Nikaragua – Nikaragujská republika

31.8.2014  |  Cestování

Kryštof Kolumbus objevil zemi v prvních letech 16. století, poté ji Španělé připojili ke kapitanátu Guatemala. V první polovině 19. století patřila Nikaragua ke Spojeným středoamerickým provinciím. Poté opětovně vyhlásila nezávislost, ale po dlouhá léta zemi trýznila občanská válka, také v současnosti je situace v zemi velmi napjatá.

KDY A JAK

Nikaragua je turisticky poměrně opomíjenou zemí, byť má cestovatelům co nabídnout. Příjemnou dobou návštěvy jsou první suché měsíce prosinec a leden, kdy je sice krapet chladněji, ale příroda vás uchvátí svou barevností. Úplně jiná Nikaragua na vás čeká v dubnu a květnu, kdy tady vládne horko a země je vyprahlá. Především pláže jsou v té době nabité lidmi.
Nejjednodušší cesta do Nikaraguy vede přes velká evropská letiště. Let například z Londýna trvá i s mezipřistáním v Havaně zhruba 20 hodin. Letecké spojení má Nikaragua i se sousedními státy, například s Kostarikou. Po zemi se dá do země dostat autobusem z hlavních měst okolních států.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Neexistuje dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče. Cestovatelé mohou vyhledat pomoc v urgentních případech. Pokud nedisponují kvalitním mezinárodním zdravotním pojištěním, musí být veškeré náklady na lékařské ošetření v plné výši uhrazeny. Ve většině případů je vyžadována platba na místě. V Managui existuje několik zdravotnických zařízení se solidním standardem lékařské péče, z nichž většina udržuje nepřetržitou pohotovostní službu. Mimo hlavní město je hustota zdravotnických zařízení menší a jejich úroveň značně nízká.
Služby jsou na přijatelné úrovni, ceny pro nenáročné turisty také, protože při noclehu v levném hotelu jim bude stačit 10 USD denně. Zato náročný cestovatel spotřebuje i čtyřnásobek. Kreditní karty (nejrozšířenější jsou VISA či Mastercard) uplatníte ve většině lepších obchodů, restaurací, půjčoven automobilů a hotelů.
Restaurace především v nikaragujské metropoli nabízejí mnoho jídel, z nichž je cítit přítomnost velkého počtu národních kuchyní, španělské, italské, francouzské, latinskoamerické nebo čínské. Typickou specialitou je gallapinto (smažená rýže a fazole) nebo mondongo (dršťková polévka). Součástí mnoha pokrmů je jitrocel, jídlo se podává v plackách tortillas. Stravovat se můžete také na ulicích, kde vám nejčastěji nabídnou praženou či vařenou kukuřici. Po celé Nikaragui je řada levných, ale skvělých barů, v nichž točí dobré pivo nebo místní tvrdý alkohol. Dovážené nápoje většinou koupíte bez problémů, ale může vás překvapit jejich nedostatek v některých oblastech. Typickým nealkoholickým pitím jsou balené barevné ovocné nápoje z čerstvého ovoce.
Zajištění stravování je jednoduché hlavně na západním pobřeží, kde jsou kvalitní hotely, a v okolí Panamerické dálnice, kde je dostatek motelů. Jinde, a to ani v hlavním městě, už není situace tak růžová, protože desítky hotelů zničilo v roce 1972 zemětřesení a obnovovat se je daří jen pomalu. Elektrické napětí je 110 V, 60 Hz.

DOPRAVA, ČAS

Pokud snad jedete vlastním automobilem, potřebujete náš i mezinárodní řidičský průkaz, doklad o vlastnictví automobilu (lodní konosament v případě cestování lodí). Nikaragujské silnice jsou většinou neudržované, plné děr, neosvětlené, často extrémně úzké, zkrátka jen pro silné nervy. Mnoho cest bylo navíc opakovaně zničeno důsledkem působení hurikánu Mitch v říjnu 1998. Vzhledem k tomu, že jen málo z nich se dočkalo opravy, setkáte se tu s objížďkami častěji než kdekoli jinde. Koňské povozy, opuštěná vozidla a vozidla bez světel nejsou výjimkou.
Nepříjemnou zvláštností je fakt, že vozidlo nepojízdné nebo po nehodě nechají místní řidiči na místě kam dojelo a více se o něj nestarají. Takový automobil tady zavazí i několik dnů, dokud ho policie neodstraní. Podle nikaragujského práva jsou řidiči podezřelí ze řízení vozidla pod vlivem narkotik či alkoholu vsazeni do vazby. V Nikaragui je řidič, který se stal účastníkem dopravní nehody, při níž se některému z účastníků přihodil úraz či byla způsobena škoda, vložen do vazby bez ohledu na to, zda je pojištěn, a i když vůbec není viníkem. Ve vazbě je držen až do doby soudního rozhodnutí, které muže být vydáno za několik týdnů, ale i za několik měsíců. Propuštěn může být na základě kauce.
V zemi provozují vnitrostátní lety celkem tři místní aerolinky, které létají především mezi městy Managua, Bluefields a Puerto Cabezas. Místní autobusové linky jsou pravidelné, jezdí v častých intervalech a bohužel jsou většinou neuvěřitelně přecpané. Autobusy jsou také nechvalně proslulé častými kapesními krádežemi. Z tohoto důvodu je celou cestu nutné věnovat zvýšenou pozornost osobním věcem a zavazadla nenechávat ani na okamžik bez dozoru. Plavba lodí je často jedinou možností jak dosáhnout některých odlehlejších částí země, především na karibském pobřeží a na Lago de Nicaragua. Čas je v Nikaragui minus sedm hodin.

NEBEZPEČÍ

Vzhledem k tomu, že míra obecné kriminality po ukončení občanské války v Nikaragui je velmi vysoká, nedoporučuje se cestovat zejména do odlehlých oblastí severních částí Nueva Segovia, Madriz, Estelí, Jinotega, Matagalpa a Boaco. Při cestách do země se pak doporučuje dodržovat některé základní zásady: uschovat cestovní pas, další doklady, letenku v hotelovém trezoru a cestovat pouze s fotokopií pasu a s minimem finanční hotovosti, nenosit šperky, dávat si pozor na cenné věci (videokameru, fotoaparát), parkovat vždy na hlídaném parkovišti, ve vozidle neponechávat žádné věci, nebrat stopaře a jezdit vždy se zamčenými dveřmi a zavřenými okny. Taxi je lepší objednávat prostřednictvím recepce.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Bluefields
Hlavní město autonomní oblasti jižního Pacifiku leží na karibském pobřeží Nikaraguy, necelých 300 kilometrů od Managuy. Bluefields je typickým karibským městem se smíšenou kulturou i ostrovní příchutí. Obklopuje ho neuvěřitelně bohatá příroda, divoké řeky i malé kanály v džungli. Město stále nezasažené masivní turistikou je jedinečným místem spatřit vedle sebe tak rozličná etnika i kultury, které zde žijí v naprostém souladu, toleranci a míru. Nejvíce zastoupenými jsou tu přitom Misquitos, potomci Jamajčanů a místní indiánské kmeny Sumus a Ramas.

Leon
Déle než dvě stě let hlavní město Nikaraguy, až do doby, než ho v roce 1851 nahradila Managua. Společně s městem Granada město vždy soupeřilo o status metropole. Leon byl v minulosti centrem země a jeho politickým, vojenským, kulturním i společenským srdcem. Říká se, že jediný důvod, proč byla při výběru metropole nakonec upřednostněna Managua, je to, že leží přesně uprostřed cesty mezi hlavními rivaly, liberálním Leonem a konzervativní Granadou.
Některé politické i společenské filozofie však hýbou odvěkými rivaly dodnes. Leon je stále pokládán za intelektuální město s universitou, vysokými školami nejrůznějších zaměření a náboženství a Metropolitní katedrálou, zřejmě největší katedrálou střední Ameriky. Její masivní architektura představuje jedinečnou ukázku náboženského umění od poloviny 17. století až do současnosti a malby zdobící interiéry jsou skutečnými mistrovskými díly. Jsou tu k věčnému spánku uloženy mnohé důležité postavy politické, náboženské i intelektuální historie Nikaraguy. Je tu pohřben například slavný básník 19. století – Ruben Darío. Stavba katedrály byla započata v roce 1746 a trvala déle než sto let.
Dalšími církevními stánky stojícími za návštěvu jsou farní kostel Subtiava z roku 1530, El Calvario, La Recolección, La Merced, Zaragoza, San Felipe, San Francisco a El Laborio. Sběratelské muzeum Rubén Darío je ve slavném domu tohoto poety. Najdete tu sbírky umělcova osobního majetku a knihovnu básnictví ve španělštině, angličtině a francouzštině. V rezidenční čtvrti města stojí okázalé staré koloniální domy s originálními železnými balkony.
Město La Paz Centro jižně od Leonu je známé ruční hrnčířskou výrobou. Necelých dvacet kilometrů od Leonu si můžete odpočinout ve městě Telica oblíbeném pro své termální prameny, známé jako prameny San Jacinto. Nedaleko Leonu dominuje siluetě obzoru sopka Momotombo. Jde o vědecky dokonale zmapovaný, téměř 1300 metrů vysoký kužel, majestátně se tyčící u jezera Managua. Pozorovat tohoto obrovského dřímajícího obra můžete například z kempu v těsné blízkosti jezera. Pokud se však hodláte vypravit na vrchol, je zapotřebí speciální povolení. Na prohlídku zdejšího okolí je zapotřebí si vyčlenit minimálně dva dny, ale i tak si nemůžete být jisti, že spatříte vše podstatné.
Dvacet kilometrů od Leonu, jen pár kroků od Momotombo, se nachází Leon Viejo (Starý Leon). Současné město Leon bylo postaveno, když původní bylo zničeno zemětřesením v roce 1609. Otřesy země a následující erupce sopky Momotombo naprosto zničily veškeré budovy ve městě. Při nedávných vykopávkách tak bylo odkryty pozůstatky, obsahující části katedrály, klášter a dům guvernéra. Můžete se jen tak procházet mezi těmito ruinami, které vám dají letmo nahlédnout do života na počátku 17. století.
Jen malý kousek severně od Leonu leží v srdci bohaté zemědělské oblasti město Hinandega. Nejdůležitější plodinou tu je jednoznačně bavlna. Při okrajích Hinandegy najedete místo, které je jedním z největším producentů rumu a cukru v zemi – San Antonio. V El Realejo, mezi městem Hinandega a starou částí Corinta, můžete navštívit koloniální loděnice.

Managua
Horké hlavní město leží v nížině poblíž jezera Managua nebo také Xolotlán. Protože se rozprostírá na otevřené planině, nemá problémy se znečištěním ovzduší, jak tomu bývá u měst v údolích. Velká část centra byla zničena při zemětřesení v roce 1972. Hlavní komerční oblasti se tak dnes nacházejí na jihu města, kde rovněž najdete celou řadu nejrůznějších obchodů a barů, restaurací a zábavních klubů.
V Managui nicméně máte stále možnost vidět příklady koloniální architektury, především pak v centru města. Přestože ze staré katedrály jsou dnes už jen ruiny, je tato krásná stavba neustále místem, které často vyhledávají turisté. Národní palác je další ze zajímavostí města. Po opravách a rozsáhlých rekonstrukcích je dnes Národním palácem kultury. Obě zmiňované budovy najdete v centrálním parku, kde vytváří zvláštní kontrast supermoderní budově divadla Ruben Darío na břehu jezera. V divadle se koná celá řada hodnotných divadelních představení i zajímavých koncertů. Dalším z míst, které můžeme směle označit za symboly města, je budova Olof Palme. Tato gigantická budova ve švédském stylu s hlavní halou pro 1250 osob je dějištěm mnoha významných společenských i kulturních setkání.

Rivas
Jedno z nejzajímavějších měst země. Právě tady se odehrály důležité okamžiky Nikaraguy. První indiánské kmeny, které přišly ze severu, založily svá obydlí v úžině Rivas. Úvodní kontakt mezi indiány a španělskými přistěhovalci se pak odehrál několik kilometrů od Rivasu na cestě do San Jorge (Ometepe). K okolí Rivasu se váže i část historie USA. Během legendární Zlaté horečky (1852 až 1860) sloužil San Juan del Sur severně od Rivasu jako přístav pro lodě do San Francisca. Tisíce osadníků putovaly z New Yorku na západní pobřeží přes San Juan del Norte, řeku San Juan, jezero Nikaragua a San Juan del Sur. Ve městě dnes naleznete mnoho památek připomínajících koloniální éru země, kterými jsou například koloniální domy.
Jihovýchodně od Rivasu na severním hrotu Nikaraguy se nachází útočiště divoké zvěře a kout panenské přírody – La Flor. Tato oblast je rovněž proslulá mořskými želvami, které La Flor považují za svůj domov. Na pláži bylo zaznamenáno na pět tisíc želv během období kladení vajec od července do prosince. Chráněný záliv ve tvaru půlměsíce a krystalicky čistá voda proto udělaly z tohoto místa ráj mořských biologů i náhodných pozorovatelů. Do La Flor se můžete vypravit s některou ze speciálních cestovních kanceláří, které vás nejen provedou tímto želvím rájem, ale také vás blíže seznámí s okolní suchou tropickou přírodou.

Rozloha: 130 000 km2
Počet obyvatel: 4,1 milionu
Hlavní město: Managua (700 tisíc obyvatel)
Úřední řeč: španělština
Náboženství: křesťanství
Měna: Córdoba (NIO) = 100 pencí

  •  
  •  
  •  
  •  
  •