Turecko – Turecká republika

31.8.2014  |  Cestování

Původně bylo centrum dnešního Turecka součástí významných říší, například Chetitské říše, Frýgie nebo Perské říše. Už ve druhém století před naším letopočtem však patří Římské říši. Po jejím zániku se historická Byzanc stává centrem Východořímské, později Byzantské říše. V 11. století tu vzniká Konyjský sultanát, který se však kvůli mongolským nájezdům ve 14. století rozpadá.

Turci podnikají řadu výpadů do celé Evropy, v 17. století byli zastaveni těsně před branami Vídně. Tehdejší Osmanská říše ovládala mimo jiné Moldavsko, Valašsko, Sedmihradsko, Celý Balkánský poloostrov, velkou část Uher včetně Slovenska, Kypr, Krétu, Malou Asii, Kavkazsko, Sýrii, Palestinu, Mezopotámii i část Afriky včetně Egypta. V 18. století se však říše začíná pomalu rozpadat, čemuž nelze zabránit ani rozsáhlými pogromy vůči porobenému obyvatelstvu, například Bulharům, na nichž Turci páchali skutečné hrůzy. Na začátku první světové války je Turecko prakticky bez všech evropských i afrických kolonií a stojí po boku Německa, se kterým je také poraženo. Přichází o zbytek území. V letech 1921 a 1922 bojuje s Řeckem a vítězí. Za druhé světové války je neutrální, po válce zmítají Tureckem velké vnitřní nepokoje. V zemi roste vliv islámského fundamentalismu, významné jsou i neshody s Řeckem kvůli Kypru a dalším územím.

KDY A JAK

Cesta do Turecka je nejvhodnější od dubna do června a od září do listopadu, protože podnebí je v těchto měsících velmi příjemné. Při cestě na jaře ovšem počítejte s menšími srážkami i se značným množstvím moskytů. V létě jsou pobřežní letoviska extrémně horká, a proto byste si měli dopřávat polední siestu stejně jako místní obyvatelé.
Do Turecka se dá jet automobilem, ovšem přes některé nepříliš bezpečné oblasti, například Rumunsko či Jugoslávii. Právě přes Rumunsko, Bulharsko a Slovensko vede relativně jistější a bezpečnější cesta, na balkánských hranicích však musíte počítat s dlouhými frontami a také se snahou celníků vymámit z vás úplatek, mnohdy velice nevybíravě. Můžete čelit například tlaku na zaplacení jakéhosi poplatku výměnou za to, že nebudete muset vymáchat své prádlo ve smrduté desinfekci. Vlakem se dá jet do Turecka přes Maďarsko, cesta trvá asi 45 hodin. Přestupovat je třeba v Budapešti. Ještě v roce 1999 fungovala přímá autobusová linka Praha – Brno – Istanbul přes Rumunsko, cesta trvala zhruba stejně dlouho jako jízda vlakem. Letecké spojení je možné přímo z Prahy do Istanbulu, jde však o nejdražší variantu cestování.

NEMOCNICE, SLUŽBY

Zdravotní péče je na přijatelné úrovni, pojištění před příjezdem do Turecka je nutné, protože mezivládní zdravotní dohoda není uzavřena. I v akutních případech je nutno za ošetření platit. Služby jsou také na přijatelné úrovni. Počet ubytovacích kapacit stoupá. Nezapomenutelné je například ubytování v historických budovách, které prošly komplexní rekonstrukcí, například penzion Ayasofya za muzeem Ayasofya či Kariye, komplex v blízkosti brány Edirnekapi. Co se týče kempů, v Turecku je jich dostatek. O ceně je mnohdy nutné smlouvat, ostatně stejně jako v některých dalších zařízeních. Volné kempování je dovoleno, avšak není doporučováno. Hostely jsou v Istanbulu, Kumle a Canakkale. Další informace ohledně ubytování pro mladé lidi lze získat na adrese Genctur Tourism and Travel Agency Ltd, Prof K Isail Gurkan cad. No.14 K4, Cagaloglu Sultanahmet, Istanbul, tel.: ++90-212/ 520 52 74/5. Stravování je velmi levné, ale doporučujeme dávat pozor na kvalitu stravy a hygienu. Alkohol je volně k dostání, ale návštěvníkům se nedoporučuje konzumovat jej během Ramadanu. Proslulá je turecká káva. Podává se již oslazená v malých šálcích a lze si objednat buď sekerli (velmi sladká), orta (středně sladká) nebo sade (bez cukru). Za pohlednici do ČR zaplatíte 60,000 tureckých lir, za dopis 70,000 jejich lir. Pošty jsou nadepsány žlutým nápisem PTT. Elektrické napětí je 220 V, 50 HZ.

DOPRAVA, ČAS

Co se týče automobilové dopravy, jedete-li vlastním vozem, potřebujete mezinárodní řidičský průkaz, osvědčení o technickém průkazu vozidla, mezinárodní poznávací značku CZ a Zelenou kartu. Nejvyšší povolená rychlost je 50 km/h v obci, 90 km/h mimo obec a 130 km/h na dálnicích. Stopování je v Turecku povoleno. Maximální hladina alkoholu v krvi je 0.05%. Policie musí být zavolána při každé nehodě. Řidič motocyklu i spolujezdec musí nosit ochranou přilbu. Je povinné používat na předních sedadlech bezpečnostní pásy. Všechny vůz musí být vybaven autolékárničkou a hasicím přístrojem (s výjimkou motocyklů). Používání pneumatik s hroty je zakázáno. Na tureckých silnicích panuje anarchie, chaos, dopravní předpisy se tady příliš nepoužívají. Síť čerpacích stanic a autoservisů je dostatečná. Problémy se mohou vyskytnout pouze v případě bezolovnatého benzínu mimo hlavní silniční tahy. Za přejezd Bosporu se platí mýtné 100.000 TRL za osobní vozidlo. Dálniční poplatky za dálnice ve směru na Sýrii nebo Írán činí cca 22 USD a za úsek Edirne-Istanbul 3 USD. Autobusová doprava má nejhustší síť linek, a to jak ve městech typu Istanbul, tak i ve zbytku země. Jedná se o poměrně levný způsob cestování. Další variantou cestování jsou soukromé minibusy čili dolmusy, které jezdí mezi většími městy. Kvalita jízdy je vyšší než u autobusů, čemuž ovšem odpovídají i ceny. Přijatelné ceny nabízejí i taxíky, které musí být vždy vybavené taxametrem a zákazník musí vždy dostat účet. Lepší je však dohodnout si cenu předem. Železnice fungují především u Ankary a Istanbulu, neskýtají však příliš pohodlí ani bezpečí. Trajekty nabízejí služby hlavně při dopravě mezi malými přístavními městečky a blízkými ostrovy. Vnitrostátní letecká doprava je kvalitní, ale drahá. Čas je plus dvě hodiny, a to i během letního času.

NEBEZPEČÍ

Násilné útoky, ke kterým se hlásí extremistická PKK, pokračují. V turistických místech však turecké orgány zabezpečují zvýšenou ochranu turistů. Doporučuje se nenavštěvovat východní a jihovýchodní oblasti země. Poměrně časté je okrádání turistů. Existuje nebezpečí uložení drog do osobního vozu při jeho opravě. Za nedovolenou výrobu, vývoz a dovoz omamných nebo psychotropních látek hrozí uložení trestu odnětí svobody na 10 až 20 let a peněžitého trestu 50.000 TRL za 1 gram takové látky. Nedovolený prodej, nabídka k prodeji, držení omamné nebo psychotropní látky za účelem nabídky, její transport či zprostředkování prodeje či nabídky se trestá uvedenou pokutou a odnětím svobody na 4 až 10 let. K dvojnásobnému zvýšení trestu dochází v případě, že omamnou či psychotropní látkou je heroin, kokain či morfin. Ke zvyšování trestního postihu dochází i při organizování trestné činnosti související s drogami, či pokud je páchána vůči osobám mladším 18 let. Trestné je šíření toxikomanie.

OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Ankara
Hlavní město Turecka a dnes nejdůležitější město země. Dvě řeky, které Ankarou protékají, dodávají vláhu místním parkům Gencuk a Gemlik. Tyto zahrady a další zajímavosti Ankary jsou umístěny především kolem hlavního náměstí Ulu Meydan, k němuž také často míří první kroky cestovatelů. Nejzajímavější památkou je zřejmě Arslanhane Camii, modlitebna z roku 1290, kterou střeží kamenní lvi a podpírají ji obrovské byzantské sloupy.
Dalšími zajímavostmi Ankary jsou dvě mešity ze 13. a 16. století. V jejich těsné blízkosti pak můžete vidět i působivé mauzoleum Ali Sarafettiho. Z ostatních staveb stojí za pozornost také Augustův chrám z 2. století před našim letopočtem, který byl postaven na počest bohům. Celá Ankara je protkána mešitami, památníky i pevnostmi, z nichž nejznámější je Hisar s širokými zdmi, jejichž tloušťka dosahuje pěti metrů.

Antalya
Metropole Turecké riviéry je městem s bouřlivou minulostí a klokotající přítomností. Oproti jiným městům Turecka je poměrně mladé. Založil ho král Pergamu Attalos II. Philadelphus ve 2. století před naším letopočtem, ale archeologové objevili důkazy o tom, že tato oblast byla obydlena už dlouho předtím. Do historie Antalye se zapsali i Římané, kteří město obsadili jen několik let poté, co odtud zakladatel osídlení odešel.
Dnešní Antalya stojí na základech mnoha památek, z nichž se do současnosti zachoval hlavně monumentální Hadriánův oblouk, který nechal postavit císař Hadrián. Cestovatelé často míří i k minaretům Kesik a Yivli z 1. století. Milovníci artefaktů minulosti mohou zavítat do hradu nad starověkým přístavem. Hradební zdi totiž chrání muzeum historie.
Východně od Antalye je letovisko Alanya. Je schované v citrusových hájích a malebností láká každým rokem tisíce turistů. Nejen krásné písečné i oblázkové pláže a čerstvý mořský vzduch jsou přitom důvodem k návštěvě Alanye. Vábivá je také tajemná historie města. Ve 2. století před naším letopočtem totiž přístav patřil krutým pirátům, jejichž krev tu byla později prolita při trestné výpravě. Antalya ani pak nezískala klid, protože ji dobyl sultán Allaedin Keykubat, který tu postavil citadelu se známou Červenou věží. Vedle několika mešit je právě ona nejčastějším cílem cestovatelů.
Severně od Antalye leží Kenya, jejíž historie je podobná historii Istanbulu. Po častých útocích Seldžuků se Kenya stala významným centrem umění, vědy a obchodu. Jednou z působivých památek je Alaettinova mešita s půvabnou kazatelnou a mramorovými sloupy. Další z mešit, která stojí za povšimnutí, je Sahip Ata Camii ze 13. století. V jejíchž útrobách se ukrývá škola vyznavačů koránu, mauzolea, keramické obklady a řezbářské práce.

Erzurum
Správní středisko stejnojmenné provincie je sídlem mnoha významných univerzit. Během své bohaté historie několikrát změnilo název, přičemž ten původní byl zřejmě Kale Arche. Dějiny města ovlivnila řada národů – Arabů, Arménů, Seldžuků, Osmanů a později i Rusů. Erzurum byl totiž častým místem válečných konfliktů i bitev, zkázu města navíc dokonalo zemětřesení. Poslední postihlo obyvatele v roce 1939 a zanechalo za sebou téměř 40 tisíc mrtvých.
Po dávných vládcích města tu zůstalo i několik pozoruhodných historických památek. Kromě majestátní pevnosti z 5. století nad městem je to koránová škola Cifte Minare Medresesi. Byla postavena za vlády Seldžuků a pyšní se unikátním portálem a kouzelným dvorem s minarety a arkádami. Za zmínku stojí i její bohatě zdobené interiéry. Celý komplex je dnes využíván jako muzeum. Budovou, kterou rozhodně nepřehlédnete, je mešita Ulu Camii z 12. století. Velkou zajímavostí Erzurumu je i Lala Mustafa Pasa Camii – zajímavá ukázka osmanské architektury a tři mauzolea Uc Kumbetler.

Istanbul
Největší město Turecka, které se během své pestré historie vždy pyšnilo tím, že bylo sídlem nejdůležitějších panovníků, diplomatů, obchodníků i umělců. Císař Konstantin, za jehož vlády získal Istanbul většinu ze své současné podoby, chtěl původně vybudovat nový Řím. Jeho sny se sice nenaplnily, ale dnešním návštěvníkům to vůbec nevadí.
Istanbul však zažíval také špatné časy, kdy se často střídali vládci. Nejdříve to byli dobyvační Seldžukové, poté Křižáci. V té době vzalo za své mnoho úchvatných památek, ale naštěstí se je v dalších staletích podařilo buď obnovit, nebo na jejich místě postavit podobné skvosty.
Jednou z nejpůsobivějších staveb Istanbulu je bezesporu Modrá mešita se svými spadajícími kaskádami kupolí a vysokými minarety. Jméno jí dalo 20 tisíc modrých kachliček, které zdobí vnitřní prostory. Modrou mešitu nechal postavit na začátku 17. století teprve devatenáctiletý sultán Ahmed. Podle pověsti tak chtěl usmířit Alláha kvůli hříchům, jichž se dopustil z mladické nerozvážnosti. Stavbou byl pověřen významný stavitel Muhammad Aga, kterému se podařilo tuto impozantní stavbu dokončit během krátkých sedmi let. Sultán Ahmed se však ze skvostu dlouho netěšil. Zemřel ve věku sedmadvaceti let pouze pár roků poté, co byla mešita otevřena. Dnes by patologové do lékařské zprávy napsali: Příčina smrti – tyfus.
Modrá mešita je netypická tím, že má šest minaretů, zatímco většina islámských svatostánků má pouze čtyři. Mezi obyvateli Istanbulu koluje zaručená historka, že tím sultán Ahmed velmi rozzlobil nejvyšší představitele Mekky. Vnitřní prostory mešity jsou impozantní, neboť modré kachličky pocházejí z jediné továrny, které Ahmed zakázal vyrábět je pro jiné stavby, aby krásu Modré mešity nikdo nepřekonal. Komplex kupolí podpírají uvnitř stavby čtyři mohutné sloní nohy, které osvětlují sluneční paprsky z téměř tří set oken. Součástí Modré mešity jsou muzea koberců a kelimů.
Naproti Modré mešitě stojí další významná památka Istanbulu – Hagia Sophia neboli Chrám svaté moudrosti, který byl postaven v 6. století na základech bývalého kostelíka. Křesťanský svatostánek ale muslimové později přestavěli na mešitu, jejíž podobu má stavba dodnes. Práce archeologů ovšem na začátku 20. století odhalily ryze křesťanské fresky. Dnes chrám nabízí několik mauzoleí s těly devatenácti princů, vykopávky církevních staveb, studnu z 18. století nebo hrobku sultána Mustafy I.
Kroky turistů často míří také na Hipodrom (At Mejdani) – závodiště pro koně a vozy. Z paláců pak stojí za vidění především Topkapi v jižní části Istanbulu. Topkapi neboli Palác s dělovou bránou byl původně nervovým centrem osmanské říše. Stojí na místě řeckého města Byzance, pozdější Konstantinopole (Cařihradu) a dnes tedy Istanbulu.
Topkapi je vlastně jedno veliké město s vysokými hradbami, obrannými věžemi a rozsáhlými komplexy impozantních budov. Turistům jsou dnes zpřístupněny jen některé z celkem tří set místností, které přečkaly všechny útrapy dějin včetně tří ničivých požárů. Harém, tajné dveře, chodby a komnaty, krásné kašny zabraňující odposlouchávání, nádherné mozaiky, brokátové přehozy na mahagonovém nábytku, to vše jitří fantazii návštěvníků.
Podobných památek je však Istanbul plný. Za vidění stojí i paláce Tekfur i Palác byzantských císařů Blacherny. Mešity, staré domy obchodníků, romantická zákoutí uprostřed křivolakých uliček, nic z toho byste neměli minout. Působivé monumenty ale nabízí i okolí města.
Zeus byl proslulý láskou ke všem ženám bez rozdílu, ať pozemským nebo nebeským. Tak se stalo, že svedl kněžku bohyně Héry. Ta se to však dozvěděla, velmi se rozlítila a chystala se kněžce pomstít. Zeus však byl rychlejší, proměnil kněžku v krávu a doufal, že tím Héřin hněv zmírní. Ale přepočítal se, Héra krávu pronásledovala až k mořské úžině a donutila jí přeplavat na druhou stranu. Tak vnikl podle pověsti Bospor, mořský průliv oddělující Evropu a Asii.
Nejzajímavějšími památkami úžiny jsou pevnosti Rumeli Hisari a Anadalu Hisari. Panovníci je využívali při kontrole lodí a k útoku na Byzantskou říši. Navštívit ale můžete i Cubuku, kde jsou působivé kláštery, nebo Kanlicu s bohatě zdobenými paláci ze 17. a 18. století.

Kahramanmaras
Město je proslavené odhodlaností obyvatel, kteří v 1. světové válce s neuvěřitelnou obětavostí a odvahou chránili Kahramanmaras proti okupantům. V té době původní město Maras získalo přívlastek Kahraman, tedy odvážný.
Dominantou města je pevnost postavená za vlády Byzantinců. Významnou památkou je velká mešita Ulu Camii z 16. století. Vedle několika bazarů patří mezi zajímavosti malebného města i koránová škola Tas Medres.
Severovýchodně od města leží Nemrut Dag – vysoká hora, na jejímž vrcholku stojí působivý monument – obrovské sochy bohů. Figury z obrovských kusů kamene jsou dodnes zachovalé, byť je mnoho z nich už notně poznamenáno zubem času. Součástí komplexu je i hrob, v němž je zřejmě pochován zakladatel tohoto místa – král Antiochos I. Příkaz ke stavbě monumentu vydal v 1. století před naším letopočtem. Aby světu dokázal, že i on patří mezi nejmocnější muže, nechal sám sebe vytesat mezi bohy.

Milétos
Hrdé město obydlené už v době bronzové. Doba jeho největšího rozkvětu začala v 7. století, kdy se stalo střediskem mudrců a obchodníků. Především Thálet z Milétu i další filozofové, například Anaximenos a Anaximendros proslavili Milétos na celém světě. Bohaté město však muselo své umění a kulturu často chránit proti nájezdníkům, kterým dlouhou dobu odolávalo. Až Peršané si Milétos porobili a od té doby pobírali pravidelné daně od obyvatel města.
Při návštěvě Milétosu nezapomeňte navštívit staré divadlo, nad nímž svou krásou vyráží dech mohutná pevnost z 8. století. Zavítat však můžete také k pohřebišti Hérón či k vykopávkám Kolobok Tepe. Právě tady si můžete představit, jak původní Milétos vlastně vypadal. Najdete tu například palác sv. Michala, Athénin chrám, baziliku, muzeum i jiné zajímavosti.

Tokat
Město založené ve 4. století se původně jmenovalo Dazimon. Často měnilo vlastníka, proto se za městskými zdmi procházeli například Seldžukové, Mongolové a Osmani, za jejichž vlády se z Tokatu stala důležitá křižovatka karavanních cest. Z tohoto období také pochází jedna z hlavních památek – karavanní stanice Voyvoda Hani z první poloviny 17. století. Nachází se jen malý kousek od další zajímavosti, koránové školy Gok Medrese z 13. století. Dnes je v ní muzeum archeologie s velmi zajímavými expozicemi. Za pozornost stojí i komplex historických budov Sulu Sokagi s mešitou, mauzoleem a lázněmi.
Jihozápadně od Tokatu se nachází proslavené skalní kostely v Kappadokii. Bizarní zvrásněná písečná krajina je sídlem stovek obydlí, v nichž žili příslušníci mnoha národů. Nejdříve vládli nehostinné zemi Chetité, později Peršané a Římané. Právě v této době se sem začali stahovat poustevníci, kteří v měkkých skalách vyhloubili cely, příjemné pokoje, modlitebny i společné jídelny i jakési klubovny. Útočiště tu našli lidé, kterým házel klacky pod nohy obyčejný život, i příslušníci pronásledovaných národů.

Rozloha: 779 452 km2
Počet obyvatel: 65 milionů
Hlavní město: Ankara (2,7 milionu)
Úřední řeč: turečtina
Náboženství: islám
Měna: Turecká lira (TL) = 100 piastrů, kurů

  •  
  •  
  •  
  •  
  •