Pákistán – Pákistánská islámská republika

31.8.2014  |  Cestování

Už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem tu vznikaly první státy, od 16. století bylo území součástí britské kolonie v Indii. Po rozdělení Britské Indie v polovině 20. století se země stala nezávislým dominiem, jehož území se skládalo ze dvou částí, z Východního a Západního Pákistánu.

Ve 40. letech a poté ještě v 60. letech bojoval s Indií o území Kašmír a Džammú. Po získání autonomie se Východní část Pákistánu oddělila a vznikl Bangladéš. Západní Pákistán byl ve válce poražen a vystoupil z britského společenství. Poté zemi provázely časté vojenské převraty, korupční skandály, krvavé srážky mezi islámskými fundamentalisty i vládou a neustálé spory s Indií, které převládají dodnes.

KDY A JAK

Pákistán je zemí mnoha klimatických podob. Zima vládne od listopadu do března, kdy je počasí teplejší s chladnými větry na pobřeží. Letní období od dubna do července je extrémně horké, po něm přichází sezóna monzunů, které obyvatele trápí od července do konce října. V září jsou také velké srážky ve vyšších oblastech Pákistánu, Karáčí zažívá v té době jen slabší přeháňky. Na jih země se vypravte mezi listopadem a březnem, kdy jsou dny chladnější a jasnější. Nejlepší dobou pro návštěvu severních částí země je duben až říjen.
Do Pákistánu se létá, ale musíte zvolit cestu přes některé velké evropské letiště, například přes Londýn, odkud se do Karáčí letí téměř dvanáct hodin. Námořní doprava do Karáčí je z Evropy možná, ale trvá příliš dlouho. Silniční hraniční přechody má Pákistán s Afghánistánem, Čínou, Íránem a Indií.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Zdravotní péče včetně zubního ošetření poskytovaná v nemocnicích mezinárodní úrovně (ve větších městech) a kvalitních ordinacích, za ceny srovnatelné se západoevropskými, je velmi dobrá. Zdravotní služba je poskytována za úplatu, a proto je potřeba kvalitní cestovní pojištění. Řada léků evropských standardů je volně prodejná. I když pro pobyt není předepsané očkování, doporučuje se očkování proti hepatitidě A, japonské encefalitidě (pro pobyt ve venkovských oblastech od srpna do listopadu) a meningitidě. Pákistán je zemí s výskytem malárie. Z dalších nemocí hrozí průjmová a parazitická onemocnění.
Je nutné počítat s méně kvalitními službami a také nízkou úrovní hygieny. Doporučuje se nepít nepřevařenou vodu, pokud možno kupovat originální balenou vodu s neporušeným uzávěrem. Ceny za ubytování v dvoulůžkových pokojích ve standardních mezinárodních hotelech činí kolem 100 až 200 USD za noc. Levných hotelů za pár dolarů je tu také dostatek.
Zařízené kempinky pro stanování téměř neexistují. Poskytují spíše skromné ubytování v pokojích či místo pro karavan. V horách lze pronajmout místo pro stan na soukromém pozemku za cca 30 až 50 PKR. Klasické stanování nebo spaní pod širým nebem nelze mimo oblast velehor doporučit, protože hrozí uštknutí hady nebo okradení. Ceny potravin jsou na nízké úrovni, většinou je však k sehnání pouze základní sortiment zboží. Elektrické napětí je 220 V, 50 Hz.

DOPRAVA, ČAS

Pokud chcete v Pákistánu jezdit vozem, postačí vám náš řidičský průkaz. Raději si však přibalte také mezinárodní řidičský průkaz. Půjčoven je dostatek ve větších městech, například v Karáčí, Lahore nebo na letišti. Mnoho lepších hotelů svým hostům pronájem auta zařídí promptně.
V Pákistánu se jezdí vlevo, minimální věk pro řízení vozu je 18 let. Nejvyšší povolená rychlost je 65 km/h, na dálnicích 120 km/h. Cestování po pákistánských silnicích je riskantní. Silnice jsou rozbité, řidiči agresivní a nezkušení. Mnoho vozidel, především kamionů a autobusů, je špatně udržovaných. Silnice včetně hlavních dálnic trpí špatnou údržbou a jsou plné výmolů, ostrých klesání a nečekaných překážek, které nejsou označené. Řízení bez zkušeného místního řidiče či průvodce proto nedoporučujeme. Mýtné se vybírá ojediněle. Jeho hodnota se pohybuje v rozmezí od 3 do 10 PKR. Ve větších městech je velmi rozšířena taxislužba.
Autobusová síť je rozsáhlá, ale stav vozů bývá hrozivý. Spojují však všechna důležitá města. Na trase Lahore-Rawalpindi-Peshawar jezdí autobusy každou hodinu. Doporučujeme zachovalejší nebo nové stroje s klimatizací i za cenu vyššího jízdného.
Pákistánská železnice funguje poměrně spolehlivě. Síť je rozsáhlá a vychází z hlavní trasy mezi městy Karáčí, Lahore, Rawalpindi, Peshawar. Mezi těmito městy jezdí několik vlaků denně, a to i v noci. Stejně často jezdí vlaky i na dalších trasách. Je třeba počítat s tím, že i první třída může být přeplněná a s nedýchatelnou atmosférou. Proto jsou doporučovány klimatizované vagóny, je dobré zajistit si rezervaci, což platí i v případě jízdy v noci a na dlouhé vzdálenosti. Dětí do tří let neplatí žádné jízdné, děti od tří do jedenácti let platí polovinu. Turistům železnice poskytuje slevy, na možnosti jejich získání se informujte předem. Skupiny mají obvykle 25 procent slevu, studenti 50 procent. Existují i slevy na přepravu osobních vozů vlakem. Tři vnitrostátní letecké společnosti zajišťují časté spojení mezi městy Karáčí, Lahore a dalšími letišti. Spojení je velmi rychlé, ale také velmi drahé.
Ve velkých městech (Karáčí, Lahore a další) zajišťuje městskou hromadnou dopravu rozsáhlá síť autobusů a minibusů, ale bývají nechutně přeplněné. Proto je lepší zvolit buď taxi, protože tu jezdí neuvěřitelné množství taxikářů, nebo osobního rikšu. Čas je v Pákistánu plus čtyři hodiny.

NEBEZPEČÍ

Vzhledem k rozšířené kriminalitě a k celkové bezpečnostní situaci se doporučuje maximální opatrnost při cestování mimo velká města. Jízda po silnicích po setmění je značně riskantní. Do vnitřního Sindhu, Balúčistánu a Severozápadní pohraniční provincie se doporučuje cestovat jen s doprovodem znalým specifických místních poměrů. Dovoz a vývoz narkotik a chemikálií potřebných k jejich výrobě není povolen. Za pašování a přechovávání narkotik může být udělen až trest smrti. Cizinci jsou zpravidla trestáni několikaletým odnětím svobody ve velmi tvrdých podmínkách.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

Pákistánští taxikáři jsou ochotní, ale stejně jako všichni taxikáři na světě ve vás vidí dojnou krávu. Proto pamatujte na to, že obvyklá cena je 0,20 USD na kilometr, v pozdních hodinách se platí příplatek ve výši deseti procent.

Pokud jste milovníci suvenýrů, pak pro vás bude Pákistán rájem na zemi. Najdete tu perfektní výběr z mnoha rukodělných skvostů – tkaných věcí, keramiky, dřevěné nebo kamenné sošky. Například hrnčířství má v Pákistánu staletou historii, obzvláště vyvedené jsou nádoby na vodu a krásné džbány. Mají pestré barvy, hořčicovou žlutou, sytě zelenou či cihlově rudou. Jejich cena bývá přiměřená a dá se usmlouvat.

Pro dopravu po Pákistánu je dobré použít železnici, alespoň nám se tento způsob cestování po zemi osvědčil. Z Karáčí trvá jízda do Lahore 16 hodin, do Rawalpindi 28 hodin a do Peshawaru 32 hodin. Z Lahore do Rawalpindi je to pouhých 6 hodin.

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Islámábád
Od roku 1963 metropole Pákistánu je městem – dvojčetem. V jeho sousedství se totiž nachází také Rawalpindi, dříve ospalé městečko, dnes veledůležitá součást Islámábádu. V Rawalpindi totiž žijí stovky úředníků pracujících ve vládních úřadech. Starší část města nabízí působivou exkurzi ke kořenům místní architektury. Také pulzující bazary v úzkých uličkách, ve kterých drobní řemeslníci neodbytně prodávají zaručeně nejlepší zboží, si zachovaly starobylý ráz.
Při plánování Islámábádu však jeho tvůrci jakoby zapomněli na nutnost sladit tvář metropole s ostatními městy. Vzhled Islámábádu je totiž pro Pákistán naprosto netypický, protože už na první pohled překvapuje zajímavou směsicí moderních budov. Možná právě proto ale působí svěžím dojmem, který dotváří zelené parky s fontánami pod siluetou hory Margalla.
Uprostřed toho všeho leží Dama-e-Koh, terasovité zahrady s překrásným výhledem na město. Stavbou, kterou se nedá přehlédnout, je mešita Shah Faisal Masjid. Do jejích útrob se údajně vměstná až sto tisíc věřících. Gigantickou stavbu tvoří čtyři minarety vysoké 88 metrů a velká modlitebna, které architekti vtiskli podobu obrovského stanu.
Pouhých osm kilometrů od Islámábádu leží oblíbené místo relaxace a výletů, jezero Rawal. Kromě podmanivého vzhledu nabízí návštěvníkům dokonalé podmínky pro pěstování vodních sporů. Nezapomenutelné jsou také romantické pikniky na věčně zelených březích.

Karáčí
Největší a nejlidnatější město Pákistánu se vyznačuje pestrou směsicí starých a nových budov. Úzké klikaté uličky starého města přecházejí v široké třídy obklopené supermoderními domy. V samém srdci Karáčí nabízejí talentovaní pákistánští umělci ručně vyráběné zboží. Aktivním turistům město nabízí celou řadu zajímavostí, mezi které patří dlouhé slunečné pláže, skvělé podmínky pro rybaření, jachting, golf a projížďky na koních. Přidáte-li k tomu výborné místní restaurace se skvělou kuchyní, máte místo jako stvořené pro dokonalou dovolenou.
Vznik Karáčí se datuje do 18. století, kdy tu stála rybářská vesnička Karachi-jo-Goth. Vhodné umístění zdejšího přístavu zapříčinilo, že se z malé vesnice rychle vyvinulo město a zároveň důležité centrum obchodu. Když bylo Karáčí v roce 1947 prohlášeno hlavním městem, rozvoj ještě přidal na rychlosti. Metropolí se sice později stal Islámábád, ale Karáčí i nadále zůstalo obchodní a průmyslovou tepnou země.
Dnešní Karáčí, hlavní středisko provincie Sindh, je moderním průmyslovým městem. Ačkoliv není jednoznačným turistickým centrem, nabízí návštěvníkům mnoho zajímavého. Najdete tu například připomínky britské koloniální přítomnosti.
Nejzajímavější stavbou města je Mazar Quaid-i-Azam – mauzoleum zakladatele Pákistánu postavené z bílého mramoru. Oblíbenou atrakcí je výměna stráží, kterou můžete vidět třikrát denně. Dalšími zajímavými místy jsou Národní muzeum, zelenavé parky, zoologická zahrada a pláž v Clifton Chaukundi. Hrobky Chaukundi zahrnují řadu hrobů z pískovce s nezvyklými motivy z 16. až 18. století.

Lahore
Velmi staré a slavné město. Legenda tvrdí, že se původ Lahore vztahuje k postavě Loha, syna Rama Chandry, hrdiny Ramajana. Historické prameny ale uvádějí poněkud sušší fakta. Podle dobových pramenů bylo město v 8. století državou hindského vládce Lalitiditya. Na začátku 11. století se ocitlo pod nadvládou Muslimů a stalo se centrem islámské kultury a učení stejně jako centrem obchodu. Ve 13. století město zničily tatarsko-mongolské hordy, obnova přišla až po dlouhých desítkách let.
Ve dnešním Lahore je stále cítit to, že bylo odjakživa centrem kultury a vzdělání. Stranou od místních turistů s jejich vyřvávajícími rádii se alespoň na pár okamžiků přenesete do vzdálené minulosti. Při pohledu na krásné památky to jde snadno.
Staré město v minulosti obklopovala devět metrů vysoká cihlová zeď a ochranný val, který se táhl až k řece Ravi. Přístup do města zajišťovalo celkem třináct bran. Některé z nich jsou stále dobře zachovalé. Na bazaru za zdmi můžete nakoupit kvalitní výrobky místních řemeslníků i bezcenné turistické cetky.
Mezi nejzajímavější památky patří Královská pevnost Lahore. Přestože největší část objektu vznikla až v roce 1566 za vlády císaře Akbara Velikého, některé části pocházejí už z roku 1021. Pevnost má pravoúhlý tvar, který mírně narušují později přistavěné pavilóny a paláce. Císař Jehangir rozšířil pevnost o zahrady, které jsou stále hodné obdivu. Důležitou součástí pevnosti je mešita Badshahi, která stojí naproti bráně Alamgiri. Byla vystavěna z červeného pískovce v rekordním čase, za dva a půl roku. Poslední práce na ní byly provedeny v roce 1674.
Mešita má gigantické rozměry, údajně jde o největší mešitu na světě určenou pro venkovní modlitby. Mramorové dómy zastřešují sedm modliteben, dominantou jsou čtyři minarety. Na výšku mají takřka šedesát metrů a v obvodu měří dvacet metrů. Vnitřní prostory mešity jsou pomalované pestrými barvami, ale celkově působí střídmým a jednoduchým dojmem.
Další zajímavou památkou je Zlatá mešita, která leží na bazaru Kashmiri. Krásné jsou vkusné doplňky ze zlata, které sem byly umístěny bezprostředně po dokončení mešity v roce 1753. V blízkém okolí se nacházejí i známé Šícké památníky, Mešita chána Wazira a Shalimarovy zahrady.

Mingora
Správní středisko údolí Swat, které je historicky nejzajímavější oblastí Pákistánu. V Mingoře se nachází skvěle udržované muzeu s bohatými sbírkami nálezů z údolí Swat. Sportovce zase ve městě potěší výborný golfový kurt, který je otevřen po celý rok. V Mingoře najdete i řadu dobrých hotelů.
Samotné údolí Swat je zelenější a úrodnější než místa více na severu, protože se nachází uvnitř monzunové oblasti. Pole jsou proto plná pšenice a vojtěšky, vesnice prosperují a okolní ovocné sady dodávají oblasti zvláštní barvu.
Pro historiky i amatérské archeology je Swat skutečným rájem, protože nabízí stovky památek starých tisíce let. První obyvatelé bydleli v dokonale navržených městech, například v Baziře nebo Oře. Ve 2. století před Kristem zdejší údolí obývali buddhisté, které sem přivedlo mírné a čisté prostředí. Z této doby se tu nachází celá řada buddhistických památek jako jsou sochy a zbytky honosných staveb.
Do údolí Swat často míří i sportovci, zejména rybáři. Místní obyvatelé se vzhledem liší od ostatních Pákistánců. Tvrdí o sobě, že jsou potomci Alexandra Velikého. Ženy nosí barevné košile a kalhoty z hrubého plátna, muži prošívané čepice či hedvábné turbany.

Mohendžo-daro
Pozůstatky skvělého města, jednoho z nejrozvinutějších v celé Asii. Mohendžo-daro pochází z doby přibližně 2500 let před naším letopočtem a bylo centrem obrovské říše, která se rozkládala po obou březích řeky Indus. Pod sebou mělo nejméně sto vesniček, měst i dalších velkých metropolí. Postupem času však začal význam města Mohendžo-daro pomalu upadat, protože okolí řeky Indus poničila řada záplav. Kolem roku 1900 před naším letopočtem už ve městě žila jen hrstka potomků původních obyvatel. Rok 1500 před naším letopočtem byl pro Mohendžo-daro posledním, protože sem vtrhli dobyvační Árjové. Jejich řádění a brutalitu odhalily až vykopávky ze čtyřicátých let 20. století. Archeologové našly desítky lidských těl se setnutou hlavou, rozseknutými tvářemi či uříznutými končetinami.
Dnešní Mohendžo-daro je sice jen zbytkem původní slávy, i tak cestovatelům poskytuje velkou příležitost k poznání žhavé historie. Město je dokonale organizované, má čtvercový půdorys a dvanáct hlavních tříd o šířce až dvaceti metrů ho rozdělovalo na dvanáct bloků. Některé z nich měly vysloveně charakter rezidenční čtvrti – nacházely se tu honosné vysoké domy s kanalizací, toaletami západního typu a dalšími vymoženostmi. Uprostřed města se tyčí umělý pravoúhlý pahorek nazývaný také Velká lázeň. Je to vlastně cihlová nádrž úctyhodných rozměrů, do které vede dvojité schodiště s dřevěnými madly. Okolo lázně se dodnes nacházejí zbytky malých převlékáren. Mezi vědci panuje názor, že jde o geniální městský bazén, jeden z prvních na světě. Existují však také domněnky, že může jít o středisko rituálních koupelí.

Peshawar
Jedno z nejdůležitějších měst Pákistánu, starobylý a legendární Peshawar. Je plný starobylých tradic, jehož tvář se především ve starých bazarech změnila jen málo, pomineme-li moderní budovu univerzity, některé hotely a mezinárodní banky.
Bazar uvnitř města je jako vystřižený z amerických dobrodružných filmů. Ulicemi procházejí místní obyvatelé se zahalenými tvářemi, ruce mají ukryté pod přehozy. Proslulý bazar Qisa Khawani je ulicí vypravěčů příběhů. Kdysi tu tábořily karavany a vojenské družiny, kterým profesionální baviči předříkávali příběhy o válce i lásce. Dnes jsou vypravěči minulostí. Jejich místo zaujali vousatí domorodci, kteří při šálku zeleného čaje smlouvají s dalšími obchodníky o ceně případného kontraktu. Stánky s ovocem nabízejí nejrůznější plody srovnané do vysokých barevných pyramid. Ulicemi přitom procházejí lidé z různých koutů světa – Afghánci, Íránci, Uzbekové, Tádžikové a další. Všichni obskakují turisty v pestrobarevných národních oblecích a dotvářejí tak exotický obraz tohoto místa.
Dalším zajímavým místem je pevnost Bala Hisar na severozápadním okraji Peshawaru. Byla postavena v roce 1519 za vlády všemocného císaře Babara. Dnešní podoba pochází z přelomu 18. a 19. století. Další pevnost najdete 15 kilometrů od města na Khyberské silnici. Zbývá jen zmínit poslední památky – přehradu Warsak, zbytky buddhistického kláštera Takht-e-Bhai, Mešitu chána Mahabata a průsmyk Khyber.

Quetta
Hlavní město provincie Balúčistán leží ve výšce více než 1600 metrů nad mořem. Je známou turistickou destinací. Název města je údajně odvozen od slova Kuwatta, což znamená pevnost. Quettu obklopují impozantní hory Murdat, Takatoo, Zarghun a Chiltan. Zdejší údolí je zase proslulé tím, že jím každé jaro a podzim procházejí kočovné kmeny s ovcemi a velbloudy.
Přibližně deset kilometrů od města leží jezero Hinna. Zelenomodré vody zajímavě kontrastují s hnědými vrcholy hor. Po obou stranách jezera vede mezi divokými růžemi a ovocnými sady krásná cesta, ze které můžete vidět při práci pěstitele broskví, palem, meruněk a jablek.
Pokud máte rádi přírodu, navštivte Národní park Hazarganji Chiltan. Nachází se 20 kilometrů jihozápadně od Quetty a je domovem mnoha vzácných druhů živočichů a rostlin. Jeho rozloha přesahuje 38 tisíc akrů.

Rozloha: 796 000 km2
Počet obyvatel: 128 milionů
Hlavní město: Islámábád (400 tisíc obyvatel)
Úřední řeč: urdština
Náboženství: islám
Měna: Pákistánská rupie (PKR) = 100 paisů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •