Írán – Íránská islámská republika

31.8.2014  |  Cestování

První íránské kmeny se zde usazovaly už ve 2. tisíciletí před naším letopočtem, jeden z nich – Peršané – vytvořil veleříši od Indie po Evropu. V polovině 7. století byl Írán dobyt Araby, kteří jej připojili ke své říší (Chálífátu). V 11. století vládli na území Turci (Seldžukové), ve 13. století Mongolové.

Od konce 16. století do poloviny 18. století ovládli zemi Sáfijovci, kteří připojili Ázerbajdžán, Arménii, dočasně i Afghánistán a Irák. Poté nastalo období střídání vlád různých dynastií. Po nástupu dynastie Pahlaví počátkem 20. století byla Persie přejmenovaná na Írán. Ve 2. světové válce byl Írán zpočátku neutrální, ale došlo k jeho obsazení sovětskými a britskými vojsky, poté vyhlásil válku Německu. V 70. letech byla vyhlášena islámská republika v čele s Chomejním. Po obsazení části íránského území Irákem v roce 1980 postihla zemi krvavá osmiletá válka.

KDY A JAK

Írán je všeobecně velmi horkou dusnou zemí, v létě se teploty šplhají ke 40 °C. Nejvhodnější dobou vaší návštěvy je duben až červen, případně podzim. Naopak velmi nerozumnou dobou pro cestu je období měsíce Ramadánu.
Do Íránu se dostanete jednoduše, protože do hlavního města Teheránu létá řada evropských společností. Nejlepší cesta vede přes Frankfurt nad Mohanem, Curych, Paříž a Londýn, odkud se letí zhruba šest hodin. Po souši vede cesta z Turecka přes hraniční přechod Bazargan, který je jediným hraničním přechodem pro cizince na trase z Evropy. Přechody Julfa, Astara a další slouží pouze občanům Íránu a příslušných zemí sousedících s Íránem.

NEMOCNICE, SLUŽBY

V Teheránu téměř ve všech nemocnicích existuje nepřetržitá pohotovostní služba, některé lékárny jsou otevřeny 24 hodin denně. Síť soukromých lékařů všech specializací je rozsáhlá, bez potíží se lze domluvit anglicky. V ostatních větších městech Íránu je situace podobná jako v Teheránu, v malých městech při průjezdu Íránem jsou nemocnice či lékařské ordinace, ale většinou je problém se dorozumět. Léky jsou k dostání v omezeném výběru. Základní léky se proto doporučuje dovézt. Žádné očkování proti infekčním chorobám není požadováno.
Služby jsou vzhledem k charakteru země na přijatelné úrovni. Po celém Íránu jsou k dostání potraviny všeho druhu, hlavně kvalitní ovoce a zelenina (nutno vždy pečlivě omýt). K pití je lepší kupovat minerálky nebo balenou vodu s neporušeným uzávěrem. Koupíte tu i limonády, nealkoholické pivo. Ubytování je možné v řadě hotelů či u v soukromí. V levnějších hotelech se musíte smířit s nepříliš vysokou kvalitou zařízení. Nocování pod širým nebem je možné, ale příliš se nedoporučuje. Elektrické napětí je 220 V, 50 Hz.

DOPRAVA, ČAS

Pro cestování osobním vozem po Íránu potřebujete náš i mezinárodní řidičský průkaz. Stav silniční sítě je přijatelný jen ve městech, na venkově jsou silnice často bez pevného povrchu. Chodníky u silnic neexistují, proto jsou komunikace neustále plné lidí, hospodářských zvířat a nepořádku. Místní řidiči jezdí vysokou rychlostí a nerespektují dopravní předpisy, ukazatele směru ani semafory. Jezdí se vpravo. Dálniční poplatky se platí, pro osobní vůz činí 100 IRR. Půjčovny automobilů fungují ve velkých městech a na letišti.
Cestovat po Íránu lze také autobusy, které spojují všechna města, jsou levné a pohodlné, ale občas mohou být nevyzpytatelné. Městské taxíky (oranžové a modré) mohou vézt větší počet pasažérů najednou než jednotlivé taxíky, zato jsou neuvěřitelně levné. Sběrné taxíky pro deset cestujících zajišťují přepravu mezi městy. Jízdné by mělo být sjednáno před nasednutím.
Železniční doprava zajišťuje spojení s místy v horách a v poušti, která nejsou jinak dostupná. Vlaky jsou kvalitní, čisté a často klimatizované. Součástí každé lepší soupravy jsou lůžkové i restaurační vozy. Letecká doprava spojuje Teherán, Tabriz, Esfahan, Zahedan a řadu dalších obydlených míst. V samotném Teheránu zajišťuje městskou hromadnou dopravu rozsáhlá síť autobusů a minibusů, jízdenky se kupují v pouličních kioscích. Čas je plus 2,5 hodiny.

NEBEZPEČÍ

Celní prohlídky na mezinárodním letišti Mehrabad v Teheránu byly zpřísněny. V případě, že cizinec doveze zboží, jehož dovoz je íránskými zákony zakázán a které je při celní prohlídce nalezeno, zaplatí vysokou finanční pokutu a zboží je zabaveno. Důkladné jsou celní prohlídky na hraničních přechodech Turecko-Írán. O svoji bezpečnost se cestující nemusejí obávat, pokud se budou pohybovat na normálně frekventovaných místech. Peníze, doklady a letenky se doporučuje nosit v kapsách na těle. Při jakémkoliv jednání na úřadech a nebo s policií se doporučuje přátelské jednání. Při cestě do Íránu ženy musí mít dlouhou košili nebo lehký kabát, kalhoty nebo tmavé punčochy a šátek – černá barva oblečení není podmínkou. Muži mohou mít standardní turistické oblečení, není však povoleno nosit krátké kalhoty. V městech jako Isfahán, Shiráz, Yazd, Kermán, Hamadán je povolen vstup do některých mešit. V poutním městě Mashadu se před vstupem do Haramu (místo, kde je pochován Ímám Reza) musí odevzdat tašky i kabelky do úschovny a ženy musí mít povinně čádor. Při fotografování hlavně u mešit a na jihu Íránu je vhodné požádat o souhlas fotografovanou osobu. Při koupání v Kaspickém moři či v Perském zálivu se ženy mohou koupat pouze na vymezených místech, nikdy ne společně s muži. Na ostrově Kish, kde se v turistické zóně nachází pláž pro turisty, je možné společné koupání rodin. Dovoz a vývoz drog je přísně zakázán. Íránem často zmítají vnitropolitické šarvátky, které někdy vrcholí i atentáty a bombovými útoky. Ty se nevyhýbají ani Teheránu.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Mashad
Íránské nejsvatější město, jehož tradice začala v 9. století. Právě tehdy tady byl otráven Imam Reza, pokládaný za jakéhosi duchovního vůdce islámu. K jeho hrobu se každoročně vypravují statisíce muslimů. Před smrtí Imama Rezi byl Mashad známý jako Sanabad, malá vesnička na severu tehdejší Persie. Po vraždě se název města díky poutníkům změnil.
Mashad se dá směle nazvat turistickým městem s mnoha hotely různých kategorií a stovkami nejrůznějších penzionů a soukromých hotýlků. Velkolepá svatyně Imama Rezi a její komplex obsahuje početná nádvoří, sloupoví, mešity, muzea i knihovny. Budovu svatyně zdobí zlatá kopule, dobře viditelná téměř ze všech koutů města. Odpočinek od putování vám nabízí hned několik zelených městských parků, ale pokud vám budou stačit síly, vydejte se i za hranice Mashadu. Nachází se tu další zajímavosti, mezi které patří i hrobky známých osobností země.

Persepolis
Monumentální rozvaliny mohutného města Persepolis dávají tušit moc a sílu, kterou kdysi vládla slavná Perská říše. Jedno ze tří královských měst založil král Dáreios Veliký v 6. století před naším letopočtem, aby v něm pobýval jen krátký čas na jaře a na podzim. Přesto Persepolis vyrostla do nádherné podoby. Bohatstvím přeplněné domy, výstavní třídy, lázně, geniálně vymyšlená kanalizace, to vše tu vzniklo během pouhých několika staletí. Smutným koncem pro Persepolis bylo až vítězné tažení Alexandra Velikého, který se sem vypravil s cílem pomstít zničení athénské Akropole perskými vojáky.
Když ve 4. století Persepolis na hlavu porazil a přinutil hrdé obyvatele pokleknout před ním v prach, znamenalo to pro městu úplnou zkázu. Podle jedné z pověstí bylo třeba pěti tisíc velbloudů a dvojnásobného počtu mezků, aby odsud byly odvezeny všechny cennosti, zlatem počínaje a krásnými stříbrnými nádobami konče. Nic z toho však není proti tomu, jaké tu zbyly historické památky, penězi nedocenitelné.
Archeologické průzkumy tu začaly už ve třicátých letech 20. století, aby nebyly dodnes úplně dokončené. Už první práce vyrazily archeologům dech. Narazili totiž na obrovskou královskou rezidenci o rozměrech přibližně 300 krát 450 metrů, jejíž součástí byla dokonale promyšlená soustava kanálů a vodovodů. Po širokých schodech sem mohli vjíždět i velbloudi a bohatě zdobená koňská spřežení. Z nápisů odborníci vyčetli, že komplex nechal postavit nástupce zakladatele Persepole Xerxes I., i to, že byla navržena jako místo úžasných královských ceremonií. Důkazem toho je například impozantní audienční sál s mohutnými sloupy, do něhož se vešlo kolem desíti tisíc lidí. Jeho stěny i střecha byly zdobeny zlatem, drahými kameny a slonovinou, aby byla vzdána čest tak významnému králi tak významné říše. Z těchto časů je také v Persepoli dodnes zachována řada působivých nápisů, obrazů i skulptur, například zástupy velvyslanců s dary.
V blízkosti Persepole se nachází i další významná památka, skála Naqše-Rustem. V jejích útrobách jsou vytesány čtyři hroby. Jeden patří samotnému zakladateli Persepole Dáreiovi Velikému. Ve zbývajících jsou zřejmě jeho následovníci. Nedílnou součástí jsou vytesané obrazy služebníků a vůbec celého obrovského bohatství, jímž panovníci oplývali. Před skalním pohřebištěm stojí chrám ohně, zasvěcený zdejším bohům. Za Perské říše tu totiž vzniklo náboženství, které založil prorok Zarathuštra. Proto se památkám říká také zarathuštrovské.

Súsy
Impozantní zbytky jednoho z nejmohutnějších íránských starověkých měst. Pověst praví, že byly prvním městem na světě a že je založil legendární král Hušang. Podle odborníků byly Súsy obydleny už ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem, kdy zdejší rovinu křižovaly karavany obchodníků se zbožím, surovinami i cennostmi. Ve třetím tisíciletí před Kristem se staly součástí mohutné říše, když padly do rukou akkadského Sargona Velikého. Ani v těch se však dlouho neohřály, protože pyšné město bylo lákavým cílem mnoha panovníků. Kolem roku 1000 před naším letopočtem se Sús zmocnili Babylóňané, další rány dali hrdému městu Asyřané, když ho do základů vypálili. Zbytky města objevil v polovině 19. století britský archeolog William Loftus, aby v nich okamžitě zahájil vykopávky. Během nich bylo zjištěno, že tu stálo třináct různých měst, které byly během dlouhých dějin postupně srovnávány se zemí.
Místo se skládá ze čtyř pahorků – Akropole, Apadány, královského města a řemeslné čtvrti. Nejstarší část je Akropole s dříve mohutnými zdmi, chrámy a věžemi. Některé části města dnes leží pod úrovní okolní krajiny, sestoupit se k nim dá po schodech vytesaných ve skále. Především v zapadajícím slunci je na ně úchvatný pohled.
V sousedství Sús leží také Danielův hrob – kuželovitá svatyně na břehu řeky Šaur. Ukrývá ostatky židovského mnicha, který měl údajně moc přinášet nehostinné zemi tolik potřebnou vláhu. Za návštěvu stojí také královské město Chódža-Zanbíl asi třicet kilometrů jihovýchodně od Sús. Za jeho mohutnými zdmi se ukrývají desítky domů a chrámů.

Tahte Solejmán
Starověké zříceniny nejposvátnějšího zarathuštrovského města leží u věčně modrého jezera, v horách severozápadního Íránu. Stejnojmenné jezero má minerální pramen a až do příchodu islámu bylo uctíváno jako nejposvátnější místo země. To z Tahte Solejmán učinil v 6. století král Chusrau I., za jehož vlády se sem začali sjíždět poutníci z celého Íránu.
Pro Evropu objevil Tahte Solejmán britský badatel Robert Porter. Psal se rok 1819. Ale teprve na začátku 20. století začaly první vykopávky, které ukázaly, že posvátným městem vedla svatá cesta přes jednotlivé chrámy až k jezeru. Tuto trasu také musel každý panovník projít pěšky, aby získal požehnání k vládnutí tak mocné země. Postupem času však Tahte Solejmán ztrácelo na významu, až ho zničila a vypálila vojska Byzantinců. I poté však sloužilo jako obytné místo, žil tu mimo jiné také mongolský Abaka Chán, který se ve 13. století upil k smrti.
Dnes je už jen slabým odvarem toho, co bývalo dříve. V neúrodné planině okolo věčně modrého jezera stojí zbytky mohutné zdi s baštami, kterým vévodí polorozpadlé věže chrámů. Z rozvalin se však i dnes dá tušit, že tu kdysi kvetl život. O to víc, že v těsném sousedství Tahte Solejmán stojí typicky žlutavá vesnička obývaná dodnes.

Teherán
Hlavní město Íránu má vskutku unikátní fascinující charakter. Leží v nadmořské výšce okolo 1200 metrů při severním úpatí mocného pohoří Alborzm. Jeho vrcholky jsou v létě úplně holé a zahalené do mlhy a v zimě pokryté hustou vrstvou sněhu. Do dnešní velikosti vyrostl Teherán během posledních 200 let, když byl ještě na konci 18. století vesničkou s nevelkým počtem domů. V moderní město se Teherán začal měnit po pádu Qajarské královské dynastie. Byly položeny základní kameny nových vládních budov, rekreačních center a universit. Staré domy byly nahrazeny budovami v duchu moderní architektury, což je znát například na obchodech, kinech, hotelech, luxusních rezidencí i na velkolepé budově opery.
Neskutečně půvabný je teheránský bazar. V minulém století se obchody odehrávaly v souladu s islámskou tradicí výlučně tady. Ke koupi tu jsou prakticky všechny druhy komodit za velmi výhodné ceny, samozřejmě pro obě strany. Cesta k nim však vede přes smlouvání, které se tu od vás očekává.
Archeologické muzeum je dalším místem Teheránu, které by rozhodně nemělo ujít vašemu zájmu. V jeho interiérech vás zaujmou texty pocházející z roku 1500 před Kristem i nádherné sbírky islámského umění. Palác Golestan (Palác růží) pochází z 19. století, kdy sloužil jako sídlo Qajarského panovníka. Dnes je skvostným muzeem, v němž naleznete třeba drahokamy posázený Paví trůn vyrobený v Indii. Úžas návštěvníků budí i řada jedinečných miniaturních maleb, cenných rukopisů a sál zrcadel, údajně jediný svého druhu na světě. Vedle paláce stojí mešity Masjid-e-Imam a Mosjid-e-Jomeh. Jsou příkladem skvostné náboženské architektury Qajarského období.
Místem plným obrovského bohatství je Centrální banka (Bank Markazi), ve které se nachází Íránská pokladnice. Trezory obsahují také nejexotičtější světovou výstavu diamantů, rubínů, smaragdů a dalších skvostů. Vystaven tu je i největší drahokam světa Darya-e-Noor a vznešená koruna bývalého šáha. Pokud vás omrzí broušené minerály a cihly ze zlata, můžete uklidnit své rozbušené srdce v některé z četných restaurací či kuřáren, kde si můžete poručit například typický mátový čaj a vodní dýmku s tím nejlepším jablečným tabákem.

Rozloha: 1 648 000 km2
Počet obyvatel: 63 milionů
Hlavní město: Teherán (10 milionů obyvatel)
Úřední řeč: novoperština
Náboženství: islám
Měna: Rial (IR) = 100 dinárů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •