Léčitelství

31.8.2014  |  Zdraví

Nejhmotnějším projevem léčby nemocí i léčitelství je bezpochyby chirurgický zákrok. Ten je nutný v případě, že poškození části organismu je natolik drastickým, že již není možné uplatnit jinou léčbu. K takovémuto poškození organismu dochází vždy na základě negativního přístupu nemocného k životu a to ať již díky přehlížení psycho-somatických problémů a nedostatečné sebekontrole ve zvycích, které tělu škodí anebo díky nepozornosti, neopatrnosti atp., kteréžto vlastnosti vyvěrají z určitého negativního postoje vůči sobě samému a z nedostatku zdravé sebelásky a s ní spojené starosti o sebe sama.

Stejně hmotným projevem léčby je i aplikace léčiv, třebaže se i jedná o léčiva přírodní – čaje, které obsahují látky vyrobené živým organismem – rostlinou – a obsahující tak i energii života o mnoho více, než-li léčiva vyrobená umělou cestou.
Západní medicína se zaměřuje zpravidla na tento druh léčby, což je podmíněno jejím hmotným pohledem na svět. Tak se soustřeďuje na popírání projevů nemoci namísto léčby její příčiny nebo-li léčí tělo nikoli ducha, tedy lékařsky řečeno snaží se vyléčit somatické projevy nemoci a hrubě opomíjí psychické příčiny nemoci a to z toho důvodu, že západní medicína sama nevěří v psycho-somatickou spojitost veškerých nemocí a stále tíhne k rozlišování mezi psychickým a tělesným. Co se týče této spojitosti, stojí západní medicína v plenkách.

Méně hmotným projevem léčby je léčitelství východní, které již postupně proniká i na západ. Zde se klade větší důraz na léčbu psychických symptomů nemoci. Avšak i zde jsou příčiny léčeny povětšinou hmotnou cestou, akupunkturou, bylinnou léčbou atp..
Tak západ léčí hmotnou cestou tělesné projevy nemoci a východ navíc léčí hmotnou cestou psychické příčiny nemoci.

Nad oběma postupy stojí psychická léčba psychických příčin nemoci. Ta sestává z vhodné autosugesce a z kontemplativního zkoumání psychické negace(sloužící jako příčina nemoci ), která je psychickou cestou vědomě uvědoměna a ve vědomí vhodně zpracována.

Autosugestivní léčba slouží jako motor ke spuštění samoléčebného procesu těla, které je schopno nenásilnou cestou vyrobit si jakýkoli lék a aplikovat jej přesně v takové míře, která je nezbytně nutná k uzdravení. Díky takto vyrobenému a aplikovanému léčivu nedochází ke kontraindikaci, tedy k nežádoucím účinkům léčiva na tělo, jelikož tělo neučiní nic, co by mu mohlo škodit, avšak naopak vždy to co je pro něj vhodné.

Kontemplativní uvědomění si psychické příčiny nemoci je pak takřka shodné s celkovým uzdravením, jelikož potlačená příčina strácí svůj vliv a sílu na náš organismus(tím že ztratí moc nad naší myslí, ztratí moc i nad naším tělem), jelikož nyní o ní dobře víme a jako takovou s ní můžeme vědomě nakládat jak jen se nám zlíbí, anebo ještě lépe ji zcela opustit a nahradit čímsi konstruktivnějším.

K psychické léčbě patří i psychická hygiena, která sestává z pozitivního myšlení a z vhodného cvičení za účelem harmonie mysli, těla a jejich interakce.

Vyšším projevem léčby je pak mentální léčba. K ní je potřeba nabýt, za pomoci vhodných cvičení, naprosté harmonie těla i ducha(psycho-somatické interakce), kdy dochází k tomu, že tělu není psychicky bráněno v sebeléčebném procesu a tak se tělo léčí samo, za pomoci psychické vůle k jeho uzdravení.
/I/ Dříve tomuto procesu bránil právě nevědomý psychologický aspekt nemoci, který brání uzdravení, ať již se léčíme pomocí tun prášků, hektolitrů čajů nebo miliónu akupresurních jehliček.
Tento druh léčby lze nazvat „léčbou rozumem“.
Avšak i tento druh léčby se mine účinkem, pokud v nás není přítomna víra v uzdravení.

A tak nejvyšším léčitelstvím je to, které léčí za pomocí víry a je tím účinější, čím větší je víra v uzdravení. Za pomoci tohoto léčitelství lze léčit jakoukoli nemoc bez jakékoli jiné pomoci a jiné způsoby se stávají naprosto zbytečnými a „nízkými“, protože tam kde není víra v uzdravení, tam ani k uzdravení dojít nemůže.
Na druhou stranu každý způsob léčby je „nejvyšším“, pokud v člověku budí víru v uzdravení.
Vždyť víra v uzdravení za pomoci léčiv je stále stejnou vírou jako ta kdy bezzmezně důvěřujeme samotné víře. Je zde pouze onen rozdíl, že užití léčiv je pro tělo škodlivější.
A proto je nejvyšším léčitelem stejně ten, kdož sám v sobě sjednotil tělo, mysl a cit (somaticko-psychologicko-emocionální rovinu), které jsou si v procesu uzdravení nápomocni,
/I/vše v nás volá po uzdravení a není síly, která by uzdravení bránila. Tělo vyrábí lék, mysl říká“vyrábíš lék“ a cit dodává“a ten tě uzdraví“/I/
šarlatán, který lidem prodává víru v uzdravení(jen ať hlavně neordinuje léky a neprovádí chirurgické zákroky)a jehož výsledky jsou o to „slabší“, čím méně sám ve své schopnosti věří, i lékař, který zbuzuje víru v uzdravení svou autoritou a schopnostmi, v něž bezmezně věří.

A tak na závěr nezbývá, než-li dodat, že nejvyššími lékaři si vždy zůstaneme my samotní a nemocným popřát mnoho víry v uzdravení.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •