Maroko – Marocké království

1.9.2014  |  Cestování

Nejstarší historie Maroka patří Berberům, kteří statečně čelili náporu kolonizátorů – Féničanů a Kartaginců. Začátkem tisíciletí se země zmocňují Římané, postupem doby ale území ovládají Arabové, nejsilnějším náboženstvím se stává islám. Koncem 2. století se v zemi objevují velbloudi zavlečení z Arábie, což dramaticky mění historii, protože jejich využití zjednodušuje obchod.

Arabové začínají podnikat výboje do Evropy, nakonec neúspěšně. Za jejich vlády tu vyrůstají čtyři hlavní královská města – Fés, Marrákeš, Rabat a Meknés. Začátkem 20. století se země stává francouzskou kolonií, architektura i způsob života podléhá evropskému stylu. V roce 1956 získává sultán Muhammad V. pro Maroko nezávislost. O pět let později umírá, aby ho obyvatelstvo dodnes zbožňovalo. Jeho neméně oblíbeným nástupcem se stává syn Hasan II. Roku 1970 je Maroko první africkou zemí, která se účastní fotbalového mistrovství světa.

KDY A JAK

Maroko je typickou severoafrickou zemí, která má stále obrovský turistický potenciál. Nabízí řadu půvabných islámských památek i krásné moře. Nejlepší dobu pro návštěvu Maroka není možné jednoznačně určit, protože jde o zemi dvou klimatických oblastí. Pobřežní části mají typické středomořské klima, ale vnitrozemí se vyznačuje velkými rozdíly teplot mezi dnem a nocí. Pro poznávání Maroka je všeobecně nejvhodnější jaro a podzim, kdy teploty nedosahují takových hodnot na teploměru jako v létě. Pokud se chystáte na marocké pláže, můžete sem přijet prakticky kdykoliv, v nejteplejších měsících je teplota zmírněná příjemnými přímořskými větry a v zimě neklesá pod 23 °C.
Do Maroka je nejjednodušší přiletět. Pokud necestujete s cestovní kanceláří, musíte přesedat na některém velkém evropském letišti, například v Curychu, Frankfurtu nad Mohanem, Paříži nebo v Londýně, odkud trvá let do Rabatu tři hodiny. Další marocká mezinárodní letiště jsou v Casablance a Tangeru. Pokud potřebujete nejlevnější letenku, požádejte některou z velkých českých cestovních kanceláří, které mají Maroko v nabídce a chartery nedokáží vždy zaplnit. Jejich letenky proto bývají výrazně levnější.
Chystáte-li se do Maroka vozem, volte cestu přes jižní Španělsko, odkud plují levné trajekty do marockých přístavů Tanger, Casablanca a Ceuta. Hlavní námořní linky vedou z Algeciras do Ceuty (i pro vozy) nebo do Tangeru (i pro vozy). Další dobrá trasa je z Tarify do Tangeru (vozy ne), z Gibraltaru do Tangeru (i pro vozy), z Almeria do Melilly (i pro vozy) a z Malagy do Melilly (i pro vozy). Trajekty plují i z francouzského Séte do Tangeru.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Turistům je poskytována nezbytná první pomoc zdarma. Státní zařízení však lze použít pouze pro základní ošetření, při vážnějších případech se doporučují soukromé kliniky (všeobecné nebo specializované). Hospitalizace stojí kolem 100 USD/den. Doporučuje se před výjezdem uzavřít zdravotní pojištění, které však marocké úřady nevyžadují.
V turistických oblastech a velkých městech je lékařská péče všeobecně na vyšší úrovni než ve zbývajících částech země. Kontakty na kvalitní lékaře získáte na recepci větších hotelů, které většinou mají vlastní ochotné doktory. Počítejte s tím, že v pouštních oblastech je problémem vše ohledně zdravotnictví včetně přivolání záchranné služby. Také lékárny fungují pouze ve velkých městech a turistických střediscích, například v Agadiru. Očkování není do Maroka povinné. V zemi je nízká úroveň hygieny, proto doporučujeme vézt s sebou dostatečný počet léků proti průjmům, zvracení a nevolnosti. Stravování je relativně bezpečnější v lepších restauracích, ale i tady vám hrozí, že druhý den prozvracíte, i když si budete dávat sebelepší pozor na výběr potravin. Středoevropané totiž nejsou zvyklí na zdejší potraviny. Obecně platí, že lepší je kupovat konzervy, například rybí, které jsou levné a dobré. Pokud se nevyhnete koupi polotovarů, nekupujte maso. Každé ovoce nebo zeleninu důkladně omyjte pitnou vodou z plastikové láhve, vždy koupené. Nikdy nepijte vodu z kašen či hotelových kohoutků, užívejte jen kupovanou balenou vodu, u níž navíc vždy zkontrolujte neporušenost uzávěru.
Maroko je poměrně levnou zemí. Pokud budete nocovat ve velmi levných hotelích, stravovat se s jistou mírou rizika na ulicích a jezdit stopem či hromadnou dopravou, postačí vám kolem 20 USD denně. Pokud zamíříte do nejlepších hotelů a restaurací, najmete si vůz a průvodce, pak počítejte s denní útratou ve výši klidně 150 USD.
V Maroku se platí v dirhamech. Bankovky jsou v hodnotách 10, 50, 100, 200 dirhamů, mince v hodnotách 1 a 5 dirhamů a 5,10, 20 a 50 centimů. Na některých tržištích vás může překvapit měna riál – původní marocká měna. Je vhodné riály nepřijímat, protože s nimi lidé sice stále platí, ale v některých oblastech byste se jich nemuseli zbavit. Platební karty a cestovní šeky si už našly cestu i do Maroka, ale udáte je výhradně ve velkých hotelech a restauracích. Směna je v Maroku bezproblémová, banky fungují perfektně. Většinou mají otevřeno ve všední dny od 8 do 11,30 a od 14 do 16 hodin. O víkendech však mají zavřeno, stejně je tomu i během ramadánu. V turistických oblastech se otvírací doby přizpůsobují turistům. Mnoho hotelů má vlastní směnárny, kurz se příliš neliší od kursů v bankách.
Běžné zboží je dostupné za ceny evropské i vyšší, většinou je ale třeba smlouvat. Pevné ceny jsou pouze v turistických střediscích typu Agadiru. Není možné říci obvyklou otevírací dobu obchodů, protože ten mají v Maroku na starosti zejména drobní obchodníci na tržištích, kteří otvírají podle nálady. Obecně lze konstatovat, že většina trhovců přichází na trh časně ráno, v poledne je často zavřeno. Mnohé krámky jsou však otevřené dlouho do noci. Na tržišti také nakoupíte vše potřebné, od potravin přes oblečení až po suvenýry. Klasický obchod s výlohou má obvykle otevřeno od 8 do 12 a od 14 do 18 hodin. Ve Velký pátek, který je v muslimském světě zasvěcen modlitbám, je mnoho obchodů i krámků zavřených. Stejně je tomu i během ramadánu, kdy zavírají i muzea. Ubytování je snadno k sehnání, protože Maroko disponuje podle oficiální statistiky téměř sto tisíci lůžky. Ve všech turistických centrech je proto bohatý výběr hotelů od luxusních až po obyčejnější. Střední cena dvoulůžkového pokoje v turisticky atraktivních městech (Marrákeš, Fés, Meknés apod.) je cca 70 USD/den, ve špičkovém hotelu až 150 USD/den. Bez problémů tu však najdete i hotely, v nichž přijde noc pro tři osoby na 15 USD. Bližší informace podává instituce Fédération Nationale de l’Industrie Hôteliere, 3eme etage, Tour Atlas, Place Zallaga, Casablanca, tel: (2) 319083, fax: (2) 445758.
Kempů je v Maroku dostatek, většinou jsou situovány podél pobřeží. V Agadiru, Marrákeši a Tangeru jsou k pronájmu apartmány, které si uklízejí sami návštěvníci. Maroko má i dostatek hostelů, především ve městech Asni, Azrou, Casablanca, Fés, Ifrane, Meknés a Rabat. Přesné informace včetně aktuálních cen jsou dostupné na adrese Fédération Royale Marocaine des Auberges de Jeunes, BP 15998, Casa Principale, Parc de la Ligue Arabe, Casablanca 21000, tel.: (2) 470952, fax: (2) 227677.
Restaurací, tradičních kaváren i barů je v Maroku obrovské množství. Oběd i večeře pro dvě osoby přijde v běžné restauraci přibližně na 350 DH (srpen 2000). Marocká kuchyně je velmi chutná, projevuje se v ní vliv Francie. Obecně platí, že samotní Maročané jsou ve stravování nenároční, postačí jim základní potraviny a kuskus. To je nahrubo mletá pšenice s rýží a masem. Národním jídlem, které vám připraví v každé lepší restauraci je tajine. Jedná se o směs různého masa, rýže a zeleniny připravované v obrovském kulatém hrnci tajine. Jídlo se podává v tomto hliněném hrnci pro několik lidí najednou, takže když uvidíte v restauraci typickou arabskou rodinku nad obrovským kulatým hrncem, můžete vsadit na to, že si objednali tajine.
Dalším tradičním a svátečním jídlem je bstila. Její příprava trvá velmi dlouho, protože bstila je z několika vrstev těsta, mezi které se střídavě dávají kusy masa, houby, vajíčka i sladké rozinky. Přílohou ke všem jídlům je arabský chléb, na stolech se objevuje i čerstvé ovoce.
Tradičním nápojem je mátový čaj, který vám připraví každý šikovný obchodník, protože moc dobře ví, že pohostinnost boří bariéry a nutí zákazníka ke koupi. Čaj se připravuje jednoduše, několik lístků máty se zalije vřící vodou. Tímto nápojem obvykle začíná ubytování v hotelu, dobrý oběd i prodej koberců. Alkohol je k mání pouze v licencovaných restauracích a barech, ale dostanete je i v hotelech. Točené pivo je k dostání většinou jen v turistických oblastech, například v Agadiru. Elektrické napětí je většinou 110 V, v lepších hotelech 220 V, 50 HZ. Proto je vhodné vzít s sebou adaptér.

DOPRAVA, ČAS

Pro řízení osobního vozu postačí náš řidičský průkaz. Maroko totiž uznává všechny řidičské průkazy, pokud tu jste nejdéle na tři měsíce. Mezinárodní řidičský průkaz je pochopitelně větší jistotou. Návštěvník nepotřebuje řidičský průkaz k řízení mopedu, není-li požadován v zemi trvalého pobytu. Autopůjčovny jsou ve velkých městech a turistických střediscích, lepší je zamířit k dražší ale jistější mezinárodní společnosti. Minimální věk pro půjčení automobilu je 25 let, nájemce musí mít mezinárodní řidičský průkaz, zatímco ostatní řidiči ne! Důležité je překontrolovat, zda má vůz rezervní kolo, protože defekt je na silnicích běžný. Pokud hodláte zamířit do pouště, najměte si terénní vůz se zkušeným průvodcem.
Automobilová doprava v Maroku je velmi chaotická, předpisy se nedodržují, po ulicích chodí hospodářská zvířata i chodci. Záplava aut je pro středoevropana nepříjemná ve městech, kde v tlačenici vozidel často dochází k dopravním nehodám. Ty jsou velmi problémové, protože Maročané obvykle nemají uhrazené povinné ručení. Ukazatele směru a vzdálenosti bývají jen v arabštině, málokdy ve francouzštině. Ve venkovských oblastech chybí úplně. Stav silniční sítě je dobrý mezi hlavními městy, ale na venkově jsou komunikace sice udržované, ale občas úplně nesjízdné. Často se na nich ozývá troubení. Nejvyšší povolená rychlost v obci je 40 km/h. Je dobré ji respektovat, protože policejní kontroly dodržování této rychlosti jsou velmi časté. Na dálnicích se samozřejmě jezdí rychleji. Mýtné se vybírá pouze na dálnici Casablanca-Rabat ve výši 15 DH a Rabat-Kenitra ve výši 10 DH za osobní vůz. Autoopravny pro vozy vyrobené u nás v Maroku nejsou, proto je lepší vypravit se sem francouzským vozidlem nebo mercedesem, jichž tu jezdí obrovské množství a opravit je tu umí každý druhý.
Autobusová doprava je v Maroku velmi levná, ale nespolehlivá. Nepříliš udržované autobusy jezdí přeplněné cestujícími. Nejlepší společnosti jsou CTM a SATAS, které nabízejí poměrně kvalitní vozový park, dodržované jízdní řády a často i malé občerstvení. Železniční spojení je mezi největšími městy, hlavní trasy vedou mezi městy Casablanca, Fés, Rabat, Oujda, Tanger a mezi městy Casablanca, Asilah, Rabat, Marrákeš. Dalším způsobem dopravy jsou taxíky, jichž tu jezdí nepřeberné množství. V Maroku jsou tři druhy taxíků. Velké mercedesy „grand taxi“ jezdí především mezi městy, a to jen tehdy, když jsou zcela zaplněny. Najdete je hlavně u nádraží nebo u tržnic. Petit taxi, to jsou malé červené peugeoty, které zastavíte jen pro sebe mávnutím ruky. Cenu je lepší sjednat dopředu, stejně tak i u třetího druhu sběrných taxi, které jezdí i mimo město. Letecká doprava je poměrně kvalitní, ale samozřejmě velmi drahá. Čas je středoevropský mínus jedna hodina. Letní čas se v Maroku nezavádí, v létě si proto na svých hodinkách nastavte čas minus dvě hodiny.

NEBEZPEČÍ

Bezpečnostní situace je v hlavních turistických městech dobrá. Předpokládá se však pohyb organizovaný, nejlépe s místní cestovní kanceláří nebo s cestovní kanceláří z tuzemska (je dobré trvat na vedoucím zájezdu hovořícím francouzsky a autobusu jiné značky než Karosa). Nižší bezpečnost je ve městech Casablanca, Tanger a Ceuta. Kapesní krádeže jsou na denním pořádku v celém Maroku, hlavně na těsných tržištích. Proto platí tato pravidla: neprovokovat cennými věcmi (řetízky, hodinkami, fotoaparáty), vše nosit přímo na těle a dávat si neustálý pozor. Nechoďte do tmavých uliček a nikdy se nenechávejte osahávat a tahat malými dětmi, které jsou zkušenými kapsáři.
Převážení jakéhokoliv množství narkotik je v Maroku trestné. Tvrzení držitele narkotika, že omamná nebo psychotropní látka je určena pro jeho osobní potřebu, není uznáváno. Držitel narkotika se vystavuje zdlouhavému soudnímu projednávání, během kterého musí soudní porotu přesvědčit o své nevině (není uplatněn princip presumpce neviny). V opačném případě je výše trestu úměrná množství převáženého narkotika s tím, že trest má několik částí: státu automaticky propadá vozidlo, ve kterém byla droga nalezena; vězení (až na 10 let); pokuta státu a odškodnění Marocké tabákové režii. Pokud odsouzený není schopen zaplatit pokutu a odškodnění, prodlužuje se mu vězení (20.000 DH = 1 rok). Trest se vykonává v marockých vězeňských zařízeních, která jsou velmi tvrdá.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

Je nebezpečné kupovat vodu u pouličních prodejců vody, pro Maroko typických mužíků v červených hábitech, které potkáte v každém městě. Ze stejného kalíšku totiž pijí i nejchudší z nejchudších, takže by vás mohly potkat nepříjemné žaludeční problémy. Za bakšiš ve výši přibližně deset dvacet dirhamů si však můžete nosiče vody vyfotografovat.

Smlouvání je typickým koloritem každé arabské země, tedy i Maroka. Pokud si chcete koupit nějaký suvenýr (typickým z Maroka jsou například dýky, černé sošky, dřevěné bubny, barvivo hena), neváhejte obejít více obchůdků na tržišti a pokusně se zeptat na cenu. U té nejnižší začněte smlouvat. Pamatujte si, že cena, za kterou se dá vybraný kus koupit, je oproti navržené ceně přibližně třetinová. Nikdy neříkejte cenu jako první, nemáte šanci odhadnout reálnou cenu. Smlouvání je přitom nezbytností, protože vyjma turistického centra Agadir nikde nejsou cenovky.

Bakšiš je základním předpokladem úspěchu. Pokud budete chtít poradit, pomoci či třeba říci, kolik je hodin, neváhejte sáhnout do kapsy pro pár dirhamů. Pro ty budete muset zalovit i na tržišti-súku ve Fésu, pokud se budete chtít seznámit se životem koželuhů a barvířů kůže. Jde však o jeden z největších zážitků z Maroka.

Pokud budete Maroko projíždět autem, dávejte si velký pozor. Provoz na silnicích je velmi chaotický, vítězí silnější. Značky Dej přednost v jízdě a Stop se příliš nerespektují. Horskými vesnicemi raději jen projíždějte. Hrdý berberský národ totiž trpěl tak dlouho pod nadvládou francouzských kolonizátorů, že teď považuje za vetřelce každého Evropana.

V celém Maroku se bez problémů domluvíte anglicky a francouzsky, těmito dvěma jazyky tady paradoxně mluví i ti nejchudší.

Ani v Maroku není možné beztrestně nahlížet do mešit, které jsou pro nevěřící tajemstvím. Výjimkou jsou jen dva muslimské svatostánky. Prvním z nich je Velká mešita v Casablance, kam je vstup zakázán pouze v pátek. Druhým je malá mešita v Meknés. Podle průvodců byla také ona určena výhradně muslimům, ale v době francouzské nadvlády sem přijel významný představitel Francie. Projevil takový zájem o vstup do mešity, že maročtí vládcové Meknés raději mešitu odsvětili a vstup mu povolili. Od té doby do ní smějí turisté.

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Agadir
Typické nearabské letovisko, v němž se dobře léčí šrámy z dlouhé cesty po Maroku. Krásné dlouhé pláže, kvalitní restaurace, obchody s pevnými cenami, to vše je současný Agadir. Není divu, že se jedná o nejvyhledávanější turistické místo země.
Ani historie města není bez zajímavosti. První zprávy o tomto městě pocházejí ze 16. století, kdy u zdejšího krásného pobřeží poprvé zakotvily portugalské lodě. Nově založená obchodní základna nutně potřebovala ochranu, a proto tu během několika let vyrostla mohutná pevnost. Dnes po ní bohužel není ani stopy, protože město pojmenované Agadir, berbersky opevněná sýpka, dobyl koncem 16. století jeden z významným marockých vládců. Zlatá doba Agadiru přišla o století později, kdy se přístavní město stalo významným obchodním centrem. Ani zlé časy obou světových válek neubraly Agadiru na důležitosti, například ve třicátých letech byly výnosy zdejšího rybářství na první příčce v celém Maroku.
Přesně patnáct minut před půlnocí 29. února 1960 však přišel nečekaný zlom. Domy se začaly třást a během několika krátkých minut se zřítily k zemi. Ničivé zemětřesení zničilo téměř pět tisíc domů, více než sedmnáct tisíc lidí přišlo o život. Díky pomoci z celého světa se Agadir opět postavil na novy. Vyrostly nové hotely a restaurace, mnohé v tradičním stylu.
Dnes Agadir na katastrofu už téměř zapomněl. Příjemné klima a písečné pláže sem každým rokem lákají desítky tisíc návštěvníků z mnoha evropských zemích, k nimž se před několika lety přiřadili i turisté z České republiky. Těm všem připadá prosluněný Agadir jako kouzelné místo na naší planetě.

Casablanca
Největší průmyslové centrum Maroka je přitažlivé především pro obchodníky a podnikatele, protože se tady nacházejí všechny důležité společnosti a instituce. Díky tomu je Casablanca největším městem Maroka a žijí tu více než tři miliony obyvatel. Cestovatelé tu však nenajdou příliš mnoho starobylých budov, přestože se Casablanca chlubí dlouhou historií. Už v 9. století tu stávala berberská vesnička, ze které portugalští dobyvatelé vytvořili důležité obchodní centrum. Jeho význam ovšem začal v 15. století upadat, dokonce se sem začali sjíždět piráti, kteří právě Portugalcům tropili na moři velké těžkosti. Proto byla osada koncem 15. století srovnána se zemí. Obnovení města se datuje do 19. století, kdy tady vyrostla řada nových domů a zástavba dostala nynější jméno Casablanca, tedy Bílý dům podle jediné bílé stavby, kterou bylo vidět z moře. Za časů francouzské nadvlády se z města stalo ekonomické srdce země, dokonce se dostalo i do merku filmařů. Kultovní film Casablanca s hvězdným hereckým obsazením Humphrey Bogartem a Ingrid Bergmanovou z roku 1942 je sice známý po celém světě, ale v samotné Casablance nebyl natočen ani jediný záběr. A ještě jednou se Casablanca zapsala do dějin. To když se tu za druhé světové války měl konat jeden z důležitých summitů protihitlerovské koalice. Americká tajná služba prý dokonale zamlžila zprávy z místa jednání, takže si Němci mysleli, že setkání probíhá ve washingtonském Bílém domě a ne v Bílém domě – Casablance.
Dnes tady můžete vidět nejen typický obchodní ruch, ale také největší muslimský svatostánek země, Velkou mešitu Hassana II. Byla slavnostně otevřena v roce 1993 a stála více než jednu miliardu německých marek. Na výstavbu se složil celý národ. Mešita pojme 100 tisíc věřících a její minaret je vysoký dvě stě metrů. Celý komplex s knihovnou, univerzitou a muzeem byl postaven tak, aby přežil i nejničivější zemětřesení.
Ostatní části města nejsou příliš zajímavé. Kromě elegantní čtvrti Anfa plné výstavních domů a květin se tady nachází i luxusní letovisko Ain-Diab s desítkami hotelů a barů. Stará čtvrť medina není tak půvabná jako mediny v jiných marockých městech.

Fés
První ze čtyř královských měst Maroka se pyšní historií, která se začala psát v 9. století, kdy tady berbeři založili první osadu. Pověst praví, že první dům byl postaven stříbrnou motykou, které se arabsky říká fas. Od toho také vznikl název města.
Během následujících staletí se Fés rozrostl do nevídaných rozměrů. Objevily se první mešity, honosné univerzity i medina, základ dnešní nejobdivovanější čtvrti města. Ve 14. století žilo ve Fésu téměř 300 tisíc obyvatel, kteří užasle sledovali zrod půvabných královských paláců se stovkami bohatě zdobených místností. Až v polovině 16. století je královský stolec přemístěn do Marrákeše.
Dnešní Fés je proslulý především starou čtvrtí zapsanou do seznamů UNESCO. V chaotické změti mnoha tisíc uliček žijí lidé po tisíciletí stejným způsobem. Především návštěva čtvrti koželuhů je nezapomenutelným zážitkem.
Medina začíná bránou Bou Jeloud, ve které je možné vidět dva minarety – typický obrázek z Maroka. V medině se dále ukrývá univerzita Médersa Bou Inania, Médersa Attrarine, mešita Karaouiyne a mauzoleum Moulay Idrisse II. Všude vládne totální chaos a medina je plná vůní a různých zvuků. Méně protřelým návštěvníkům doporučujeme snítku máty před nosem.
Ve městě stojí za vidění dvě pevnosti, každá na jiné straně Fésu. Postaveny byly v 16. století a v jedné z nich se nachází malé muzeum zbraní. Půvabná je i židovská čtvrť, ve které dodnes stojí tradiční židovské domy. Naopak čtvrť Ville Nouvelle dýchá novotou, vždyť vznikla na začátku 20. století. Je plná širokých tříd a moderních domů.

Marrákeš
Další královské město Maroka leží v centrální části země. Jeho historie začíná zajímavě. Po úspěšném nájezdu berberů do zdejšího kraje se musel jejich vůdce vrátit zpět do dnešní Mauretánie. Aby byl jeho postup rychlejší, zanechal svou manželku i s doprovodem na místě dnešního Marrákeše. Ozbrojená skupina, která ženu střežila, tu založila osadu nazvanou Marrákeš, čili rychlý pochod. Ve 12. století se město stalo metropolí říše. O tuto výsadu však několikrát přišlo, ale vždy se sem králové zase vrátili. V 17. století se například Marrákeš stal velkým obchodním centrem, protože tudy procházely karavany při svých cestách do vnitřní Afriky. V 19. století se tady usídlil král Moulay Hassan, za jehož vlády vyrostla řada krásných staveb. Oblíbený byl Marrákeš i mezi francouzskými kolonisty.
Dnešnímu Marrákeši dominuje náměstí Jemaa el-Fna, jehož návštěva je nezapomenutelným zážitkem. Každý večer se tu totiž odehrává mystické divadlo, scházejí se tu kejklíři, zaklínači hadů, břišní tanečnice a vypravěči, aby za zvuků bubnů a světel ohňů bavili za drobný bakšiš obecenstvo. Vším tím zmatkem a uměním se motají vůně pokrmů připravovaných pod širým nebem, přesně jak tomu bylo před staletími. V té době tu však posedávali obchodníci, jejichž velbloudi právě odpočívali v nedalekých stájích.
Působivou stavbou je mešita Koutoubia s téměř 80 metrů vysokým minaretem. Koutoubia je pojmenovaná podle knihkupců, kteří za jejími branami prodávali především korán. Areál byl postaven už ve 12. století.
Kroky turistů často míří také do mauzolea Tombaux Saadiens, v němž je pohřbeno více než šedesát příslušníků královské saadské dynastie. V Marrákeši jsou i honosné královské paláce. Za zmínku stojí především sídlo velkovezíra el-Badia, které prý mělo ve zlatých časech říše téměř čtyři stovky bohatě zdobených sálů a soukromých místností. Další palác el-Bahia se do dnešních dnů zachoval prakticky celý. Na ploše téměř sedmi hektarů je kolem 150 místností, v nichž měl velkovezír Ba Ahmed i svůj stočlenný harém. V paláci Dar Si Said je Muzeum marockého umění plné krásných šperků, nábytku a pozlacených dýk.
Ani moderní stavby nejsou bez zajímavosti. Například hotel La Mamounia ukazuje turistům snad každý průvodce. Stavba byla slavnostně otevřena ve třicátých letech 20. století a bydlel v ní i samotný Winston Churchill. Ze stejného století pochází i Majorelle – botanická zahrada s desítkami druhů vzácných rostlin z celé Afriky.

Meknés
Třetí královské město Maroka bylo založeno už v 10. století berberskými kmeny, které tady začaly pěstovat olivy a jiné plodiny. Až do 17. století čekalo na svou historickou roli, protože maročtí vládci Meknés do té doby využívali jen jako výletní sídlo. Když se ale na trůn dostal megalomanský panovník Moulay Ismail, nastaly městu zlaté časy. Pětadvacetiletý panovník si totiž usmyslel, že z Meknés učiní nejkrásnější metropoli celé Afriky, která předčí i evropská královská města. Vždyť jeho vzorem byl francouzský panovník Ludvík XIV., na jehož dceru Moulay Ismail marně pomýšlel.
Megalomanský král skutečně učinil z Meknés centrum říše. V jeho stájích bylo několik tisíc koní, o které se staraly desítky tisíc otroků. Jeho vlastní ochranka čítala stovky mužů, stejně početný byl i jeho harém. Moulay Ismail však proslul spíše jako krutovládce než stavitel. Jeho vlastní rukou totiž údajně zahynulo 37 tisíc lidí, většinou otroků. Po smrti panovníka upadlo Meknés pomalu do zapomnění.
Dnes je centrem města náměstí Place el-Hédim, jemuž dominují dvě brány včetně úplně nejslavnější brány celého Maroka – Bab Mansour. Do mauzolea Moulaye Ismaila smějí i nevěřící, vždyť se jedná o jednu z nejkrásnějších pohřebních budov v celé zemi. Za zmínku stojí také Velká mešita se vzácnou kazatelnou. Kolem tohoto muslimského svatostánku se rozkládá životem kypící tržiště plné malých krámků se vším potřebným i nepotřebným.
Poblíz Meknés leží ruiny bývalé římské metropole Volubilis se zachovalými mozaikami na podlahách domů. Počátky Volubilis se datují do roku 40 našeho letopočtu, kdy známý římský tyran Caligula ovládl severní Afriku a z Volubilis učinil hlavní město kolonie. Téměř 300 let vzkvétalo, ale pak se římská vojska stáhla blíž k vlasti. Volubilis obsadili muslimové, kteří si z města udělali zdroj stavebního materiálu pro nedaleká města včetně Meknés. Slavná římská metropole byla téměř zničena, přesto se do dnešních dnů dochovala řada budov.

Rabat
Poslední ze čtyř královských měst a dnešní metropole země. Rabat je plný moderní evropské architektury i starých staveb. První zmínky o městě pocházejí z 8. století, ale až o dvě století později tu vyrůstají první kamenné stavby. Ve 12. století se Rabat stává hlavním městem říše, panovník nechává vystavět dlouhé a mohutné opevnění. Jeho snem byla i největší mešita na celém světě, ale tyto smělé plány zhatilo zemětřesení a nedostatek peněz.
V 17. století se města zmocňují piráti, kteří tady vyhlašují samostatnou republiku a stávají se postrachem celého Středozemního moře. Podle průvodců se jejich obětí stal i autor proslulé knihy Robinson Crusoe Daniel Defoe. Klid přichází až v 19. století.
Nejvýznamnější stavbou jsou pozůstatky Velké mešity s Hassanovou věží, jediným důkazem toho, jak měl největší muslimský svatostánek vypadat. Červenohnědá věž měří 44 metrů, ale původně měla dosahovat výšky téměř 70 metrů. V těsném sousedství mešity je mauzoleum Muhammada V., uctívaného bojovníka za nezávislost země. Jeho klid střeží královská garda, kterou je možné fotografovat.
Za návštěvu stojí i Andaluská zahrada s krásnou kavárnou a sousední čtvrtí, která je na Maroko netypicky modrá. Součástí zahrady je i Etnografické muzeum. Rabat je ostatně plný zajímavých muzeí, jmenujme alespoň Archeologické muzeum. Nejkrásnější branou marocké metropole je Brána větrů, monumentálně zdobená. Rabat je také sídlem krále, jemuž slouží obrovský královský areál. Jeho útroby jsou ale turistům uzavřené. Za návštěvu stojí i zřícenina Chellah, údajně nejromantičtější místo v celém Maroku. Přístav Salé je častým místem procházek, kam míří na malém převozu místní lidé i turisté. Nacházejí se tu totiž tradiční kavárny a místa odpočinku.

Rozloha: 252 120 km2
Počet obyvatel: 27 milionů
Hlavní město: Rabat
(1,5 milionu obyvatel)
Úřední řeč: arabština
Náboženství: islám
Měna: Dirham (DH) = 100 centimů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •