Laos – Laoská lidově demokratická republika

31.8.2014  |  Cestování

Od 10. století narůstá vliv thajských kmenů, které vytlačují předchozí obyvatelstvo, většinou khmerské kmeny. Po rozpadu říše Lanxang v bojích se sousedními státy vítězí Thajsko, které zemi v 19. století zcela ovládá. Poté však přebírají nadvládu Francouzi, kteří Laos připojují k Francouzské Indočíně. V polovině 20. století je Laos okupován Japonskem. V padesátých letech je uznána plná nezávislost Laosu v rámci Francouzské unie, ale až do sedmdesátých let tu probíhá občanská válka. Poté je zrušena monarchie a vyhlášena republika.

KDY A JAK

Laos má převážně teplé a vlhké podnebí. Nejchladnějším měsícem je leden a má průměrnou teplotu 24 °C na jihu a 16° C na severu. Mrazy se vyskytují v horských oblastech. Nejteplejší měsíc je červenec s teplotou kolem 30 °C. Nejlepší doba pro návštěvu Laosu je od června do srpna, protože po zbytek roku tu řádí monzunové deště.
Do Laosu se dostanete buď letecky nebo po souši. I letecká cesta je však velmi komplikovaná, protože většinou musíte dvakrát přesedat. Nejjednodušší cesta je přímá letecká linka z Prahy do Bangkoku, odkud se létá do hlavního města Vientiane. Využít můžete také další významná asijská letiště, například Hanoj, Phnom Penh a Ho Či Minovo město. Vlakem můžete do země z Bangkoku, jede se přes noc a hranice se překračují brzy ráno. Konečná je v Nongkai.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Zdravotnická péče je v Laosu nepříliš rozvinutá, v případě vážnějších zdravotních problémů se doporučuje zemi okamžitě opustit. Neodborná péče a nekvalitní vybavení, to jsou nejhorší věci, které mohou cestovatele v nemocnicích potkat. Doporučuje se očkování proti hepatitidě typu A, břišnímu tyfu, u osob starších třiceti let očkování proti obrně. Při cestách po laoském venkově se doporučuje očkování proti japonské encefalitidě typu B a užívání antimalarik.
Služby jsou na mizivé úrovni. Ubytovací kapacity na vyšší úrovni existují pouze v metropoli Viangchan, ve zbytku země je ubytování spíše problematické. Při troše štěstí lze získat nocleh v soukromí, ovšem vyžaduje to pečlivý výběr a zhodnocení nabídky. Ceny jsou nízké. Spaní pod širým nebem se v žádném případě nedoporučuje.
Stravování je v Laosu levné, ale je třeba věnovat pozornost osobní hygieně. Bezpodmínečně nutné je převařování pitné vody, a to po dobu minimálně dvaceti minut, a dezinfekce syrové zeleniny a ovoce. Obvyklým pokrmem je speciálně upravená rýže, která je základem celého jídelníčku. Nejkvalitnější a nejjistější pokrmy připravují francouzské restaurace v metropoli Vientiane, které vaří především pro diplomatické kruhy. Elektrické 220 V, 50 HZ, často však kolísá. Je zapotřebí adaptér.

DOPRAVA, ČAS

Pro cestování autem tu nejsou příliš dobré podmínky. Půjčovny aut existují pouze ve větších městech a to jen zřídka, nabízejí většinou nekvalitní vozový park. Upravených silnic tady není mnoho, navíc na nich panuje chaos a nepříliš se dodržují dopravní předpisy. Proto je třeba pečlivě dodržovat všechna bezpečnostní opatření. To platí i pro města, kde je nerespektování předpisů ještě markantnější. Při půjčování vozu je dobré mít mezinárodní řidičský průkaz, byť není ze zákona vyžadován. Hlavní trasy jsou mezi městy Vientiane a Luang Prabang a mezi Vientiane, Nam Dong a Tran Ninh.
Autobusová doprava spojuje pouze hrstku hlavních měst, autobusy jsou všeobecně přeplněné lidmi a špinavé. O kvalitní železniční dopravě nejsou zmínky. Řeky, například Mekong, jsou nezbytnou součástí laoského dopravního systému, říční doprava ale funguje trochu chaoticky. Letecká doprava zahrnuje jen lety mezi Vientiane, Luang Prabang, Paksé a Savannakhet. Čas je v Laosu plus šest hodin.

NEBEZPEČÍ

Laos patří mezi dvacet nejzaostalejších zemí světa, chudoba je tady patrná na každém kroku. Tomu odpovídá i kriminalita, především její drobnější formy – krádeže. Více než jinde je tady třeba dávat pozor na své osobní věci. Doporučuje se cestovat s kopiemi dokladů, hotovost je lepší rozdělit na několik částí. Individuální cesty do odlehlých oblastí se z bezpečnostních důvodů rozhodně nedoporučují. Jakékoliv operace s drogami a psychotropními látkami jsou velice přísně postihovány a trestány.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Luang Prabang
Krásné historické město a skutečný klenot Indočíny je od roku 1995 pod záštitou UNESCO. Starobylé královské město na soutoku řek Mekong a Khan obklopují vysoké hory, které mu dávají nezapomenutelný půvab. V centru města stojí hora Mount Phousi, z vrcholu se vám otevírá překrásný výhled na město, okolní chrámy i další vrcholky.
Podmínkou organizace UNESCO při financování oprav bylo omezení výstavby nových domů. Při rozrůstání města proto musí architekti zachovávat starobylý a magický ráz čtvrtí. Proto je Luang Prabang v podstatě malým městečkem, v němž se všude dostanete pěšky. Procházky či projížďky na kole jsou vůbec nejlepším způsobem, jak poklad UNESCO poznat.
Město zdobí desítky chrámů i náboženských míst, nejvíce jich najdete ve staré čtvrti. Během prohlídky jednotlivých svatostánků stojí za to vyčlenit pár minut a odpočinout si v krásných restauracích na březích řeky Mekong. Můžete jen tak sedět, vychutnávat výborné jídlo či kávu a pozorovat poklidný život města a jeho obyvatel.
Jedním z nejvýznamnějších chrámů je Wat Xieng Thong, který pochází z roku 1560. Údajně se jedná o nejkrásnější chrám ve městě. Je bohatě zdobený barevným sklem a zlatem. Na hoře Mount Phousi stojí další chrámový klenot města – Wat That Chom Sii. Výstup na jeho špičku je fyzicky velmi náročný, výsledný pohled však stojí za námahu. Z vrcholu totiž uvidíte celé město včetně Královského paláce. Dnes se za jeho zdmi nachází muzeum s bohatou sbírkou předmětů, které patřily vládcům království.
Také okolí Luang Prabang je zajímavé. Za návštěvu stojí například Provincie Xieng Khouang, která se nalézá v severním Laosu a je provincií zelených hor a krasových území. Většina této oblasti byla těžce bombardována během vietnamské války. Dnes je válečný odpad využíván ke stavbám domů v celé provincii.

Savannakhet
Starobylé město na březích řeky Mekong, které je spojené úzkým mostem s thajským městem Mukdahan. Díky němu je Savannakhet rušnou dopravní a obchodní křižovatkou mezi oběma asijskými státy. Prohlídku města je nejlepší vykonat pěšky, protože jedině tak můžete spatřit celou řadu zajímavostí. Mezi ty patří krásné laoské chrámy, tradiční školy a katolické kostely. Mnoho staveb je ovlivněno francouzskou koloniální architekturou.
Milovníky dobrodružství nadchne okolí Savannakhetu. Právě tady se totiž nalézá světoznámá Ho Či Minova stezka. Jedná se o hustou síť chodeb, jeskyní a rafinovaně ukrytých cest, které armáda Severního Vietnamu využívala během války k přesunu vojáků, tanků, nákladních aut a proviantu do jižních oblastí země. Existenci tajné stezky severovietnamská armáda dlouho zarputile popírala, ale Spojené státy americké se o ní díky vyspělé zpravodajské službě stejně dozvěděly. V urputných bojích hrála velkou roli, a to Američané samozřejmě věděli. Proto se jí snažili zablokovat nasazením extrémního počtu vojáků, kteří použili více než jeden milion tun výbušnin. Všechno bylo marné, protože Vietnamci zničené části stezky s pomocí hustého pralesa rychle obnovovali.
Části stezky je dnes možné navštívit, ale pouze s profesionálním průvodcem, protože v oblasti se stále nachází obrovské množství nevybuchlé munice. Stovky výstražných cedulí i samotní Laosané také před individuálními výlety do džungle důrazně varují.

Vientiane
Hlavní město Laosu je velmi rušné a hektické, což kontrastuje s atmosférou ve zbytku země. Vientiane leží stejně jako drtivá většina laoských měst na řece Mekong a už na první pohled překvapuje svou různorodostí. Najdete tu rozsáhlá rýžová pole, ovocné sady i zemědělské usedlosti ukryté za vysokými stromy. Budovy se znaky francouzské koloniální architektury stojí vedle skvostných zlacených chrámů.
Nejvýznamnějším místem města je chrám That Luang, který byl postaven v roce 1566 králem Setthatirat a celkové rekonstrukce se dočkal v roce 1935. Dalším ze symbolů města je Patuxai – památník vítězství. Stojí na severním konci třídy Lane Xang, podobá se Vítěznému oblouku v Paříži. Během dne můžete vystoupit na jeho vrchol a pokochat se výjimečným pohledem na město. Mezi zajímavé stavby patří i chrám Wat Xieng Khouang v Budhově parku. Ačkoliv se nejedná o starobylý chrám, uchvátí vás svou monumentálností. Vůbec nejmystičtějším chrámem je Watt Sisaket. Jeho součástí je více než 6800 buddhistických symbolů, které zkoumají odborníci z celého světa.
Zajímavým místem je i Laoské muzeum revoluce, které sídlí v krásné koloniální budově. Za jeho zdmi se ukrývají sbírky předmětů, fotografií a maleb z laoské občanské revoluce. Dříve byl lákavý i Watt Ho Prakeo. V minulosti totiž sloužil jako chrám královské rodiny a byla tu umístěna obrovská socha smaragdového Budhy. V roce 1778 se jí však zmocnili thajští vojáci a dnes je uschována v Bangkoku.

Xam Neua
Hlavní město provincie Houa Phan, která se rozkládá v severovýchodní části Laosu. Za války bývala základnou laoské revoluční armády. V okrese Vieng Xai najdete více než sto jeskyní, které sloužily během indočínské války jako bunkry. Nejznámější podzemní místa jsou Tham Than Souphanouvong, dříve známá jako Tham Phapount. V roce 1964 si v této jeskyni zřídil rezidenci princ Souphanouvong. Mezi další proslulé jeskyně patří Tham Than Kaysone, Tham Yonesong a Tham Than Khamtay. Také ony v minulosti sloužily jako sídla významných lidí. V jejich prostorách se většinou nachází několik prostorných místností.
Dalším zajímavým místem v okolí Xam Neua je chrám Koe Nong Vay. Zhruba 150 kilometrů odtud se nacházejí horké prameny, jejichž voda dosahuje teploty okolo 40 °C. V okrese Xam Tay je krásný stejnojmenný vodopád. Necelých 130 kilometrů od Xam Neua leží osady Saleu a Nasala, které jsou známé především díky umění místních tkalcovských mistrů.

Rozloha: 237 000 km2
Počet obyvatel: 4,8 milionu
Hlavní město: Vientiane (550 tisíc obyvatel)
Úřední řeč: laoština
Náboženství: buddhismus
Měna: Kip (K) = 10 bi = 100 atů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •