San Marino

1.9.2014  |  Cestování

San Marino je nejmenší republikou v Evropě a po Nauru v Oceánii dokonce druhou nejmenší na světě. Rozkládá se v kopcovitém terénu přibližně třicet kilometrů od italského letoviska Rimini. První ústavu San Marino přijalo už v roce 1600 a platí dodnes.

Země má přátelské vztahy s Itálií, která hájí zájmy San Marina ve světě. Mezi oběma státy je podepsána řada smluv, které upravují mimo jiné výhodnou celní a měnovou unii mezi Itálií a San Marinem. Hlavním zdrojem příjmů pro San Marino je cestovní ruch, vždyť republiku ročně navštíví kolem 3 milionů turistů. Významné je i vydávání poštovních známek a mincí.

Upozornění: San Marino je sice samostatná republika, ale má velmi úzké vazby s Itálií. Proto je většina informací (vízový režim, měna, adresy na české zastupitelské úřady, rizika apod.) stejná. Na této straně jsou pouze specifické údaje o San Marinu, ostatní prosím hledejte v informacích o Itálii.

San Marino patřilo po staletí k Itálii, respektive k říši, které z Apeninského poloostrova ovládala velkou část tehdejšího světa – k římskému impériu. Společně se zbytkem Itálie zažilo San Marino doby slávy i úpadku.

V roce 301 tu dalmatský kameník Marin, který dal malé zemičce jméno, založil klášter. Církevní komplex se později i s nejbližším okolím osamostatnil. Roku 754 získal nezávislost jako církevní enkláva. V letech 800 až 1249 spravoval San Marino šlechtický rod hrabat z Montfeltra a později vévodů z Urbina. V roce 1253 se San Marino stalo republikou. O svobodu přišli obyvatelé pouze v letech 1739 až 1740, kdy zemi okupoval Církevní stát. Itálie drží nad San Marinem ochrannou ruku od roku 1862, kdy byly podepsány první důležité smlouvy. V krutých časech druhé světové války okupovala San Marino německá armáda.

Ač je San Marinou rozlohou malé, možností vyžití je tu velmi mnoho. Kromě několika kin se tu nachází i nespočet barů a restaurací, ve kterých můžete příjemně trávit večer. Pokud patříte mezi milovníky sportu, můžete se vyřádit při tenisu, košíkové, odbíjené, plavání či bowlingu, protože areály pro tyto aktivity jsou v San Marinu na každém rohu. Rovněž kopaná je v San Marinu jako doma.
V červenci se v zemi koná mezinárodní jachtařská regata známá jako 24 Ore di San Marino. Ale nejznámějším sportovním kláním roku je Gran Premio Formula 3000 – závod, který znají ctitelé motorismu na celém světě. Podrobnosti v italštině nebo angličtině najdete na internetové adrese www.formula1.sm.
Zajímavá je i návštěva několika muzeí a galerií, které se na území San Marina nacházejí. Známé je například Muzeum emigrace (Emigration Museum), jehož internetovou prezentaci najdete na adrese www.omniway.sm/emigration.
A pokud vás neuchvátí burácení motorů ani procházka muzejními prostory, můžete se ponořit do světa zoubkovaných pokladů, do světa známek. San Marino je totiž známé jako vydavatel mnoha krásných filatelistických skvostů. Kromě toho vydává i zlaté pamětní mince (známé jako Scudi). Bližší údaje najdete na stránkách Státní filatelistické a numismatické kanceláře (www.aasfn.sm).

San Marino – hlavní město stejnojmenné republiky je velmi malé, a tak i jeho popis nám nezabere příliš mnoho času. Krásnou vstupní branou do města je Porta S. Francesco z roku 1451, která se objevuje snad na všech fotografiích ze San Marina. Nad branou se nachází stejnojmenný chrám z 18. století. Můžete v něm najít mimo jiné obrazy umělce „numero uno“ Tiziana.
Na nedalekém náměstí Pza Della Liberta je půvabné sídlo vládních úředníků, ve kterém se i dnes úřaduje. Jen husí brky a dřevěná počitadla vystřídaly propisky a kalkulačky. A úředníci už také nenosí klotové rukávy, ale obleky od Hugo Bosse. Kousek odtud je novoklasicistní bazilika s ostatky zakladatele města a muzeum s řadou exponátů.
Nejvýše v San Marinu stojí pevnosti La Rocca Guaita, Fratta a Montale, které jsou spojené vyhlídkovou cestou. Nepopsatelným zážitkem je i procházka působivými uličkami a tajemnými zákoutími historického města, plného krámků se suvenýry a obklopeného dlouhými hradbami s baštami.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •