáno pouze za podmínky, že se žadatel písemně zaváže, že v případě vyslání helikoptéry na pomoc v nouzi uhradí náklady až do výše 6.000 USD. Adresa nadace: Indian Mountaineering Foundation, Benito Juarez Road (opp. Anand Niketan), New Delhi – 110 021, Republic of India. Podle dosavadních zkušeností neodpovídá nadace faxem, ale dopisem, takže doručení odpovědi do ČR zabere minimálně týden. Podle indických předpisů je každá horolezecká skupina (i jednotlivec) povinna oznámit itinerář a osobní údaje všech českých účastníků na velvyslanectví ČR v Dillí.

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Bombaj
Druhé největší město země je domovem více než deseti milionů lidí. Bombaj znamená pro Indii hodně – je nejvýznamnějším hospodářským centrem a důležitým přístavem, kam každý den proudí zboží z celého světa. Město na poloostrově Salsette se pyšní také pestrými dějinami.
Koloniální část bombajské historie se začala psát už na konci 15. století, kdy sem poprvé připluli portugalští námořníci. Díky obratné diplomacii se jim podařilo získat území pod vlastní správu. V té město zůstalo do 17. století, kdy oblast získali Britové. V 18. století se však Bombaje zmocnila mocná Východoindická společnost, která začala s vysoušením močálů a během let vybudovala z Bombaje nejdůležitější obchodní základnu. V dalších letech přístavní město vzkvétalo nejvíce – Bombaj si zvolil za sídlo biskup a v polovině 19. století tu vyrostla první univerzita.
Dnešní Bombaj je sice plná lidí, ale památek tu není tolik, kolik by se na tak významné město slušelo. Nejznámější je Brána Indie, téměř třicet metrů vysoký vítězný oblouk. Byl postaven v roce 1911 a oslavuje britského krále Jiřího V., který právě tady poprvé vkročil na indickou půdu těsně před svou korunovací indickým císařem.
Mystickým místem jsou proslavené Věže mlčení. Jedná se o pět tajemných plošin, kam jsou rituálně kladena mrtvá těla významných osobností. Po dlouhém ceremoniálu jsou ponechána napospas přírodě a v drtivé většině případů se stávají kořistí supů, kteří nad těly krouží v děsivém tichu.
Není snad jediný návštěvník Bombaje, který by během prohlídky města vynechal Visuté zahrady. Působí svěžím dojmem a je z nich fantastický pohled na město. Mezi další známé památky patří chrám Mumbadevi z 18. století a univerzitní věž Rajabaj.
Moderním centrem Bombaje je City of Bombay. Ostré zlomy, sklo a železobeton, tak lze v kostce shrnout podobu nejnovější čtvrti. Tady sídlí ve vysokých mrakodrapech důležité firmy, banky i zahraniční zastoupení rejdařských společností. Tady se nacházejí i nejlepší hotely a restaurace. Pravý Bombaj je však někde úplně jinde.

Dillí
Lidnatá metropole Indie je kupodivu až třetím největším městem země, přesto je právem jejím srdcem. Dillí (Staré a Nové Dillí) se rozkládá po obou březích řeky Jamuny a první zmínky o něm jsou datovány do 2. století před naším letopočtem. V 11. století sem přišli muslimové, za jejichž vlády získalo Dillí podobu arabského města. Až do 16. století žilo město velmi těžce – k moci se dostávali různí panovníci, každý dal městu něco dobrého, ale i zlého. Staré stavby byly bořeny na počest nového vládce, nové byly stavěny, protože neměl kde bydlet. Období klidu zažilo Dillí teprve v polovině 17. století, kdy vyrostlo do velikosti i krásy. O století později však město dobývá perský regent, kořistí se stává nejen obrovské bohatství z honosných domů, ale i proslulý diamant Koh-i-noor.
Na začátku 19. století do dnešní metropole vnikají Britové, jejichž přítomnost však lidem příliš nevoní. V roce 1857 se bouří a opevňují nejstarší část města. Vzpoura však dlouho netrvá a roku 1911 sem Britové definitivně přenášejí všechny nejdůležitější instituce. Po vyhlášení samostatnosti se Dillí stává metropolí nové a mladé Indie.
Dnešní Dillí se dělí na starou a novou část. Ve starých čtvrtích žijí lidé v nízkých domech a v nepředstavitelné bídě, zatímco v nové zástavbě kvete bohatství a úspěch. Nejkrásnější stavbou je Červená pevnost ve Starém městě. Je postavena z červeného pískovce, který jí přinesl také jméno – Lal Qila. Pochází ze 17. století, desítky tisíc dělníků ji vystavěly pro císaře Šáhdžáhána, který chtěl do Dillí z Agry přenést královský stolec.
Červená pevnost je mohutnou stavbou plnou starých paláců, z nichž bohužel jen některé přežily zub času a vandalismus koloniálních úřadů. Zachovány jsou například audienční sály Diwan-i-Am a Diwan-i-Khas. Zatímco první z nich byl určený pro veřejné schůzky a stovky lidí v něm mohly osobně přednést prosbu vladaři, druhý sloužil pouze k poradám vládce s odborníky. Nápis na zdi Diwan-i-Khas dokumentuje, co si Šáhdžáhán o pevnosti myslel: Pokud existuje ráj na zemi, tak je to zde, zde a jen zde.
Šáhdžáhán je tvůrcem i další významné stavby – mešity Jami Masjid. Mohutná budova je největším muslimským svatostánkem v Indii a nachází se poblíž Červené pevnosti. Stejně jako pevnost je postavena z červeného pískovce. Má tři kupole, dva minarety a východní část sloužila výhradně císaři, který tu měl i vlastní galerii.
Nedílnou součástí Starého města je i Chandni Chowk (Stříbrný trh), který údajně založila v roce 1648 dcera císaře Šáhdžáhána. Tržiště funguje dodnes, takže tu můžete ve změti klikatých uliček nakupovat koření, typická indická sárí i suvenýry. Holiči tady zákazníky zbavují přebytečných vousů, kejklíři jim předvádějí své kejkle a pouliční umělci malují výjevy z indického života. Na východě Dillí se nachází soubor pohřebních míst, kde byly zpopelněny ostatky mnoha slavných osobností, například Mahátma Gándhího.
Nové Dillí vybudovali Britové. Má široké bulváry, parky i rezidenční čtvrti. Významné banky tu mají své pobočky a mezi bohatými Indy je to vyhlášená adresa. Mnozí z nich tu vlastní luxusní byty. Reprezentativní třídou je Raj Path s butiky světových značek.
Jihovýchodně od metropole leží Jaipur, růžové město s necelým milionem obyvatel. Proč růžové? Protože fasády domů nesou přesně tuto barvu. Jaipur založil v 18. století vládce Sawai Jai Singha II., který sem přestěhoval královský stolec. Později tu vládla Jaipurská dynastie, jeden z nejbohatších rodů celé Indie. Staré město obklopují mohutné hradby se sedmi branami, uvnitř je impozantní Městský palác. Symbolem města však je Palác větrů z 18. století, který dokumentuje význam Jaipuru. Krásnou památkou je také observatoř Jantar Mantar. Někdy se jí říká také Jantarová pevnost.
Jižně od Dillí je další skvost Indie – starobylé město Agra. První zmínky o Agře pocházejí ze 3. století, v 16. století se stala metropolí Indie. Největší památkou je pevnost Agra. Má téměř 500 jednotlivých staveb. V jedné z nich zemřel v domácím vězení, kam ho uvrhl vlastní syn, mogul Šáhdžáhán. Z oken zamřížované cely koukal rovných devět let na svůj skvost – bájný Tádž Mahal.
Tádž Mahal, impozantní stavbu s vysokými minarety, zná asi každý. Jeho zrození už tak známé není. Když roku 1629 zemřela manželka Šáhdžáhána, znamenalo to začátek jeho dvouletého trápení. Podle pověsti mu dokonce zbělely vlasy, jak se soužil. Pak se mogul rozhodl postavit milované ženě hrobku a zároveň památník, jaký svět ještě neviděl. Tádž Mahal. Stavba trvala rovných 22 let a podílelo se na ní 20 tisíc dělníků.
Monumentální pomník krásné manželce je postaven z mramoru, který sem byl dopraven ze 300 kilometrů vzdáleného lomu. Do povrchu stavby jsou vloženy tisíce drahokamů a polodrahokamů, k výzdobě byl použit černý mramor. Kdysi byly jednotlivé části interiéru ze stříbra a zlata, ale zloději mnoho z nich rozkradli. Krádeže bohužel pokračují stále, ale dnes je mají na svědomí také turisté, kteří se snaží jednotlivé drahokamy vylamovat.

Chennai (Madras)
Jedno z nejdůležitějších sídel na jihu Indie má téměř pět milionů obyvatel a je čtvrtým největším městem země. Leží okolo úžasné písečné pláže, kterou zmiňuje už slovutný Ptolemaios. V Madrasu zemřel v 1. století mučednickou smrtí apoštol Tomáš, což město na dlouhou dobu poznamenalo. V 16. století se tady usídlili portugalští kolonisté, kteří z města vytvořil důležitou misijní stanici. O necelá dvě století padl nedostatečně opevněný Madras do rukou Holanďanů, během jejichž nadvlády získal postavení nejdůležitějšího centra obchodu s kořením v celé Indii. V 19. století se však k moci dostali Britové, kteří tu zakládají přádelny bavlny.
Dnešní Madras je živým městem se širokými třídami plnými zeleně, impozantními domy, rušnými tržišti i kouzelnými čajovnami. Dominantou je pevnost sv. Jiří ze 17. století, ke které míří turisté asi nejčastěji. Stranou zájmu ale není ani katedrála sv. Tomáše s hrobem tohoto mučedníka, hora sv. Tomáše a starý hinduistický chrám Kapaleshwara. Tajemným dojmem působí čtvrť bazarů, v níž to v každou denní i noční dobu skutečně žije. Chudí obyvatelé se tu snaží získat své místo pod žhavým indickým nebem. Pokřikují, gestikulují a mermomocí se snaží nalákat návštěvníky ke koupi právě jejich zboží, ať už to jsou staré tenisky nebo zbrusu nové suvenýry. Všude se line vůně koření.
Hlavní třídou města je Mount Road, ve které se nachází všechny správní budovy. Ty ale stěží upoutají cestovatele tak, aby je navštívit. Daleko zajímavější jsou útulné kavárny či restaurace. Posezení v nich je tím pravým po náročné prohlídce města.

Madurai
Významné poutní město Indie, v němž dnes žije téměř 700 tisíc obyvatel. Madurai má velmi dlouhou historii, ale nejvíce se do jeho letopisů zapsali pandyjští králové, kteří tu vládli od 6. století. V té době byl Madurai centrem celé indické říše a čile obchodovalo se starověkým Řeckem a Římem. Úpadek města nastal až ve 14. století, kdy většinu domů vyplenili muslimové. V polovině 18. století se Madurai dostal do britských rukou, v nichž vydržel až do odchodu Britů z této kolonie.
Madurai má řadu mystických památek, největším skvostem ale je chrámový komplex Sri Minakši. K jeho vzniku se pojí zajímavá pověst o princezně Minakši, která se narodila se třemi ňadry. Nikdo si s tím nevěděl rady, až přišel jeden starý moudrý muž. Prohlásil, že nadbytečný prs zmizí, až Minakši potká svého nastávajícího. Když o mnoho let později potkala boha Šivu, prs skutečně zmizel a Minakši se šťastně provdala.
Na počest události tu byl postaven chrámový komplex, který se stal významným poutním místem země. Má devět padesátimetrových zdobených bran a řadu svatyní. Mnohé z nich pocházejí z 12. století. O čtyři sta let později byla postavena Hala tisíce sloupů. Každý ze sloupů je bohatě zdobený a žádné nejsou stejné. Dnes je tu muzeum, které dokumentuje historii chrámového komplexu a ukazuje zajímavé exponáty, které by návštěvníci jinak neviděli. V těsném sousedství Haly tisíce sloupů se nacházejí rušné stánky domorodých obyvatel, v nichž je možné nakoupit prakticky všechno – od voňavého koření až po milé suvenýry vyrobené vlastní rukou prodavačů. Nedílnou součástí Sri Minakši je i obrovské jezero Zlaté lilie, které slouží k rituálním procedurám před samotnou modlitbou. Právě tady začíná vždy v lednu slavnost Teppam, kdy město zaplaví tisíce poutníků v pestrých oblecích. Následuje zajímavá rituální jízda zástavbou a slavnost završí plavba na vorech až ke chrámu na uměle založeném jezeře Mariamman-Theppakkulam.
Ačkoliv je Sri Minakši nejdůležitější památkou Madurai, turisté mohou zamířit i k paláci Tirumala Nayak ze 17. století. Dnes je v něm muzeum. Návštěvníci v Madurai naleznou i expozici věnovanou Mahátmá Gándhímu. Je v něž vystavena bederní rouška, kterou měl na sobě, když ho zavraždili.

Varanasi
Milionové město na břehu svaté řeky Gangy je od svého vzniku zasvěcené bohu Šivovi a hinduisté ho považují za vůbec nejstarší město světa. Založeno bylo už ve 12. století před naším letopočtem. V 6. století tady Budha poprvé kázal lidem a to se na Varanasi velmi podepsalo. Dodnes tu totiž působí nejvýznamnější buddhističtí kněží a funguje tady mnoho univerzity. V mnoha školách se vyučuje jóga.
Mezi nejdůležitější památky patří chrám Vishvanath. Je zasvěcený bohu Šivovi, patronu města. V jeho sousedství se nachází staré Varanasi, město křivolakých uliček a titěrných náměstí. Poblíž jednoho z nich stojí mešita Gyan-Vapi ze 17. století. V útrobách starého města jsou i další významné stavby – hinduistická univerzita pro 24 tisíc studentů a Ghats, schodiště vedoucí k vodám Gangy. Právě v ní se však odehrává událost, kterou lidé znají z televizních obrazovek a cestovatelských časopisů. Poutníci z celé země se sem sjíždějí, aby vykonali rituální koupel ve vodách této posvátné řeky. Staří a smrtelně nemocní lidé dokonce ve vlnách čekají na konec života. Když zemřou, jsou spáleni na hranici a jejich popel skončí tam, kde vítali svou smrt – v Ganze.

Rozloha: 3 287 000 km2
Počet obyvatel: 913 milionů
Hlavní město: Dillí (7,5 milionu obyvatel)
Úřední řeč: hindština, angličtina
Náboženství: hinduismus, islám
Měna: Indická rupie (INR) = 100 paisů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •