Sýrie – Syrská arabská republika

31.8.2014  |  Cestování

V 7. století patřilo území k Arabské říši, v 10. až 11. století nad územím vládli egyptští Fátimovci. Od počátku 16. století do počátku 20. století byla země součástí Osmanské říše. Během 1. světové války Sýrii obsadili nejdříve Angličané, později Francouzi. Nezávislost byla vyhlášena v roce 1941, ale skutečná nezávislost začala až o několik let později, kdy ze země odešly poslední francouzské jednotky. Sýrie byla krátký čas spojena s Egyptem, později bojovala s Izraelem ve 3. a 4. arabsko-izraelské válce.

KDY A JAK

Sýrie je zemí dlouhých písečných pláží, zachovalých historických památek i příjemných Arabů. Panují tu dvě klimatická pásma. První, teplé a vlhké, vládne v přímořské oblasti, kam míří kroky cestovatelů nejčastěji. Obvyklá jsou zde dlouhá horká léta a teploty kolem 26 °C. Druhé je ve vnitrozemské části Sýrie, kam přímořskému horku brání vysoké hory. Léta jsou tu velmi horká a suchá, teplota přesahuje 35 °C. Dobu své návštěvy proto zvolte podle toho, do které části Sýrie míříte. Obecně však platí, že je sem možné zavítat nejlépe od března do září, cestovatelé také musí mít na paměti, že tu dochází k prudkému střídání teplot a rozdíly mezi dnem a nocí bývají propastné. Proto se nevyplácí situaci podcenit a vzít si třeba jen čistě letní věci. V batohu by tak určitě neměl chybět ani teplejší svetr. Drobná rada závěrem, pokud chcete prožít pohodovou dovolenou, vypravte se k Syrskému moři v září nebo v říjnu, protože turistická sezóna tu pomalu končí, hotely už téměř zejí prázdnotou, ceny jsou nižší a teplota vzduchu a vody je stále ještě velmi příjemná.
Do Sýrie vede nejčastější cesta vzduchem. Z Prahy létají do Damašku například společnosti ČSA, Malév a Syrian air. Jet se dá i po souši, a to buď autem či autobusem přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Turecko. Cesta je poměrně příjemná, ale zdlouhavá. Železniční spojení se nedoporučuje. Lodní doprava mezi Evropou a Sýrií neexistuje.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Úroveň státních zdravotnických zařízení je velmi nízká, zejména pak hygiena, která je často katastrofální. Proto se doporučuje k ošetření nebo léčbě využívat soukromých zdravotnických zařízení, které se svým vybavením blíží nebo mají evropský standard. U týdenní hospitalizace s operativním zákrokem je třeba očekávat účet až ve výši kolem jednoho tisíce USD. Veškeré lékařské zákroky a léky musíte platit v hotovosti. Hospitalizace je možná jen při úrazu nebo ohrožení základních životních funkcí. Zdravotní pojištění v Sýrii pro cizince není možno uzavřít, proto se doporučuje pojistit se už zde.
Služby jsou na přijatelné úrovni. Cenová hladina je v zásadě srovnatelná s ČR. Kempů pro soukromou autoturistiku v Sýrii najdete poskromnu, většinou velmi nízké úrovně. Stanování ve volné přírodě však není omezeno. Ubytování v luxusním hotelu se pohybuje kolem 140 dolarů u jednolůžkového, 110 dolarů u dvoulůžkového pokoje za den. Levnou alternativou je ubytování v malých soukromých hotelech, které zpravidla neoplývají čistotou a často se zde setkáte s nefunkčním sociálním zařízením. Jsou však neuvěřitelně levné, za noc zaplatíte do 10 dolarů za osobu. Turistické ubytovny v našem slova smyslu neexistují. Ve větších městech je lze nahradit pobytem v levnějších hotelích za předpokladu, že byl nocleh předem objednán (platí v období turistické sezóny). Pokud má turista zájem o samostatné ubytování v levném hotelovém pokoji, musí zaplatit i za ostatní lůžka, která nebyla obsazena. Ve většině hotelů je potřeba při ubytování ponechat pas přes noc v recepci (pravým důvodem je kontrola ze strany policie). Ceny služeb jsou poměrně nízké, například u holiče, kadeřníka. Ceny základních potravin jsou státem dotované. I kdy pomalu stoupají, jsou srovnatelné s cenami v ČR. Ceny dovážených výrobků západní provenience jsou však vyšší než v okolních státech. Restaurace, kterých není dostatečné množství, nabízejí většinou arabskou kuchyni s řadou teplých i studených předkrmů a typickými masy opékanými na rožni. Běžné jsou i pizzerie a další zařízení typu „take-away“ s opékanými i grilovanými kuřaty, hamburgery, šavermou (gyros). Existuje bohatá nabídka různých zeleninových salátů, které však stejně jako jahody a zmrzlinu nedoporučujeme ke konzumaci z hygienických důvodů vzhledem k možné nákaze způsobené nečistou vodou a nebo zálivkou. Elektrické napětí je 220 V, 50 HZ, alespoň v turistických centrech.

DOPRAVA, ČAS

Co se týče automobilové dopravy, potřebujete mezinárodní řidičský průkaz a pokud jedete vlastním vozem, i technický průkaz (v angličtině nebo francouzštině). Dálniční poplatky tady neexistují, povrch vozovek bývá kvalitou srovnatelný s vozovkami v ČR. Dopravní značení je velmi úsporné a často nepřehledné i vzhledem ke skutečnosti, že bývá s výjimkou větších měst a turistických míst psáno většinou v arabštině, a to včetně ukazatelů směru. Bezproblémovým způsobem cestování je v Sýrii autostop.U mototuristiky v případě vzniku problém s vozem jsou lidé velmi ochotní a snaží se pomoci. V Sýrii narozdíl od Libanonu či Jordánska nejezdí auta s katalyzátory; proto lze dostat u benzinových čerpadel bezolovnatý benzin (bidun ras) jen ve velkých městech.
Autobusové spojení zajišťuje řada soukromých společností, autobusy proto jezdí relativně spolehlivě a podle jízdního řádu, jsou čisté a v některých se dokonce podává i bohaté občerstvení. Pohybovat se po Sýrie je možné také místními hop-hopy, tedy příměstskými minibusy. Jde vůbec o nejlevnější způsob dopravy a také možnost, jak Sýrii poznat i z jiné stránky. Železniční doprava není příliš hustá ani kvalitní, průvodčí často vyžadují průkaz totožnosti. Taxislužba je poměrně levná, křiklavě pomalované vozy vás za pár drobných svezou i mezi městy. Letecká doprava je drahá. Čas je plus jedna hodina.

NEBEZPEČÍ

Bezpečnostní situace v Sýrii je poměrně dobrá. Vzhledem k totalitnímu charakteru režimu upozorňujeme, že zejména ve větších místech lze vidět značné množství ozbrojených civilistů (policistů v civilu), kteří hlídají před budovami ústředních úřadů, sekretariáty vládnoucí politické strany Baas i před domy významných osob. V Damašku, Aleppu, Lattakii, Homsu, Hama a dalších větších městech se lze bezpečně pohybovat i v nočních hodinách. Kapesní krádeže se mohou vyskytnout zejména v přeplněných tržištích. Krádeže aut a zařízení z nich prakticky neexistují. Situace na venkově už není tak přehledná. Je třeba, aby byli cestovatelé velmi bdělí, vzhledem k možnému fyzickému napadení ze strany Syřanů při zranění jejich spoluobčana při nehodě.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Allepo
Druhé největší město země, jemuž obyvatelé říkají s láskou Halab. Už ve třetím tisíciletí před naším letopočtem byl Halab proslulým místem, které dlouho vzdorovalo tlaku Asyřanů. Ani později nebylo Allepo městem zbabělců, protože právě odtud pořádali Chetité neočekávaný útok na Babylón v Iráku a porazili slavnou dynastii Chamurappiho. V 5. století však Allepo dostalo velkou ránu – Peršané město vyrabovali a rozbořili. Když se Halab později přihlásil k islámu, znamenalo to období rozkvětu, které nezastavila ani Timúrova vojska.
Dominantou města je zajímavá pevnost na uměle navršeném valu. Tyčí se ve výšce čtyřiceti metrů nad městem a z jejích hradeb je skutečně famózní pohled. Citadela pochází z 10. století a během své existence nepoznala chuť porážky. Za zdmi se ukrývají staré mešity, trůnní sály, ryze vojenské místnosti i malé muzeum. Samozřejmostí je příjemné občerstvení.
V těsné blízkosti citadely se nacházejí proslavené allepské súky, které zastřešují krásné stříšky. Říká se, že klikaté uličky plné obchůdků a halekajících prodavačů měří kolem deseti kilometrů. Právě tady se dají nakoupit kýčovité i originální suvenýry.
Významným turistickým místem Allepa je také Archeologické muzeum, které dokumentuje historii i vykopávky starověkých měst Sýrie, mimo jiné Ebly a Mari. Ve dvou patrech muzea se proto ukrývají skutečné historické skvosty.

Bosra
Velmi staré město z černého kamene. Nejpůvabnější stavbou je mimořádně zachovalý římský amfiteátr, který se ukrývá ve staré citadele. Mohl pojmout až 15 tisíc diváků. Amfiteátr stále slouží svému účelu, protože se v něm pořádají kulturní a divadelní festivaly. V Bosře je také slavná mešita al Mabrak. Nepříliš vzhledná stavba stojí na místě, kde odpočívala velbloudice, která přivezla do Sýrie první korán.
Nedaleko Bosry leží Dará – město, které tu stálo už 3000 let před naším letopočtem. I tady je možné vidět zbytky římského amfiteátru, římských lázní a mešit. Z Dará je možné vyrazit do města Qanawat. Proslulé jsou tři chrámy – boha Slunce, boha Dia a boha Vody. V sousedním městě Šahba se narodil římský císař Filip, který chtěl ze svého rodiště udělat druhý Řím. To se mu téměř podařilo, proto tu dnes můžeme obdivovat torza chrámů, divadel a lázní.

Damašek
Metropole Sýrie má velmi dlouhou historii. Už ve druhém tisíciletí před Kristem byl osídlen Aramejci, kteří mu říkali Dům vláhy. Postupem času se sem začaly stěhovat i další národy, například Řekové či Římané. Nejskvělejším obdobím v historii Damašku se však stalo až 7. století, kdy bylo město centrem Arabské říše. Právě z této doby pochází mystická Umajjovská mešita v srdci města. O sto let později však převzal prapor hlavního města Bagdád a Damašek se stal cílem nájezdníků. Když v 15. století podlehl Mongolům, znamenalo to definitivní konec slávy města. Dnešní Damašek je metropole plná života, vůní i pachů. Přes 200 staveb je zapsáno do seznamu UNESCO a Damašek je považován za nejstarší hlavní město světa.
Nejpůsobivější stavbou je zmiňovaná Umajjovská mešita. Je významná tím, že se v jejích útrobách scházejí k modlitbám křesťané i muslimové. Původně tu totiž stál aramejský chrám na počest boha Haddáda, který vystřídal římský palác zasvěcený Jupiterovi a poté křesťanský kostel Jana Křtitele. Ten je tady také pohřben. V polovině 7. století se muslimové s křesťany dohodli, že se tu budou modlit společně. Ačkoliv byl později kostel přemístěn a na jeho místě vyrostla krásná Umajjovská mešita, hrob Jana Křtitele v mešitě zůstal. Do mešity proto dnes mohou chodit muslimové i křesťané. Navíc se tu nachází i klenotnice, kam byly uschovávány muslimské almužny. Klenotnici střežilo sedm soudců a každý z nich vlastnil po jednom klíči. Samotná modlitebna je dlouhá téměř 160 metrů. V jejím středu je 36 metrů vysoká kupole, pod kterou se může modlit kolem sedmi tisíc lidí. Věřící jsou k modlitbám svolávání ze tří přilehlých minaretů, které se jmenují Nevěstin, Ježíšův a Muhammadův.
Historické centrum s mešitou obklopují hradby Damašské citadely. Zachováno zůstalo i sedm bran ze 13. století. Už za zdmi citadely leží tržiště Hamidíja ze 17. století. Návštěvníci tady mohou nakoupit vše potřebné, ale pozor – musíte smlouvat!
V klikatých uličkách za tržištěm se skrývá Palác al-Azm z 18. století. Původní sídlo jednoho z nejdůležitějších mužů Damašku, kalifa Muawíjji, je dnes muzeem. Najít v něm můžete také jednotlivé místnosti s figurínami, které věrně dokumentují život starého Damašku.
Novým čtvrtím syrské metropole dominuje Národní muzeum, jedno z nejuznávanějších svého druhu na světě. Jeho brány se poprvé otevřely před osmdesáti lety a už tehdy se návštěvníkům tajil dech. Za zdmi muzea jsou totiž vystaveny vzácné exponáty z archeologických výzkumů celé Sýrie. Vidět můžete tabulky, sošky, zbraně, masky i jiná díla minulosti. Zajímavá je také samotná brána muzea, která bývala součástí pouštního loveckého zámečku. V sousedství se nachází vojenské muzeum u dvou významným mešit Damašku.
Několik desítek kilometrů od syrské metropole se nalézají dvě významné vesnice. Sidnája je domovem ženského kláštera Panny Marie ze 6. století. Malúla má kláštery hned dva. První je zasvěcen dívce Takle, která prý kdysi musela kvůli zlému otci odejít z domu. Před nedalekou skálou se začala modlit za svůj další osud, když se udál zázrak – skála se otevřela. Na počest tohoto úkazu tu byl vystavěn klášter. V jeho útrobách se ukrývá skála s pramínkem vody, což mají být slzy nešťastné Takly. Druhý klášter leží o trochu výše a nachází se v něm prodejna suvenýrů, kde je k mání i doprovodná kazeta v češtině.

Latákija
Největší syrský přístav a vyhlášené letovisko má velmi dlouhou historii. První stavby tu byly postaveny už ve 3. století před naším letopočtem, ale kvůli pohnutým dějinám, zemětřesením a v neposlední řadě bouřlivému vývoji během posledních let se tu mnoho památek do dneška nedochovalo. Snad jen vítězný oblouk stojí za zmínku.
Zato na pláže u soukromých hotelů určitě nezapomeneme, protože jsou na rozdíl od ostatních pobřežních oblastí čisté. Také moře se zdejší obyvatelé snaží udržovat neposkvrněné odpadky a ropou, proto je koupání mimořádně příjemné.

Palmyra
Mystické město ve vyprahlé krajině, kterému se říká také Nevěsta pouště. První zmínky o této oáze pocházejí ze druhého tisíciletí před naším letopočtem a vyprávějí o tom, že Palmyra byla odjakživa důležitou zastávkou karavan. Byl tu pramen pitné vody, za který obchodníci platili zlatem. Palmyra byla také důležitou součástí tzv. Hedvábné stezky, po níž putovaly výrobky z Číny až ke Středozemnímu moři. Díky zlatu karavan, které za vodu platily horentní sumy, rostly v Palmyře výstavní paláce, chrámy a lázně.
Postupem času se ale pouštní město stalo trnem v oku římských panovníků. Díky jejich tlaku začala Palmyra platit Římu vysoká obchodní cla. Relativní svobodu získalo město až za krále Odenata, jenž Římu věrně sloužil až do smrti. Pak se vlády v Palmyře chopila asi nejslavnější zdejší bytost – královna Zenóbia. Podle pověstí byla nesmírně krásná a vzdělaná, ovládala na deset jazyků a měla neuvěřitelné diplomatické a politické schopnosti. Uznávala odvážné bohy a snažila se jim podobat, proto chodila oblékaná jako muž a mluvila velmi ostře. Její touha po moci ji ovšem nakonec přivedla ke zkáze. V roce 268 se rozhodla osamostatnit a podmanit si velkou část tehdejší Římské říše. Její armáda skutečně úspěšně postupovala a během prvního roku výbojů ovládla mimo jiné celou Sýrii a Egypt. Římská říše zmítaná vnitřními boji o moc nebyla schopná vzdorovat. Roku 271 Zenóbia uštědřila říši další velkou ránu – začala vydávat mince se svou podobiznou, což byla rukavice hozená Římu přímo do tváře. Císař Aurelián se vzchopil, postavil silnou armádu a Zenóbii porazil. Palmyra byla vydrancována a Zenóbia se ocitla ve zlatých řetězech. O jejích dalších osudech dějiny mlčí.
Pokořená Palmyra se ze ztráty milované panovnice nikdy nevzchopila. Význam města upadal a když byly později otevřeny nové obchodní cesty na severu Sýrie, odešly z Palmyry poslední optimisté. Závěrečnou ranou pro město byla série zemětřesení, které smetly z povrchu země téměř všechny stavby.
Dnešní Palmyra je živoucí město, nová zástavba se rozrůstá okolo rozvalin chrámů a paláců. Cestovatelé mohou obdivovat především dominantu města – starou citadelu na velkém kopci nad městem. V první polovině roku 2000 končila její rekonstrukce a v těchto chvílích si proto můžete vychutnávat impozantní pohled na okolní hory i staré stavby, aniž by vám překáželi dělníci. Hluboko pod citadelou se nachází kolonáda sloupů, na první pohled poutají pozornost skupiny čtyř spojených sloupů. Jsou zajímavé tím, že šlo původně o monolit těžký stovky tun a dopravený sem až z Egypta. Kdo a proč sem sloupy přivezl zůstává záhadou.
Opodál kolonády stojí zvláštní věže ve smutném Údolí mrtvých. Jde o starověké pohřebiště. V největší a nejzachovalejší věži jsou pohřbeny téměř dvě stovky příslušníků bohaté rodiny. Kolik lidí však v Údolí mrtvých spí je těžké odhadnout, protože mnohé hrobky byly vykutány do skály a zatím je nikdo neobjevil.
Na druhé straně kolonády je impozantní chrám ukrytý v samostatném areálu. Je zajímavý tím, že byl během staletí mnohokráte přestavěn. Ačkoliv byl původně zasvěcen bohu Slunce, lidé ho přestavěli na křesťanský kostel a několik let sloužil i jako mešita.

Rozloha: 185 180 km2
Počet obyvatel: 14 milionů
Hlavní město: Damašek (4,5 milionu obyvatel)
Úřední řeč: arabština
Náboženství: islám
Měna: Libra (SYP) = 100 piastrů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •