Tádžikistán – Tádžická republika

31.8.2014  |  Cestování

Ve starověku patřilo území k sousedním říším (Perské, Arabské, Mongolské). V 16. století tu však získal nadvládu Bucharský chanát. Od poloviny 19. století začalo připojování k Rusku. Na konci dvacátých let 20. století vznikla Tádžická SSR v rámci SSSR, v roce 1991 byla vyhlášena nezávislost Tádžikistánu a země se stala jedním za zakládajících členů SNS. Od tohoto roku zemí zmítala občanská válka, kterou ukončila až mírová dohoda v červnu 1997.

KDY A JAK

Nejlepší dobu pro návštěvu Tádžikistánu jednoznačně určují teplotní poměry. Zatímco v zimě (především v prosinci a lednu) se teplota pohybuje kolem – 13 °C, v létě (v červenci a srpnu) se rtuť teploměru šplhá až ke 33 °C. Nejlepší dobou pro návštěvu je proto jaro a podzim. Při pobytu v horách počítejte s tím, že teplota může klesnout na – 45 °C, zejména díky studeným zimním větrům. V létě teplota v horách nepřesahuje 20 °C.
Nejjednodušší cesta do Tádžikistánu je letecká. Můžete letět například z Prahy do Moskvy, odkud na mezinárodní letiště Dušanbe Airport jižně od tádžické metropole létají pravidelné spoje. Můžete využít i některé velké evropské letiště, například ve Frankfurtu nad Mohanem. Jen pro zajímavost, z Moskvy trvá let do Dušanbe necelé čtyři hodiny, z Londýna už je to šest hodin. Po souši se do Tádžikistánu dostanete z Uzbekistánu a Kyrgyzstánu, pokud ale zrovna nejsou hraniční přechody uzavřené kvůli sněhu. Dříve existovaly pravidelné autobusové linky mezi Tádžikistánem a Afghánistánem, dnes už bohužel nefungují. Železniční spojení existuje z okolních zemí, ale příliš se nedoporučuje. Nejde o nejbezpečnější způsob dopravy do země, protože železnice vede přes některé krizové oblasti.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Zdravotnická péče zdaleka nedosahuje kvality, na jakou jsme zvyklí. Zdravotnická zařízení jsou vzácná, ještě vzácnější je kvalitní vybavení a léky. Profesionálové z řad lékařů opouštějí zemi a odcházejí za lepším, takže v Tádžikistánu je nedostatek kvalitních zdravotníků. Platba za poskytnutou péči je však vyžadována v hotovosti, proto nezapomeňte na kvalitní cestovní pojištění. Vedle nekvalitní a drahé péče cestovatelům v Tádžikistánu hrozí i tyfus, především v Dušanbe a okolí, riziko nákazy je také v jižních oblastech. V žádném případě proto nepijte vodu z vodovodu, raději používejte kupovanou balenou vodu s neporušeným uzávěrem. Dejte si pozor i na led v nápojích.
Cenová hladina služeb v Tádžikistánu je pro našince příznivá. Pokud se spokojíte s pobytem v levném strohém hotelu, bude se stravovat v levných restauracích a cestovat autobusy, postačí vám kolem 10 až 25 dolarů na den. Mimo Dušanbe a velká města jsou služby řídké. Je třeba počítat také s tím, že cizinci platí nesrovnatelně více než domorodci. Platit je nejlepší v dolarech a markách. Banky totiž často nemění peníze, proto je lepší zamířit do hotelu a měnit na recepci. Vyžadujte bankovky menší hodnoty, protože se vám bude běžně stávat, že místní nebudou mít nazpět. Vyvarujte se toho, aby vám na konci pobytu zůstal velký obnos, protože dolary či marky výměnou za zdejší měnu nedostanete. Vozit do Tádžikistánu kreditní karty nebo cestovní šeky je čiré bláznovství.
Ubytování se nejsnáze shání v hlavním městě Dušanbe, mimo metropoli je počet ubytovacích zařízení mizivý. V Dušanbe je hotelů dost, ale některé z nich paradoxně neposkytují turistům nocleh. Velmi těžce se například získává pokoj v hotelu Okťabrskaja. Hlavní hotely v Dušanbe jsou čisté a přátelské. Mimo hlavní město se nocleh shání složitě. Doporučovaný je například hotel Leninabad ve městě Chudžand, který je návštěvníky z ciziny často využíván. Čikalovsk ležící jižně od Chudžandu má sice krásný hotel Chudžand, ale turistům to není nic platné. Čikalovsk se totiž nachází v zakázané oblasti. Pokud ho chcete navštívit, musíte mít povolení od vojenských úřadů. Netřeba dodávat, že povolení se ze zásady nevydává.
Nákupy jsou v Tádžikistánu nejjednodušší na tržištích, kde je možné vcelku levně pořídit vše potřebné. Restaurací a barů však v této zemi mnoho nenajdete. Štěstí na dobrý jídelní lístek a příjemnou obsluhu budete mít zřejmě jen v hlavním městě Dušanbe. Tradiční tádžický oběd začíná sladkým předkrmem, často halwou a čajem. Následuje polévka, druhý chod a končí se pokrmem zvaným plov. Vyrábí se ze zbytků skopového masa se zeleninou a rýží, smaží se na velké pánvi a je typickým jídlem pro všechny země centrální Asie. Další pochoutkou, kterou můžete v Tádžikistánu dostat, je šašlik – grilované skopové maso na jehle. Šašlik si můžete objednat v restauracích i na ulici v četných stáncích. Proslulé jsou také další speciality, manty (dlouhé nudle s masem), čiburekki (smažené placky) či šorpur (maso a zeleninová polévka). V létě je Tádžikistán plný ovoce, především melouny jsou skutečně skvělé. Na tržištích levně nakoupíte granátová jablka, meruňky, švestky a fíky.
Nejčastějším nápojem je čaj, které si můžete koupit prakticky kdykoliv. Pivo, víno, vodka či šumivé víno jsou k mání ve většině restaurací. Pokud restaurace nemají vlastní zásoby, smíte si přinést vlastní pití. Elektrické napětí v Tádžikistánu je 220 V, 50 HZ.

DOPRAVA, ČAS

Řízení vlastního vozu v Tádžikistánu je komplikované, ale teoreticky možné. Řidič potřebuje mezinárodní řidičský průkaz a pojištění, které musí zaplatit na hranicích. V Tádžikistánu není možný pronájem vozu, protože tu neexistují půjčovny. Řídit tedy můžete pouze vlastní vůz, a to nedoporučujeme. Cestování po zemi je totiž obtížné kvůli častým kontrolním stanovištím, které ovládají ozbrojení policisté a vojáci. Když vozidlo okamžitě nezastaví, jsou připravení střílet. Vedle oficiálních stanovišť existují i body, které ovládají bandité. V minulosti došlo k mnoha trestným činům, kdy se bandité vydávali za policisty a turisty, kteří zastavili, ihned okradli o vůz i vše cenné. K těmto zločinům docházelo především na silnicích východně od Dušanbe. Řízení osobního vozu nedoporučujeme také proto, že silnice jsou v katastrofálním stavu. Pokud se přesto pro cestu vozem rozhodnete, v žádném případě nejezděte v noci. Také si na místě předem ověřte, které silnice jsou bezpečné a které ne. Vozy s tádžickou poznávací značkou nemají povolen vstup do Uzbekistánu. Pokud chcete tuto zemi navštívit v tádžickém voze například svých přátel, nedělejte to – na hranicích můžete být vyzváni k výměně vozu.
V Tádžikistánu je rozumná síť silnic, ale mnoho z nich může být mimo sezónu nesjízdných. Během zimy jsou tři ze čtyř hlavních silnic z Dušanbe na jihozápad země (východní cesta do Chorogu, severovýchodní cesta do Oš a severní cesta do Chudžandu) zavřené. Naopak silnice mezi městy Oš a Chorog je udržována celý rok a vede přes jeden z nejúžasnějších regionů světa Pamír. Jezdí se vpravo.
Autobusová doprava spojuje nejdůležitější města, ovšem jen když jsou silnice sjízdné. Jinak nefunguje. Taxíky jezdí ve velkých městech, dokonce je možné najmout si vůz s řidičem i pro cesty do zapadlých regionů Tádžikistánu. Vzhledem ke stavu silnic je to rozumnější varianta než jízda vlastním vozem. Mnoho taxikářů nevlastní licenci, proto je možné s nimi usmlouvat skutečně velmi příznivou cenu. Oficiálně označené taxíky jsou bezpečné, ale vyhněte se jízdě ve vozu, v němž už jedou cizí lidé. Při nasedání do taxíku pamatujte i na to, že když se země osamostatnila, byly názvy mnoha ulic změněny. Lidé však užívají nová i stará jména, a proto může být domluva s taxikářem na adrese, kam chcete jet, velmi složitá.
V Tádžikistánu fungují tři hlavní železniční trati. První vede z Dušanbe do města Termez na uzbecko-afghánských hranicích. Druhá vede z Dušanbe jižně do města Tugul na afghánských hranicích a třetí se nachází v severovýchodním regionu a vede ze Samarkandu přes Chudžand do údolí Fergana. Cestování vlakem však není příliš bezpečné, protože tu řádí zloději a lupiči. Turistům se proto doporučuje, aby všechny cennosti umístili pod sedadla a zakryli je nohama, aby se v kupé zavřeli a dveře zevnitř zajistili drátem nebo silným provazem. Okna musí zůstat zavřená a kupé nesmí být ponecháno bez dohledu.
Leteckou dopravu v Tádžikistánu zajišťuje společnost Tajik Air. Letecká doprava ovšem trpí občasným nedostatkem pohonných hmot a špatnou údržbou, proto bývají některé lety rušeny. Čas v Tádžikistánu je plus čtyři hodiny.

NEBEZPEČÍ

Tádžikistán je země se špatnou ekonomikou a velkou nezaměstnaností, důsledkem je velká pouliční kriminalita. Úřady evidují ohromné množství kapesních krádeží, loupeží a přepadení se zbraní v ruce. To se týká lidí vypadajících movitě, především turistů.
Tádžikistán je stále sužován násilím, a to navzdory mírové dohodě z roku 1997, která měla ukončit pětiletou občanskou válku. Na poměry v Tádžikistánu má negativní vliv situace v sousedním Afghánistánu, odkud jsou do země pašovány zbraně a drogy. Tádžicko-afghánské hranice jsou proto pravidelně dějištěm střetů pohraničníků s pašeráky, kteří se snaží dopravit své zboží do Tádžikistánu a odtud do Ruska a Evropy. Rusko také rozmístilo na hranicích na tisíce vojáků, kteří pomáhají pohraničníkům v potírání zločinu. Tádžicko-afghánské hranice jsou také sídlem mezinárodního teroristy Usáma bin Ládina, což je zdrojem napětí a v oblasti se mohou pohybovat Usámovi teroristé. Častou formou násilí v zemi jsou i bombové atentáty především v metropoli Dušanbe, které se zaměřují i na civilisty. V Dušanbe jsou i pravidelné srážky mezi vládními vojsky a ozbrojenými mafiánskými skupinami.
Mezi praktické rady patří nepřihlížet demonstracím, nechodit na přeplněná tržiště, nepoužívat hromadnou dopravu a vyhýbat se místům, na nichž se pohybují ozbrojení lidé. Nebezpečný je především Zelený trh v Dušanbe, místo mnoha šarvátek, které často končí smrtí či zraněním. V žádném případě nedoporučujeme chodit samostatně a po setmění. Je třeba počítat s tím, že tajná služba může sledovat každičký váš pohyb. Hotelové pokoje, telefony a faxy mohou být odposlouchávány a soukromé věci prohledány. Fotografování čehokoliv může být pochopeno jako špionáž a cestovatel se tak může dostat do problémů s policií či armádou.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Dušanbe
Metropole Tádžikistánu leží pouhé tři hodiny od hranic s Afghánistánem v krásném údolí. Město bylo původně známé díky pravidelným pondělním trhům, ostatně název Dušanbe je odvozen od tádžického slova pondělí. Až do roku 1929, kdy sem byla prodloužena Transkaspická železnice, však nebylo Dušanbe nic jiného než pouhá vesnice. Díky železnici tu však začaly růst významné stavby, velkou roli sehrála i ruská síla, Dušanbe bylo přejmenováno na Stalinabad a prohlášeno za hlavní město nové Sovětské socialistické republiky Tádžikistán.
Nejrušnějším místem Dušanbe je kryté tržiště Barakat. Za každé roční doby i za každého počasí je přeplněné lidmi, kteří se tu zoufale snaží prodat něco z domácnosti, prakticky cokoliv, o čem si myslí, že je prodejné – jeden pár bot, staré knihy, rozebraný motor z pračky a další nesmysly.
Všechny hlavní zajímavosti Dušanbe stojí u třídy Rudaki, která se táhne od železničního nádraží na jihu města až k autobusovému nádraží na severu. Okolí Rudaki se může pochlubit hlavní mešitou stejně jako synagogou z konce 19. století. Stojí tu i Ruský chrám a sloupovitá budova opery.
Dušanbe má dvě muzea. Prvním je etnografické muzeum, v němž jsou uloženy hrnčířské předměty, koberce, šperky a hudební nástroje. Druhým je Spojené tádžické muzeum, v němž se ukrývají zajímavé ukázky z historie přírodních věd a skvostná umělecká díla.
Šestnáct kilometrů západně od Dušanbe leží přístav Hissar, na jehož výstavbě dělníci pracovali nepřetržitě od 16. do 19. století. Skládá se mimo jiné z trosek mohutné citadely, dvou madras – islámských seminářů, karavnsarajů – karavanních stanice a mauzolea.

Chorog
Hlavní město v regionu Horní Badakšán leží v srdci Pamíru v nadmořské výšce 2000 metrů na břehu řeky Gunt. Chorog je malé městečko, s jednou hlavní třídou a muzeum, v němž najdete fotografie Lenina a desítky vycpaných zvířat.
Nejsnazším způsobem dopravy do Chorogu je letecká cesta z Dušanbe. Let může být obrovským zážitkem i noční můrou, to záleží na vaší důvěře v tádžické piloty. Většinu téměř hodinového letu totiž uháníte podél horských údolí, kdy křídla jsou tak blízko skal, že téměř cítíte dotyk sněhu. Pokud jste nervózní, snad vás uklidní to, že v minulosti se tu zřítilo pouze jediné letadlo, které bylo navíc sestřeleno raketou z Afghánistánu.
Z Chorogu vychází tzv. Pamírská cesta, která vede přes rozeklané horské štíty až do kyrgyzského města Oš. Cesta je sice neudržovaná a velmi obtížná, ale výhled do okolí na Pamírskou planinu je opravdu úchvatný.
Bam-i-Dunya, Střecha světa. Přesně tak se říká pohoří Pamír. Jakmile se v tomto koutě planety ocitnete, pochopíte proč. Právě odtud vybíhá několik pohoří do všech světových stran, například Karakum a Himaláje na jih nebo Hindúkuš na západ. Široká údolí leží ve výšce 7000 metrů, takže je většina Pamíru neobyvatelná. Jednotlivé kmeny, které osídlily vysokohorská údolí, mluví množstvím pamírských dialektů. Jejich duchovním vůdcem je Aga Kchan, byznysmen narozený ve Švýcarsku a chovatel koní, jehož kmeny považují za žijícího Boha.
V srdci Pamíru leží Sareskoje jezero, které se vytvořilo v roce 1911, když se během zemětřesení sesulo úbočí jedné z hor a jako přírodní přehrada zastavilo horskou řeku. Na severu Pamíru je jezero Kara-kul, které před 10 milióny let vytvořil meteor. Severozápadně od tohoto jezera se nachází hory Pik Lenina a Pik Komunizma, které se tyčí do výšky více než 7000 metrů.

Chudžand
Hlavní město severního Tádžikistánu je druhým největším městem země. Je také jedním z nejstarších tádžických měst. Bylo založeno Alexandrem Velikým před více než 2300 lety. Největšího rozkvětu dosáhlo ve 13. století, kdy bylo plné nádherných paláců, obrovských mešit a citadel. V dalších staletích však trpělo neustálými nájezdy mongolských útočníků a postupem času upadlo v zapomnění. Nejkrásnější památky naštěstí zůstaly zachovány do dnešních dnů, na čemž mají zásluhu i vysoké hory, které Chudžand chrání před nečekanými útoky. Díky tomu historické město přežilo strasti a pustošení během tádžické občanské války.
Dnešní Chudžand je zčásti zrenovované a příjemně klidné město nad malebnou řekou. Na každém rohu jsou věčně zelené parky, které lákají cestovatele k odpočinku po namáhavé cestě Tádžikistánem. Chudžandský bazar Panchšanbe patří mezi typické středoasijské trhy, které jsou charakteristické svými zvuky a pachy. Zajímavá je také relativně moderní mešita a mauzoleum šejka Massal ad-Dina.

Pendžikent
Malé město na hranicích s Uzbekistánem. Jeho dominantou, která na první pohled vyráží dech, jsou trosky pevnosti Sogdian, která byla odkryta teprve nedávno a archeologové stále pracují na tom, aby tento odkaz předků důkladně poznali. V Pendžikentu najdete také překrásné fresky.
Jižně od Pendžikentu leží Muragazorská jezera, systém sedmi vodních ploch, které různě mění barvu podle toho, v jakém směru se nachází slunce. Ještě více na jih se nachází pozůstatky buddhistického chrámu, v němž odborníci objevili sochu největšího Buddhy ve Střední Asii.

Rozloha: 143 000 km2
Počet obyvatel: 6 milionů
Hlavní město: Dušanbe (600 tisíc obyvatel)
Úřední řeč: tádžičtina
Náboženství: islám
Měna: Tádžický rubl (TR) = 100 kopejek

  •  
  •  
  •  
  •  
  •